Arquiste: Od benátského ridotta k háji u moře, dvě kapky přes Jadran
Recenze parfému

od Patric Rhys
08/28/24 23:00:02

"Opravdu nevím, proč nejsou známější," říká Jake Levy, spoluzakladatel brooklynské restaurace Stéle. Táhl jsem se hodinu a tři vlaky hluboko, abych tu mohl být, a přesto je Williamsburg v Brooklynu vzdálený jen 3,5 míle od mé verandy. Tady by se hodil potlesk pro Metropolitní dopravní úřad.

Nově otevřené v dubnu, jsou nyní jedním z mála míst, kde získat velký výběr, těžší z nalezení, niche značek na jednom místě. Pandemie zdecimovala malé obchody s vůněmi ve městě a mnohé z nich, které jsem s obdivem navštěvoval, když jsem sem přijel s kufrem, jsou dnes už jen vybledlými vzpomínkami na lepší časy.

Přišel jsem sem kvůli téměř okamžitému rozruchu kolem dvou novinek od Arquiste, což je pro voňavkářskou firmu vzácná dvojka, i když rozhodně ne neslýchaná, zejména pro Arquiste.

A Grove by the Sea a Venice Rococo jsou venku zhruba měsíc a už jsem slyšel několik doporučení typu "Musíte si přivonět...". A tak jsem se odvážil projít spletitou logikou MTA a navštívit jeden z dnes již mála butiků s niche vůněmi ve městě.

Dřevěné podlahy, koberce ze zvířecí kůže a všechno z mramoru – mnoho kamenných kousků je vystaveno i na prodej – mě vedou od vitríny k vitríně, uspořádané podle značek, a my přemýšlíme, proč navzdory silné řadě, slavnému parfumérovi (Rodrigo Flores-Roux) a několika oceněním Fragrance Foundation musíme já i Jake lidem Arquiste představovat poprvé, a to důsledně, zejména ve městě, odkud značka pochází. I já jsem musel cestovat, abych se dostal na jediné místo s jejich novinkami. Výše uvedená doporučení pocházela pouze od lidí úzce spjatých s oborem. Trh s olfaktorickými produkty se může zdát jako Svět naruby.

Sáhl jsem po téměř neonově zelené lahvičce, nádherné a zelené bublině, která jasně vyčnívá mezi displeji. Každý parfém v kolekci je ponořen do historie, vychází z místa a určitého období, A Grove by the Sea se zaměřil na věčně zelený ostrov – Lopud v Chorvatsku – obklopený kamennými vilami, středomořskými borovicemi, divokými bylinami a fíkovníky, to vše proměněné v siláž slaným mořským vánkem.

Nemohu dostatečně zdůraznit, jak moc mě nudí citrusové, svěží, "u moře" vůně jakéhokoli druhu. Už to bylo do omrzení omíláno, oživováno, opět defilovalo do omrzení a raději se se mnou pokusím mluvit o prodloužené záruce mého auta.

Ale tenhle džus mě donutil úplně sežrat svá slova. Přistihl jsem se, že ho nosím, miluju, neustále k němu čichám a zpochybňuji všechna svá životní rozhodnutí.

Vůně najednou začíná dokonale dávkovanou trilogii polštářově zelené, luxusně krémové a jemně citrusové – ani jedna nepřehlušuje druhou, je formulovaná jako sbor, každý tón je slyšet současně, ale dokonale se navzájem rozeznívají. A to již od prvního přičichnutí.

Na okamžik se zdá, že citrusy začnou vítězit, ale s rozmachem se elegantně skloní, protože do popředí se dostanou dřevité kmeny cypřišů a balzámů, podtržené dřevitou kvalitou borovice, která ze zelených aspektů udělá hvězdu představení. Ty jako by zvýrazňovaly listy, byliny a olivový olej, i když byly rozpoznatelné už předtím, ale tato fáze jako by obracela pozornost k předchozí scéně a vynášela její stránku dál na výsluní.

Nic z toho, co bylo předtím, skutečně nezmizelo, dokonce ani věci, které by byly považovány spíše za vrcholné tóny, ale mají vlastnost, jako by byly neseny větrem, stále tak jemně přicházejícím do vědomí a zase z něj vycházejícím.

Fíkově sladká smetana víří sem a tam, zatímco citrusové tóny se mihotají sem a tam. Zelené tóny přecházejí z listnatých do bylinných, borovicových a zase zpět, zatímco jemně kouřové dřevo pod povrchem všeho rezonuje jako basový tón. Je to opravdu nádherné, tak vzdušné a realistické, stejně bohaté jako jemné. Svědčí o tom nově proměněné.

Naproti přes mramor seděla koketní růžová bublina, jmenovala se Venice Rococo a o této debutantce jsem slyšel nejvíc. Ta vychází z kosmetických receptur 18. století a odehrává se v benátském ridottu, tajném malém bytě, který je speciálně vytvořen pro intimní setkání, a to jak přátelská, tak i ta více než přátelská. Slavný milovník Giacomo Casanova popsal některé z nich, které navštěvoval a které byly vyzdobeny rokokovým uměním, erotickými nástěnnými malbami a dokonce i kukátky.

Sladká, hluboká růže a cukrkandlová fialka tryskají z lahvičky s obrovskou dávkou karamelizovaného, aldehydického pudru. Milovníci pudru, jinde ho budete těžko hledat více, protože tahle ho má metrickou tunu. Dekadentní, medová smyslnost a la pižmově bílé, růžové a pastelově fialové kytice květinového prachu rovněž prosycují každou kapku tohoto parfému. Vůně je vzdušná, jemná a elegantní jako vejce Fabergé, stejně stará a nadčasová. Je to taková okouzlující nová klasika. Velmi moderní, pižmová sladkost tvoří duet se starými, zdrženlivými květinami a pudrovým vším z renesanční éry.

Jakmile se pudr usadí, ale zdaleka nikdy nezmizí, medově ovocná heřmánková vůně vystoupí na povrch, takže je tak snadné představit si zlatou hodinu slunce, které pomalu klouže po rokokové nástěnné malbě zobrazující vlající šaty, andělíčky a rozsáhlé květinové trsy.

Jakmile sladký heřmánek vystoupá nahoru, aby se setkal se sladkým pudrem, vůně se zde v této říši na chvíli zdrží, obklopena pudrovým mravenčením. V návaznosti na to začne jasně zářit jemný růžový tón – ne sytě krvavě rudá růže, ale bavlněná růžová, skromná růže, která stále umí vstoupit do místnosti – naznačuje, že se blíží k ustálenému finále, když se rozplyne ve slunečném heřmánku, ohňostroj pudru stále šumí všude kolem.

Při všech těch řečech o živočišné ambře, civetu nebo kmínu byste možná čekali, že se nakonec rozvine tělesný řev, ale nikdy se tak nestane. Animálnost obsažená v této není přímo patrná, ale přízračná. Je tam, a přesto jí nelze vysledovat, je v ní tak záludně uložena, že je spíše vycítěnou náladou než nějakou objevnou notou, plnokrevnou sexualitou, která prozrazuje samotnou něhu. Je to vskutku brilantní.

Když toho dům vypustí příliš mnoho najednou, zejména příliš blízko sebe, kvalita má tendenci trpět a mnozí nakonec mohou cítit nevýrazný peněžní chvat. Tři vůně v průběhu jednoho roku se zdají být červenou vlajkou, ale tyto, následující po L'Or de Louis (i když ta část s příplatkem za zlaté lístky byla šíleně zbytečná), ukazují, že Arquiste dokáže rychle udělat skutečnou kvalitu.

Stojí to za výlet. Dvojité bravo.

Obrázky flakonů jsou od Arquiste a od autora