Možná jste si všimli, že turecká parfumerie je čím dál všudypřítomnější. Dříve jsme se s ní setkávali v tureckých letoviscích, nyní se nové značky aktivně účastní výstav niche a umělecké parfumerie, diskutuje se o nich na parfumérských fórech a stále častěji se turecká jména objevují na pultech parfumerií. Klasické turecké kolínské Eyup Sabri Tuncer výrazně předstihly niche značky jako Nishane, Nicheend, Alghabra, Regalien, Atelier Rebul, Pekji, Attar Al Khas atd.
Další niche značka, Anatoline, se stále snaží získat světovou proslulost. Založil ji turecký majitel značky Halil Ozer a její vůně vytvořili turečtí parfuméři.
Halil Ozer, umělecký ředitel společnosti Anatoline
Anatolie (z řeckého Ανατολία (východ, vzestup)), jako samostatné slovo je známo od 4.-5. století př. n. l. – je to druhý název Malé Asie, západního poloostrova Asie. V současném Turecku jsou tři Anatolie – Střední, Východní a Jihovýchodní, v 16. století slovo Anadolu znamenalo název jedné z provincií v rámci Osmanské říše, prakticky celé asijské části Turecka.
Anatoline je tedy další čichovou studií dějin Turecka, období, kdy bylo velkou říší, která spojovala mnoho zemí v Evropě, Asii a Africe.
Dnes bych rád hovořil o čtyřech vůních z kolekce Antique Anatoline: Mesopotamia, Babylon, Ephesus, a Hattusha.
"Symbolem Mezopotámie, který po tisíce let ozařuje rozlehlé prostory paláců, prozařuje meče stráží a zdobí ložnice princezen, je černá růže. Černá růže, nesoucí svůj ochranný amulet Eufratu, šeptá dávné legendy těm, kdo si je přejí slyšet. Příběhy o milencích, rozchodech a svazcích. Jste připraveni vyslechnout její legendu...?" - popis značky.
Černé růže skutečně existují. Pěstují se pouze v Turecku, konkrétně v Halfeti (provincie Urfa) na břehu Eufratu. Mají tmavě kaštanovou barvu, ale pod sluncem jsou stále tmavší a tmavší, jako by byly spálené na dřevěné uhlí. Zvláštní voda a půda v jejich okolí ovlivňují jejich barvu – pokud se tytéž růže přemístí do jiných zemí nebo dokonce tureckých provincií, zčervenají. Málokdo to ví, ale černé růže musely být dokonce zachráněny poté, co byla Halfeti přemístěna na nové místo (stará osada byla zatopena přehradou Birecik na Eufratu).
Mesopotamia je zasvěcena sladké vůni a hluboké sametově černé barvě jedinečné černé růže – jako nekonečné noční nebe. Na mě se otevírá pačuli a fazolemi tonka, které dodávají růži impuls. Jak udělat růži sladší? Samozřejmě klasickými jantarovými akordy. Jemnější? Použijte fialku a santalové dřevo. Potřebujete oud? Vůbec ne, ale může být tak krásná černá růže bez obdivovatelů? Ať je neviditelně přítomný ve stínu růže. Výsledek: nejkrásnější růže, teplá jako noc, tajemná jako východ a nevýslovně krásná.
Vrchní tóny: Absolut černé růže;
Střední tóny: boby tonka a pačuli;
Základní tóny: jantar, oud, santalové dřevo a vanilka.
"V Mezopotámii vítr vanoucí od břehů řeky Eufrat míří k babylonským visutým zahradám. Vítr, který nese vůni nejvzácnějších květin přivezených pro královnu Semiramis z celého světa na příkaz babylonského krále Nabukadnezara, se dotýká jejích vlasů v palácové zahradě pod santalovým dřevem. Nechtěli byste se připojit k romantickému tanci květin a santalového dřeva...?" - popis značky.
Legenda o babylonských visutých zahradách, jednom ze sedmi divů světa, je stále mýtem, který historici ani archeologové nepotvrdili. Vůně Babylon je však skutečná a svěží i přes svou beztížnost a průsvitnost. Na jejím začátku se objevuje jakási lehce mýdlová, květinově-aldehydická čistota v kombinaci s křehkou krásou konvalinek a levandule – připomíná lehké, neutrální květinové vůně z přelomu století. Do srdce konvalinky a růže se přidává trochu jemného koření a bílého pudru, který se stal ochrannou známkou turecké parfumerie. Tato vůně čistoty pokračuje akordem bílého santalového dřeva, které květinovou kytici zahaluje. Nevím proč, ale Babylon mi připomněl Cartierovu jemnou, průzračnou Declaration – mohl by to být jeho ženský protějšek.
Vrchní tóny: olibanum, bergamot a levandule;
Střední tóny: santalové dřevo, konvalinka, hřebíček a turecká růže;
Základní tóny: pačuli, ambra a guajak.
"Po týdnech putování po starobylé Hedvábné stezce karavana konečně vstupuje Lví branou do hlavního města Chetitské říše, města Hattusa. Prochází kolem chrámů ke královskému sídlu a poté vykládá hedvábí a koření. Když se čínské hedvábí nádherných barev a vzorů rozbaluje vrstvu po vrstvě, z koření se line luxusní vůně: mezi hedvábím voní květy pačuli. Jemná, měkká, podněcující..." - popis značky.
Příběh je krásný, ale historicky pochybný: Hattusa byla opuštěna Chetity kvůli krutému tříletému suchu (1198-1196 př. n. l.) a již prázdná byla vypálena a zničena ve 12. století př. n. l. (díky wiki), zatímco první karavany s čínským hedvábím putovaly na Západ asi o deset století později (první do Fergany v roce 121 př. n. l.). Hedvábná cesta vedla ze Sýrie přes tureckou Angoru do Istanbulu. Co se týče historky o pačuliových listech v drahých látkách, která bývá spojována s indickými kašmírovými šálami – není vůbec jasná: hedvábí se vyrábělo v Číně a my máme věřit tomu, že bylo převezeno přes celou Indii jen proto, aby bylo pokryto pačuliovými listy?
Hattusha začíná krásným a sladkým akordem kokosu a pačuli, hladkým a splývavým jako hedvábí. S postupem času se kokosová máslová sladkost vytrácí a objevuje se pačuli. Je suchá, kafrová a dřevitá, ale čistá, paradoxně lehká a vzdušná. Dalo by se dokonce říci, že je svěží, a to díky kombinaci s hedione (vůně jasmínu): pačuli orientované na letní teplo.
Vrchní tón: kokos;
Střední tóny: pačuli a jasmín;
Základní tóny: bílé pižmo, jantar a pačuli.
"Loď kotví v přístavu města Efezu v zemi Iónů. Cestovatel vystoupí z lodi a nejprve se vydá do Artemidina chrámu. Vejde do Celsovy knihovny a prochází ulicí orámovanou kolonádou... pak vejde do obchodu s parfémy. Vůně bergamotu, kterou přináší teplý vítr vanoucí z kopců, se mísí s vůní muškátů a dotýká se listů eukalyptů. Pak se snese na ulici a naplní parfumerii. Je jako stará báseň napsaná v dávných dobách..." - popis značky.
Efez je starobylé město. Před Ióňany jej obývali Kariové a Chetité, poté město patřilo Perské, Římské, Byzantské a Osmanské říši. Pokud je tento parfém poctou starověké řecké a římské parfumerii, není první. Známe i další věnování vůním starověku, těm z aromatických bylin a koření na bázi olivového oleje, s použitím téměř všech středomořských plodů, bylin a listů s příjemnou vůní – citrusů, šalvěje muškátové, bobkového listu, rozmarýnu, levandule, různých borovicových jehliček, pryskyřic a tak dále.
V moderní parfumerii jsou tyto typy vůní aromatické fougery nebo bylinné dřevité vůně, přičemž všechny aromatické byliny jsou umístěny ve správném kontextu. Ephesus je moderní zelená vůně s kafrem, levandulí, pelargonií a šalvějí. Je to vůně v květinové říši, v níž se na čistém dřevitě-pižmovém základu snoubí čerstvé byliny, sladké i hořké. Její výjimečnost spočívá ve svěžesti eukalyptu a šalvěje, což je neobvyklá kombinace.
Vrchní tóny: bergamot, šalvěj a citron;
Střední tóny: žvýkačka, geránium a bílé květy;
Základní tóny: ambra, santalové dřevo, kašmírové dřevo, pižmo a cedrové dřevo.
***
Vůně Anatoline z kolekce Antique jsou k dostání na oficiálních webových stránkách značky ve 100ml lahvičkách za cenu 275 EUR. Líbí se mi volný přístup uměleckého ředitele Halila Ozera k historii Turecka (viz rozhovor s kolegyní Dariou) a jeho spolupráce s tureckými parfuméry – ceny budeme ignorovat a pokračovat v objevování značky.
Fotografie: Adobe Stock, https://clevelandart.org/art/1996.297, CC0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=76014409.
