Historie parfumérského domu Creed se podle zpráv badatele Gabe Oppenheima ukázala být velkolepým podvodem.
Od data založení až po jména parfumérů plus hvězdy, které značku obdivují – vše si vymysleli šikovní marketéři Creedu s využitím teze "my gentlemani máme tendenci věřit slovu gentlemana". Nyní už Winston Churchill a královna Viktorie, Sigmund Freud a Grace Kelly jako magnety na hvězdy Creedu nefungují. Zdá se, že postoj ke značce se změnil. Změnil se však i postoj k vůním?
Myslím, že záleží na tom, proč jste si je koupili. Kupovali jste je na základě vůně samotné, nebo na základě její marketingové historie a spojení s celebritami?
Svého času jsem si koupil Angelique Encens (starý průhledný testerový flakonek s nalepeným jménem psaným zlatými písmeny, 75 ml) – velmi pochybujíc o historii značky a spojení vůně s Marlene Dietrich – jen jako příjemnou nesladkou jantarovou vůni, kterou bych mohl nosit.
Stále ji mám rád i bez blond image. A pokud ji skutečně vytvořil Pierre Bourdon v letech 1970-1980 z materiálů typických pro tehdejší parfumerii (protože většina vůní Creed z tohoto období již byla ukončena), přidává to vintage vůni v mých očích ještě několik kladů.
Parfumér Pierre Bourdon
Angelique Encens pro mě není andělská rostlina v kombinaci s kadidlem, ale andělské kadidlo. Místo anděliky v jejím počátku nacházím koriandr, podpořený aldehydy a neurčitými tlumenými květinovými tóny, jako v elegantním květinovém mýdle. Akord je čistě bílý, téměř andělský.
Kadidlo je poměrně výrazné, průsvitný kouř a kafrová svěžest, obklopené suchým dřevitým akordem cedru a santalového dřeva. Samostatně je třeba zmínit pačuli, které dodává suchou trpkost s lehkou kouřovostí, připomínající leštěnou, lesklou kůži.
Závěr tvoří zlatavě jemná ambra, pačuli-labdanum-ambra-vanilka; je to zpěv andělského sboru. Základ s harmonickou rovnováhou slaného, pryskyřičného a sladkého; v moderním smyslu by se nedal kvalifikovat jako gurmánský.
Beethovenův vlys, Gustav Klimt, 1902
Pokud hovoříme o podobnosti se Shalimar Guerlain, je patrná zejména v lehce kouřovém jantarovém základu. (Začínají zcela odlišně: Angelique Encens nemá to jasné citrusové slunce; díky jemné kořeněné záři působí perleťově.) Angelique Encens sice dokonale zapadá do zlatého věku hollywoodského půvabu, ale já bych ji nazval nadčasovou jantarovou vůní – podobně jako Shalimar, Ambre Sultan nebo L`Air du Desert Marocain.
Podotýkám, že základ je velmi podobný tradičním orientálním atarům, v nichž se v olejovém základu ze santalového dřeva snoubí ambra a kadidlo (AbdesSalaam Attar, Oriscent, Areej le Dore atd.).
V roce 2019 byl Angelique Encens znovu uveden na trh v novém flakonu a přizpůsoben modernímu vkusu, ale bohužel pro milovníky pouze v limitované edici určené k prodeji v buticích Creed. Nyní tato nová verze není k dispozici na oficiálních stránkách Creed, ale nová verze vůně je stále někde k dostání (cena: 750 australských dolarů za 75 ml). Co se týče staré verze, označené v databázi Fragrantica jako Angelique Encens (1933), lze ji nyní nalézt pouze v rukou obezřetných sběratelů. Soudě podle Fragramu je velmi vzácná.
Noty: andělika, kadidlo, jasmín, růže, tuberóza, ambra, vanilka.
Foto: Gustav Klimt. reprodukováno z artbooku, Veřejná Doména, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10563298.
