chimaera Moje Fragrantica

Tohle je pro mě docela těžká recenze, protože – nemám ráda neroli, petitgrain a pomerančový květ, v sestupném pořadí. A kombinace petitgrain a pomerančového květu mi dává dohromady nejméně oblíbené neroli. Tohle všechno musíte vědět předem, protože recenze, i když se ji budu snažit vyvážit, bude prostě psaná touto optikou.
Zároveň jsem ji nemohla nekoupit, protože má pro mě jeden z nejkrásnějších holubiččích flakonů. Naživo je snad ještě pěknější než na fotkách, dekor připomíná delftskou fajáns, jakoby hedvábný lesk kovu na zlatém pásku (díky reliéfu) to celé pozvedá na vyšší úroveň. Tělo flakonu by mohlo být z porcelánu, víčko je z plastu, ale poznáte to jen podle odlišného stupně chladu a při poklepání kovem.

Začátek vůně je pro mě asi nejobtížnější (milovníci neroli si to přetočí). Rozdrcený zelený citrusový lístek mně škrábe v nose a jen slabá nápověda dalších esencí deroucích se nahoru mě s ním smiřuje. Naštěstí to trvá jen asi dvacet minut, pak se přihlásí výrazněji mimóza, nasládlá, pudrová a heboučká jak prachové peří. Než přebere vládu, spolu s ostatními složkami mi vyvolává iluzi kvetoucího akátu. Mimóza je podepřená medem, spíš vůní celého medového plástu než jen sladkostí. Teď už se z ní stává pudrově nasládlá, konejšivá vůně, i když možná pro některé bude lehce dusivá, zvlášť v teple. Pomerančový květ je také výrazný, což mi dělá trochu problém, jinak bych už asi nakoupila do zásoby:)
Závěr už je úplně hebký a něžný a uklidňující.

Má oblíbená pačuli.

Nečouhají z ní žádné prsty vesele vztyčené do véčka, nejsou cítit ani bosé nohy umazané od hlíny. Tohle je kakao vydestilované z odumřelých hipíků a přislazené práškem z černých zatracených duší, husté tak, že v něm stojí lžička. Zvednete ji a kapka z ní steče pomalu, pomalinku… Kap.
Paráda.

Pačuli tady není zaprášené, hlinité a urousané, je podepřené našlehanou smetanovou pěnou se špetkou vanilky. Celek rozhodně není sladký, pořád je to pačuli, které může slabším jedincům vehnat slzy do očí, ale přitom je krásně vyrovnaný a pačuli dostává šanci předvést to nejlepší, co v něm (pro mě) je - svou drsnou tmavězelenou bylinnost.
Jeden střik s vámi bude celý den a ještě bude jukat zpoza rohu na neopatrné i potom, co jste z místnosti odešli.