Silence of the Lakes od Aura of Kazakhstan: Tajemství pěti jezer

V Kalbinském hřebeni – výběžku majestátního pohoří Altaj – se skrývá řetězec pěti Sibinských jezer, jedno z nejmalebnějších míst východního Kazachstánu. Sadyrkol, Tortkara, Šalkar, Koržynkol a Karakol tvoří kaskádu, která při pohledu shora připomíná buď stupně obřího schodiště, nebo otisk nebeské ruky. Nejníže položené jezero leží v nadmořské výšce asi 714 metrů, to nejvýše položené ve výšce 868 metrů. První od posledního dělí jen několik kilometrů, a přesto tato malá kaskáda krásou směle konkuruje nejznámějším horským jezerům světa.

Vědci vysvětlují vznik Sibinských jezer takto: vznikla v miskovitých prohlubních žulového masivu, které vytvořily tektonické zlomy a časem se naplnily pramenitou a podzemní vodou. Ale existuje i legenda: když Bůh dokončil stvoření těchto hor a údolí, potěšen výsledkem zanechal na zemi otisk své ruky – a tak vzniklo pět jezer, která zrcadlí nebe.
 

Foto: Jurij Litvinov

Voda v jezerech je překvapivě čistá. Za úsvitu se třpytí jako stříbro, v poledne se zbarví do smaragdu a k večeru tmavne, aby odrážela karmínové mraky západu slunce. Když stojíte na břehu, můžete pod hladinou spatřit kameny i rostliny. V hlubinách žijí štiky, kapři, líni a karasi, podél břehů plují kachny a lysky. Večer vzduch vibruje cvrkotem kobylek a v noci ticho občas prořízne výkřik sovy. Zvláštním pokladem těchto míst je reliktní čtyřhranný leknín. Jeho sněhobílé květy rozsvěcují jezero Tortkara jako hvězdy třpytící se nad vodní hladinou.

Sibinská jezera jsou také opředena historií. V 17. století zde u vod založil džungarský vládce Ablai Taishi buddhistický klášter-pevnost Ablaykit, kdysi proslulý knihovnou tibetských rukopisů. Některé z těchto textů se dochovaly a dnes je lze nalézt v muzeích a archivech. Podle legendy při útěku mniši potopili část posvátných textů a zlatou sochu Buddhy v jednom z jezer. Ať už je to pravda či ne, ruiny pevnosti, ukryté mezi žulovými útesy, dodnes lákají dobrodruhy.

Sibinská jezera patří mezi nejoblíbenější místa k odpočinku ve východním Kazachstánu. V létě sem lidé jezdí za koupáním, na podzim obdivují přírodní krásu a v zimě bruslí na zamrzlé hladině. A každý, kdo je navštíví, říká, že jezera přinášejí zvláštní pocit klidu. Když stojíte u zrcadlící se hladiny a vdechujete chladný horský vzduch, začnete cítit, že Sibiny jsou skutečně „místem síly“ – prostorem, kde se příroda a člověk, klid a pohyb, viditelné a neviditelné, prolínají v dokonalé harmonii.

Právě tato harmonie inspirovala vznik Silence of the Lakes – vůně, která zachycuje asketickou krásu pěti Sibinských jezer, kde se země setkává s nebem.

V roce 2025, kdy píšu o Silence of the Lakes, je na trhu s parfémy kritický nedostatek kvalitních svěžích vůní. Je to způsobeno regulacemi, které parfumérům postupně ubírají jejich známou paletu ingrediencí? Nebo snad luxusními značkami, které určují tón trhu a dávají přednost stále sladším a výraznějším vůním, jež mají být nápadné? Těžko říct. Jisté ale je: lidé jsou ochotni zaplatit stovky dolarů za vůně jako Imagination, Pacific Chill nebo Afternoon Swim od Louis Vuitton – jen aby si mohli dopřát precizně vystavěnou „svěženku“. Všechny tyto vůně stojí na citrusové a ovocné svěžesti. Ale co značka, která zadá parfumérovi úkol vytvořit něco svěžího, dlouhotrvajícího, a přitom bez citrusového základu? Pro Aura of Kazakhstan je to zásadní: jejich vůně jsou poctou rodné zemi, a Kazachstán je proslulý mnoha věcmi – citrusy však mezi ně nepatří.

Jeden z nejtalentovanějších parfumérů současnosti, Bertrand Duchaufour, dokázal tuto myšlenku „jiného druhu“ svěžesti zhmotnit. Jeho Silence of the Lakes se nepodobá žádné jiné vůni.

Opravdu jsem nikdy necítil nic podobného jako Silence of the Lakes. První vteřiny setkání vyvolávají fyzický vjem, jako když se dotknete ledové pramenité vody – jako byste se napili do hloubky a chlad proudil celým tělem. Silence of the Lakes zprostředkovává svěžest jako tělesný zážitek. Už po pěti minutách, kdy nejprchavější molekuly odezní, vystoupí další vrstva – květinová.

Na začátku článku jsem zmínil vzácný čtyřhranný leknín, který roste pouze v Sibinských jezerech. Tvůrci vůně se snažili zachytit jeho obraz (nikoli vůni, protože lekníny jsou téměř bez zápachu). Vedle akvatických tónů s minerálním podtónem se tak postupně objevuje jemný, ale nesladký květinový akord. Leknín je zde ztělesněn pomocí kosatcových materiálů.

Kosatec v Silence of the Lakes vzdáleně připomíná kosatec z Chanel No 19 Eau de Toilette: lehká pudrovost, ambretová pižmovost a zeleň, která jako by kreslila listy leknínu. Je zde také prachový aspekt, který připomíná tón parfémů s tématem mimózy. Tento prašný tón paradoxně ladí jak se zelenými, tak s akvatickými akordy. Podobnou tonalitu jsem vnímal i ve vůních luxusních krémů – navozuje pocit „přirozenosti“. A v Silence of the Lakes je tento tón organicky vetkán do celkového charakteru vůně.

Přestože má vůně květinové srdce, snadno si Silence of the Lakes dokážu představit i na muži. Připomíná mi buddhistickou legendu:

Jednoho dne, když Buddha seděl v lotosovém sedu a vyučoval, přistoupil k němu mnich jménem Mahákášjapa s lotosovým květem, který utrhl cestou. Místo obvyklého kázání Buddha jednoduše vzal květinu do ruky a mlčky ji pozoroval. Všichni žáci byli zmateni, jen Mahákášjapa se usmál. V tu chvíli Buddha prohlásil, že mu předal „dharmu, která je za slovy“.

Přes veškerou vnitřní složitost bych Silence of the Lakes nazval minimalistickou vůní, v níž každá fáze plynule přechází v další. Jako hladina vody – jednotná, a přece neustále proměnlivá a živá. Je to meditativní parfém, dokonale souznící s přírodou východního Kazachstánu – strohý, až přísný, a přesto hluboce krásný.

Jak vůně doznívá, sílí její minerální stránka a představivost už nevidí jen vodu a pobřežní vegetaci, ale i skály, mezi nimiž proudí chladný horský vzduch. V létě dokáže osvěžit, v zimě proniká až do morku kostí. Opravdu, abyste si naplno užili cestu k Sibinským jezerům, musíte zvolit správné roční období – stejně jako u vůně, kterou inspirovala.

Silence of the Lakes je svěží a dlouhotrvající vůně s neobvyklou vnitřní architekturou, s jakou jsem se dosud nesetkal. Bertrand Duchaufour je odvážný parfumér, ale samotná odvaha by k uvedení takové vůně do života nestačila. Je třeba lidí, kteří jsou ochotni jeho vizi uskutečnit. A jaké štěstí, že Aura of Kazakhstan má ženy jako Olga Berner, zakladatelka značky, a Yuliya Lukyanenko, její kreativní ředitelka. Díky nim Silence of the Lakes vznikla.
 

Všem, kteří jsou unaveni přílišnou hutností současné parfumerie a hledají neobvyklé, svěží a přitom dlouhotrvající vůně, doporučuji vyzkoušet novinku od Aura of Kazakhstan. Vůně je již k dostání na oficiálních stránkách značky.