À Fleur de Pêche od L'Artisan Parfumeur: Tichý srpen a hebké hedvábí mladých debutantek
Recenze parfému

od Alex (Sane-Witch) Osipov
08/19/23 01:33:33

V srpnu mě vždycky přitahují broskvové vůně.

(Jen tak mezi námi, vždycky mě přitahuje jedna konkrétní broskvová vůně - klasická Trésor od Sophie Grojsman. Z té vintage mi zbylo jen pár kapek, ale něžně používám moderní verzi. Už to není úplně ono, ale pořád je krásná a vyvolává příjemnou nostalgii).

Srpen je podivuhodný, moudrý čas. Člověk ho může strávit lamentováním nad pomíjivostí léta, mládí a prázdnin, protože léto je vskutku krátký život. Podzim a vše, co následuje, je prodloužená smrt trvající téměř sto osmdesát dní. Navíc jaro začíná v našich zeměpisných šířkách poměrně pozdě, takže si připočtěte šedesát dní. A pomyšlení na návrat do školy je strašné...

Nebo si člověk může srpen vychutnávat po malých doušcích jako studené granátové víno ze zelené - ještě zelené! - sklenice a vážit si každého perlového dne. Mohlo by se zdát, že srpen by nás mohl naučit žít lépe než kterýkoli jiný měsíc, ale není tomu tak - každý měsíc má své jedinečné lekce; jen srpen je mezi nimi obzvlášť klidný, obzvlášť sladký, melancholický a poklidný. Je to obzvlášť laskavý měsíc.

Existuje kategorie vůní, které říkám "dětské". Ne proto, že by byly speciálně vytvořeny pro děti (většina z nich není pro dospělý nos nijak fascinující), ale pro jejich laskavost, pozitivitu a hravé vnitřní světlo. Když to není jen časopis Highlights for Children, ale vůně se navzdory svým roztomilým vlastnostem ukáží jako krásné, umělecké a sofistikované - je to ještě lepší!

Vždycky se mi líbilo, co L'Artisan Parfumeur vyrábí... Tedy, dlouho se mi líbila (před rebrandingem), pak chvíli kategoricky ne (zejména Les Paysages a L'Orient Collection), a pak se mi zase líbila. Letos značka vydala À Fleur de Pêche, u níž uznávám, že má blízko k mým oblíbeným vůním L'Artisan z konce minulého a začátku tohoto století - sebevědomá, živá, originální, trochu dětsky upřímná, ale ne křečovitá z přílišné exprese. Vůně L'Artisan, která je rozkošná a okouzlující i ve svých nejexperimentálnějších zvratech, jako je Piment Brulant a Seville a l'Aube.

À Fleur de Pêche je ovšem velmi jednoduchá - přímočařejší a ne tak kreativně složitá jako Tea for Two od Giacobettiho nebo Dzongkha od Duchaufoura. Spíše navazuje na ovocnou linii Mûre et Musc a Premier Figuier - mějte však na paměti, že ačkoli se mohou zdát jednoduché, jako by měly oslovit dítě, ve skutečnosti jsou mistrovsky a velmi dospěle navržené! To je to, co mě na nich zaujalo.

Nikdy jsem nebyl v blízkosti broskvoně v době jejího květu, takže nevím, jestli z ní vyzařuje vůně budoucích plodů a klasických bílých květinových akordů - takže pro mě to není ani tak "Broskvový květ", jako spíš "Broskvový a květinový".

Kdysi dávno Yves Rocher nabízel broskvový sprchový gel a myslím, že i odpovídající parfém. Možná se mi to vrylo do paměti, ale byla to ta nejlahodnější, nejautentičtější, nejradostnější, nejbohatší broskvová vůně na světě. No a první akord À Fleur De Pêche je přesně takový: bronzový, sladký, zpočátku ostrý a pak bohatý a hřejivý.

Ve skutečnosti žádná přírodní broskev takhle nevoní, stejně jako se většina živých růží nepodobá tomu, čemu v parfémech říkáme akordy růže. Není to fotorealistický portrét zralé broskve, ale pohádka o ní. Jako v každé pohádce ji naše vnitřní dítě okamžitě pozná, protože princezna je krásná a princ cválá na koni, aby bojoval s drakem, zatímco skuteční historičtí princové a princezny evropských dynastií nejsou zdaleka tak úchvatní.

Jedná se o zhuštěnou, archetypální broskvičku, vymalovanou všemi barvami letního západu slunce - karmínovou, šedou, jantarovou a kaštanovou. S čím se zde skutečně setkáváme, je broskvová slupka, která je pikantní a na jazyku dokonce trochu pichlavá. Tohoto efektu "hedvábného smirkového papíru" je samozřejmě dosaženo s pačuli nebo snad dokonce dubovým mechem. Současně se ale neprojevuje jako chypre a jen nominálně připomíná Mitsouko nebo novou Femme od Rochase (která je ve skutečnosti založená na švestkách): nejsou tak nestoudně a dětinsky ovocné.

Nejvýstižnějších sladkých tónů dosáhneme přidáním špetky soli: to skvěle funguje s růžemi a zde s broskví. Tato sůl není vodní, ale spíše pačuliová, rostlinná, a přidává se ve velmi jemném množství. Je však zřetelně patrná a skvěle podtrhuje zralost ovoce. Její krása spočívá v tom, že drsná slupka broskví postupně ustupuje do pozadí, jak se vůně rozvíjí. Do popředí se naopak dostávají nejjemnější bílé květinové arabesky jasmínu a gardénie. Přesto pro nás nadále malují portrét broskve, ale nyní je to nebeská dužina a zároveň oblak okvětních lístků zabarvený odstíny jitřenky a perleti.

Je to jako nádherný balet - vzdušný, lyrický, okouzlující a naštěstí ne přehnaně sladký, což je častá vada dětského divadla, kde dospělí herci a herečky, kteří zapomněli na vlastní dětství, trapně přehrávají ve snaze zalíbit se malým divákům.

Buďme upřímní: tato vůně je skutečně pro dospělé. Svými bílými akordy se postupně vyvíjí směrem k tuberóze a něčemu hříšnějšímu... možná i lehce afektovanému. Svěží broskvové ovoce se jemně mění v ovocné suflé nebo marshmallow, aniž by ztratilo svou přirozenost nebo získalo přílišnou sladkost, za což jsem osobně velmi vděčný.

Ach, jasně, nejvíce se podobá crème brûlée, ale bez charakteristického spáleného cukru na povrchu. Ano, začíná připomínat dezert, ale zbavený neurotické gurmánské sladkosti, Dieu merci! A nejzajímavější je, že nějaký neznámý šéfkuchař (i když jeho jméno známe - Antoine Maisondieu) do krému přidal esenci santalového dřeva. Nejde o obvyklé výrazné dřevité tóny, které by v takové kompozici působily drsně, stroze a neotesaně. Ne, cítím okouzlující jemné, rozkošné, krémové a velmi lehké santalové dřevo.

Je to výjimečně harmonická, krásná a klidná vůně!

Dětská? Ano, ale takové vůně nazývám také terapeutickými: jsou tak laskavé a optimistické.

Je také zajímavé, že navzdory svému naivnímu a čistému kouzlu působí tato broskev docela vznešeně. Není to dítě, ale mladá plnoletá edwardiánská dívka, připravená být představena u dvora - a tím i všem vhodným mládencům z jejího okolí. Skromně, ale elegantně oděná do krémového hedvábí a krajek pro nástup letní sezóny.

Čím dále se vůně rozvíjí, tím je výrazně rafinovanější; dětská roztomilost ustupuje zářivému mládí dědičky z dobré rodiny. Broskev - ano, stále je tu!!! - nabývá hustší, krémovější barvy. Ovocný crème brûlée nadále dominuje. Vůně jako by se formovala, stává se uhlazenější, aerodynamičtější, měkká, ale pružná - získává "tělesnou" substanci. Bez tohoto prvku by mohla působit lehce... nebo frivolně, jako ty broskvové spreje z masového prodeje, které voní hezky, ale jsou pomíjivé a postrádají hloubku.

Současně se zemitý tón pačuli zesiluje a stává se zvučnějším: objevuje se jemný efekt rostlinného kouře - ne uzeného nebo pryskyřičného, ale jako by lehce sušené listy doutnaly na uhlí.

Zajímavé je, že nyní, když se À Fleur De Pêche blíží do finále, odhaluje sotva znatelný bílkovinný odstín vařené nadojené kukuřice s nádechem karamelu - je to zvláštní, dokonce bych řekl odvážné, ale vůbec to neubírá na její přitažlivosti. Crème brûlée nakonec získá onu křupavou kůrku, kterou je tak příjemné rozlousknout jemným poklepáním lžičkou.

Dotek výstřednosti v tak pozitivně okouzlující vůni je tak akorát.