Italský dům Bogue Profumo a jeho zakladatel a parfumér, architekt Antonio Gardoni, už více než deset let kreslí ve světě vůní stopu tajemství a avantgardy.
Tato slova se v dramatickém parfumérském slovníku často používají, ale tady sedí naprosto přesně.
Gardoniho tvorbu možná znáte z vůně Zoologist Tyrannosaurus Rex, která vyšla v roce 2018 a vyvolala pořádný rozruch – u téhle dinosauří vůně se totiž rozhodně nedržel zpátky. Šťáva tryská z flakonu – velká a nespoutaná. Výzvy jsou jeho specialitou.
Ve vlastní kolekci se na flakonech často objevují záhadná jména jako O/E, 07738 nebo MEM. U jeho nejnovějšího počinu, COME, se vám už při pohledu na seznam tónů zatočí hlava. V tomhle malém flakonu najdete 17 tónů – od cade a civetu přes fík a med až po ylang a jasmín.
V rozhovoru na stránkách Zoologist při vydání Tyrannosaurus Rex Gardoni o svém stylu řekl: „Snažím se vytvářet malé střety mezi každou ingrediencí, kterou použiji. Každá složka voní jinak se svým protějškem, takže když spojíte materiál s jeho ‚nepřítelem‘ a najdete rovnováhu, vznikají zajímavé výsledky...“
Přesně tenhle přístup je tady cítit naplno – tahle vůně se mohla vydat mnoha směry, a vlastně se vydala všemi najednou.
Úvod je hluboce fenolický, jako táborák unášený větrem – cade, kadidlo a oud tu rozehrávají své kouzlo. Ale zároveň je tu něžná sladkost, spálená a přitom medová letní květina, která se nenápadně skrývá v pozadí. Nedokážu přesně určit, která nota to způsobuje; nevoní to jako žádná z nich samostatně, spíš jako jemně rozostřený květinový závoj.
Táborák se začíná uhlazovat, ale rozhodně nemizí – zůstává přítomný po celou dobu – a do vnímání začínají problikávat zelené tóny. Ani tady není jediná nota, na kterou bych mohl ukázat a říct „A-ha!“, je to spíš pocit gurmánské travnatosti, krémového chlorofylu, který se postupně usazuje do jemné smaragdové zeleně místo ostré. A to vše se stále odehrává v tančícím kouři.
V další fázi rozkvétají květiny. Vnímám okvětní lístky, sladká, orosená květinová pižma tu poletují sem a tam, ale zpočátku je těžké je zachytit – děje se toho tolik najednou.
Když na chvíli odložím testovací proužek i ruku a pak je znovu přiblížím – nevím, jestli se změnilo moje vnímání, nebo samotná vůně –, ale teď jsou bílé květy naplno na slunci, jasně patrné a pojmenovatelné. Fenolová kouřovost a krémová smaragdová zelená jsou stále přítomné, ale ta druhá už ustupuje květinám.
Začíná se objevovat sladká špinavost. Nepřáteli jsou tu vanilka a tonka, které se proplétají s kouřem, zatímco do obrazu vstupuje živočišné pižmo a ten civetový závan, který vás zasáhne až do zátylku.
Nejde tu ale o žádný šokující zvířecí akord. Je ho tu tak akorát, abyste ho zaznamenali, ale je podaný s citem a tvoří spíš příjemnou část celé kompozice. Jakmile květiny začnou tančit s animálními tóny, objeví se tu nádech opravdu starosvětského vintage, zasazeného přímo doprostřed moderní avantgardy.
Jakmile se tohle všechno „usadí“ – i když to není to správné sloveso pro tuhle vůni –, jednotlivé aspekty začnou poblikávat a mizet jako hvězdy na noční obloze. Všechno tvoří jeden jasný pohled, ale malá souhvězdí se vynořují a zase rozplývají, čím déle se díváte. Nevím, jestli je to tím, že vůně byla takto záměrně složená, nebo jestli jeden mozek dokáže vnímat jen omezené množství vjemů najednou.
Překvapivě to ale nevoní jako chaos. I když to výše popsané může působit jako zmatený rej, mezi jednotlivými fázemi ani jejich protiklady není jediný zadrhnutí. Vše se do sebe plynule vplétá a pomalu se odhaluje vašim smyslům.
Nejde ani o žádnou „beast mode“ vůni. Fenolický úvod sice udeří docela silně, ale během pár minut se stáhne a zapadne do celku. Překvapivě má i velmi vkusnou, decentní siláž na délku paže.
Je tenhle parfém divoký? Bezpochyby. Ale je mistrně poskládaný a opravdu mě ohromilo, kolik vrstev je v tomhle díle vetkáno bez jediného zaškobrtnutí, i když jeho prvky stojí v přímém protikladu.
Gardoni a Bogue možná netvoří parfémy pro každého, ale jeho um v laboratoři je nepopiratelný. Vřele doporučuji, abyste k této vůni přistupovali pomalu a s rozvahou.
