Mallo, malá španělská značka v čele s parfumérem vystupujícím pod pseudonymem Antonio Lasheras, tvoří směsi pulzující přírodními ingrediencemi, vervou a vitalitou. Mnohé z nich vycházejí v limitovaných edicích – stejně jako předmět dnešní recenze ARA(GON). Styl značky je spíš ztělesněním syrového, riskujícího ducha americké indie parfumerie než uhlazené korporátní estetiky, která je typická pro řadu evropských niche domů. Dříve jsem recenzoval ARC a udělil mu zlaté hodnocení, a později REA se smíšenými, ale pochvalnými pocity.
ARA(GON) z roku 2025 se s ARC potkává v materiálnosti (a podle mě i v tom, jak dobře to celé dopadlo). Mallo uvádí vůni tímto stručným textem:
Aragon je čichovou poctou španělskému regionu Aragón, odkud Mallo pochází. Jde o jedinečný aromatický fougère, který představuje lokální extrakty z aromatických rostlin: cypřiše, bazalky, tymiánu, rozmarýnu a pelyňku. Do této podmanivé směsi je přidán květ pipirigallo, který roste pouze v této části světa. Vůni uzavírají mechové pryskyřičné prvky, jež této zajímavé kompozici dodávají hřejivě obepínající dojem. Zážitek, jaký dosud nikdo nevytvořil – přijďte okusit přírodní krásu španělského Aragónu v lahvičce.
Omezený počet recenzí na našem profilu na Fragrantice odráží dvě věci: zaprvé, že ti, kdo ARA(GON) cítili, jsou ohromeni jeho ježatými křovinami vinicemi olemované zeleně, nabité botanickou energií výjimečné síly; a zadruhé, že mnoho jeho publika chce diskutovat o žánru ve vztahu k Mallovu tvrzení „fougère“ – včetně Luca Turina! Když čtu jeho poznámku, že „technicky vzato by Ara mohla být zařazena jako květinová kytice, i když webový popis ji nazývá fougère“, směju se. Šel bych ještě dál – měli bychom se smát jeden druhému pokaždé, když se na účinek parfému vytáhne příslovce „technicky“. V parfumerii prostě není k dispozici dost „hmoty“ (a zároveň panuje nedostatek shody v tom, jak se křížové smyslové vazby řetězí v asociacích a důsledcích), aby bylo možné tvrdit, že existují úhledné přihrádky kategorií nebo „techniky“ vůní. Řekněme to takhle: pokud parfumér vytvoří klasicky květinovou vůni podle květinových prototypů minulých let „technikou“ květinového overdózu, ale publikum v ní vnímá v první řadě listové tóny a k tomu mléčnou stopu, pak jsou technikálie jen pojmy ve vztahu k tomu, jak je parfém vnímán.
Tím chci říct, že spousta lidí z téhle zeleno-květinovo-bylinně-balsamické směsi skutečně cítí fougère. Oproti ARC leží podobnost ve vztahu mezi jeho benzoe-styraxovým základem, prošpikovaným ostrou borovicí (plus bazalkou, rozmarýnem a tymiánem), a ARA(GON), kde se lepkavě citrusové elemi valí v cypřiši (a také v bazalce, rozmarýnu a tymiánu…). Sdílejí pryskyřičnou lahodnost a temnou hloubku, která není ambrová, není oudová ani dřevitá – je balzámová, gumovitá a zapařená. Nahoře pak hořkosladká, anýzová, mátová, kafrová, karafiátová kakofonie bylinných zelení v rosném, vlhkém, hbitě šlehajícím, oslnivém, průsvitném i dřevním podání – všechno si to odporuje najednou, a přesto je to nádhera čichat. Málokdy jsem narazil na směs s tolika životem!
Důvod, proč mi přijde, že tahat do toho fougère je trochu na sílu, je ten, že ARA(GON) postrádá tu polstrovanou „rundu“, která těmhle sportovním pánským směsím dává pocit velkoleposti a vytříbenosti. Mně to místo toho evokuje spíš tradiční kolínské vody s mechovým dozvukem – třeba Acqua Di Parma's Colonia Il Profumo – zkombinované s agresivním skleníkovým dusnem Tauer Cologne Du Maghreb, a s trochou ducha Parfum D'Empire Mal-Aimé.
Berte to jen jako nápady, které mají nastartovat vaši představivost. ARA(GON) je nesmírně komplexní vůně, ve které se dá ztratit. Je to to, co si představuju, že cítí včela, když se toulá zahradou – daleko za hranicí všednosti toho, co nám obvykle poskytuje vlastní čich.
