Neměla jsem v plánu zkoumat, jak se Dia Amouage změnila v průběhu let od doby, kdy ji vytvořil Jean-Claude Ellena, mistr lakonických skic. Neplánovala jsem ani nosit na kůži nový DIA 40 extrait de parfum, který mě při prvním seznámení z testovacího proužku vyděsil svou hutností a mastnotou.
"Nevkládejte do toho tolik úsilí, nejlepší věci se dějí nečekaně".
- Gabriel García Márquez
Dnes bylo nádherné ráno. Tak nádherné, že jsem si u pultu Amouage nečekaně nanesla na levé zápěstí štědrý sprej moderního výtažku DIA 40. A v první chvíli jsem toho velmi litovala.
Mastnou skvrnu na zápěstí jsem nejen cítila – já ji viděla. Snažila jsem se nezvedat ruku ani nedělat rychlé pohyby. Kdybych to udělala, stala bych se epicentrem, které by do světa vyslalo přílivové vlny nebezpečné síly. Moje krásná, křehká aldehydová krása byla zbavena své lehkosti a zářivosti. Zůstala jen zaoblená, vyleštěná koule mléčně růžového nefritu.
Když už jsem byla v kanceláři a pracovala u počítače, zachytila jsem jemné vlny tiché, kradmé vůně. Krásná Dia 40 roztáhla svá obrovská křídla a pomalu se vznesla do vzduchu. Vzdorovala zákonům gravitace.
Amouage změnil důraz vůně. Jeho význam mi byl zpočátku nejasný. Jakmile však vůni zahřejete na kůži, nemůžete ji nepochopit. Její podstata je úplně jiná – nyní je to hedvábné, nanejvýš jemné pižmo, zjemněné slunečním světlem a lomené skrze složité vzory v neprůhledném skle. Jsou to okvětní lístky růží roztroušené na hedvábném prostěradle. Je to něžná ženská pokožka, zjemněná vonným olejem s bílými květy.
To vše mě vyvedlo z pracovního rytmu natolik, že jsem po návratu domů vytáhla všechna svá stará vydání Dia. A pak se stalo něco zajímavého.
Dia Amouage v cestovní lahvičce
Stará Dia v krásném cestovním flakonu s podpisem (pamatujete si na ně? Pravděpodobně první cestovní spreje v niche parfumeriích) připomínala spíše zářivý, broušený diamant, který lámal sluneční světlo každým svým fasetovým políčkem. Dostatečně silný a ostrý na to, aby řezal sklo a kov.
Tady vládly aldehydy a arabské kadidlo, průzračné jako ranní rosa. Tento Dia byl chladný a povýšený, v zářivé zbroji. Krásná bojovnice s modrýma očima a světlými vlasy. Paní severu. S chladnou pletí a ledovým srdcem.
Dia ve verzi Eau de Parfum z doby magnetických uzávěrů ztratila své brnění a někdejší vznešenost. Místo aldehydů se v ní objevilo květinové mýdlo. Místo robustního rámce kadidla tu byla jemnost pižma. Nebyla tu královská postava – jen něha a měkké světlo krásné ženy. Je to nepředstavitelná a nepopsatelná ženskost. Vždy jsem chtěla toto vydání doplnit o lesk šperků, protože skutečná ušlechtilost se nedá skrýt ani pod tím nejnenápadnějším oblečením.
Dia Amouage, verze extrait
Proto dávám přednost extraitu před Eau de Parfum. Tuto skromnou a ženskou krásu vidíme v lesku drahých kamenů pod jasným světlem. Ne neohroženou bojovnici, ale krásnou královnu. V eau de parfum je Dia stále ještě evropskou interpretací. Stejně jako předchozí vydání v "minaretech" zůstává cizinkou. Tajemná a svůdná svou severskou krásou. Je však bližší, teplejší... srozumitelnější. Je to jako někdo, kdo s vámi žije pod jednou střechou po mnoho let, sdílí s vámi všechny radosti i strasti a stává se téměř příbuzným.
A nakonec, po dosažení dospělosti, se Dia stala stoprocentní východní ženou. Uplynulo přesně 21 let a parfémářka Alexandra Carlin proměnila evropskou královnu v arabskou princeznu, vychovávanou v nepředstavitelném luxusu. Stejně jako přísnost. Tato princezna se dokáže usmívat očima tak, že vám z toho půjde hlava kolem. Její pohyby skrývají hedvábné závoje, ale mohou skrýt půvab a eleganci?
