Jsem si téměř jistý, že Desert Of My Heart je pronikavá a bolestná báseň arabského básníka. Jede na velbloudu, oblečený do úchvatně krásného hedvábí, sedí v sedle vyšívaném zlatými nitěmi a hledí na nekonečné, mrtvé písky. A náhle ho napadne, že prázdnota v jeho srdci je ještě větší – nemilosrdná a nenasytná, pohlcující každé zrnko radosti. Orientalisté mohou mou odvážnou domněnku potvrdit nebo vyvrátit, ale i když taková báseň ještě neexistuje, měla by. A měla by být součástí krabičky s vůní.
Vše, co se týká balení, vzhledu, designu a vizuální identity doprovázející vůně Synonyme – grafická, minimalistická černobílá estetika – je něco, co mě osobně velmi oslovuje. Je také poměrně dobře rozpoznatelná a je potěšující, že se značka odklání od svého původního konceptu vydávání vůní k obrazu a podobě jiných a místo toho se vydává směrem k tvorbě jedinečných vůní a angažuje renomované, talentované parfuméry.
Tvůrcem Desert Of My Heart je Marc Daniel Heimgartner, parfumér švýcarské společnosti Luzi, která se neustále rozrůstá a sází na kreativitu svého parfumérského týmu (největší hvězdou společnosti je samozřejmě legendární Mark Buxton spolu se svým bývalým studentem a nyní kolegou Davidem Chiezem – jehož rané práce by se daly označit jako "Buxton na kvadrát", i když si už dávno vytvořil vlastní, ještě nekompromisnější styl). Marc Daniel Heimgartner je také tvůrcem White Widow, o níž jsem již dříve psal – nesporně úspěšné a dokonce do jisté míry inovativní vůně. Je známý především svou prací na arabském trhu (Attar Al Has, Emirates Pride Perfumes, Kajal, L'Arc, M. Micallef, Plume Impression, Pure Gold Perfumes), takže můj obraz arabského básníka v této souvislosti nepřekvapuje.
Mně osobně se však při slovech Desert Of My Heart okamžitě vybaví píseň "Soul Desert" od skupiny Can ze soundtracku k filmu Mädchen mit Gewalt od Fritze Rogera. (Netroufl jsem si film zařadit do tohoto článku, ale pokud jste ho neviděli, můžete si ho snadno najít na internetu) Možná je to proto, že právě ono Gewalt (násilí, síla) rezonuje s náladou této vůně. Asi před deseti lety, poté co jsem se na jedné výstavě probíral stovkami oudových a sirupových vůní (nikdy jsem se nedokázal přimět k tomu, abych je nazval "gurmánskými" – kde je ta rafinovanost, co je na nich k vychutnání?), jsem si dělal legraci, že by se trendy oud a ethyl maltol měly spojit v jeden – jen aby se to zpečetilo. Tehdy mi to přišlo k popukání.
Také dobře víme, že drtivou většinu zákazníků parfémů zajímá jen jedna věc: dlouhá výdrž. "Normální" člověk si k pultu s parfémy razí cestu výhradně proto, aby se ujistil, že jeho vybraná vůně je dostatečně výrazná a "funguje" do posledního utraceného centu. Aby mohl šest hodin po aplikaci oslovit kolegu v práci a zeptat se ho: "Ještě to ze mě cítíš?" – a jeho rozšířené zorničky budou výmluvnější než jakákoli slova.
Úvod Desert Of My Heart je velmi slibný. Téměř okamžitě se vynoří zajímavý lékořicový motiv s kávovým podtónem v duchu vůní Azzaro Decibel, CdG Black, Rochas Man, Yohji Homme, Bond No 9 New Haarlem a podobných úžasných kreací, zarámovaný do nečekané směsice borovicových, kafrových a kadidlových tónů. Pro jistotu je tu také nádech třešňového tabáku. Celek je podán ve stylu orientální fougére s kořeněnými aromaty, lístky fialky, pelargonií a balzamickým, kašmeranově těžkým, jantarovým základem. Poměrně brzy se však vše zhroutí do nekonečného a všepohlcujícího akordu oudu v koženém sirupu, naplněného až po okraj jantarovými dřevitými materiály – stejně rozsáhlého a ohromujícího jako smutek arabského básníka.
Parfuméři často říkají, že jsou si dobře vědomi požadavku na vysokou technickou kvalitu kompozic a že ji vždy při procesu tvorby zohledňují. Koneckonců pro zákazníky je důležitá dlouhá výdrž a projekce. V tomto případě bylo ve jménu těchto kvalit bezohledně obětováno vše ostatní. Akord, v němž se vůně po několika minutách usadí, je tak náhodný a bezvýrazný, že jaksi získává nový a nečekaný estetický rozměr. Při prvním použití jsem se přistihl, že mě dráždí, a vydržel jsem to. Ale napodruhé jsem si uvědomil, že z tohoto zážitku začínám mít zvláštní druh potěšení.
Nedávno jsem náhodou zaslechl rozhovor dvou žen – jedna ukazovala zápěstí a lamentovala: "Jo, voní to super, ale k čemu to je?" Z nějakého důvodu mi to okamžitě připomnělo slova Viktora Frankla, která, volně parafrázováno, říkají: "Člověk začne hledat potěšení tam, kde nenachází žádný smysl." Pokud je to pravda, pak je Desert Of My Heart téměř čistým potěšením. A skutečně, mnoho lidí přesně tohle potřebuje.
