Hrdinou mé dnešní recenze parfému je vůně Dianthus Etro, o které se blogerky a influencerky nezmiňují příliš často. Nepatří ke kultovním vůním značky, nelze ji označit za populární ani trendy a samotný karafiát, titulní tón vůně, není v moderních olfaktorických dílech často solitérní, je spíše součástí klasických věcí.
Pokusím se vám však ukázat, že mezi klasickými kompozicemi, prověřenými časem, lze i v jejich moderním čtení najít nádherné věci. Jako například Dianthus Etro. Neopěvovaná vůně starobylé krásy, která nás předčasně opustila.
Samotný název Dianthus znamená "květina boží"; Carl Linnaeus dal karafiátu toto jméno se zaměřením na mýty a legendy rozšířené v jeho době. Podle křesťanské legendy se první karafiáty objevily u paty golgotského kříže, kde Panna Maria oplakávala Krista, a proto tato květina symbolizuje utrpení Ježíše Krista a mateřskou lásku Marie.
Podle starořecké legendy vděčí karafiáty za svůj vznik božskému hněvu Artemidy (Diany), bohyně lovu, která vyrazila oči nevinnému pastýři, který hrál na píšťalu, a tím jí překážel v lovu - oči, které spadly na zem, se proměnily v karafiáty.
Karafiát (spolu s hyacintem, růží a tulipánem) je v islámu květinou rajských zahrad. Kromě toho je karafiát symbolem různých svátků (Velikonoce, První máj, Den matek, Den vítězství), mnoha politických stran různých zemí, symbolem vítězství a symbolem vášnivé lásky atd.
Historie karafiátů v parfumerii je spojena s objevem eugenolu a iso-eugenolu (naštěstí se mi podařilo najít potřebný článek Matveje Yudova).
Mezi klasické vůně s karafiátem patří L'Origan Coty, Red Moscow Novaya Zarya, Old Spice Shulton, Adieu Sagesse Jean Patou, Derby Guerlain a zejména Bellodgia Caron. Mezi moderními vůněmi Garofano Lorenzo Villoresi, Malmaison Floris a Prada Infusion d'Oeillet jsou krásné pudrově kořeněné kompozice, které voní jako klasické dámské parfémy s moderním nádechem.
V čem se Dianthus Etro liší od mnoha jiných karafiátových kompozic, je jeho diskrétní, decentní krása, mimo současné trendy exaltované sexualizace a okázalosti, přílišné perzistence a gurmánské sladkosti. Stejně tak se skromný zahradní karafiát sám liší od bujných růží nebo narkotických květů ylang-ylang, lilie či tuberózy - jak svou jemnou kořeněnou vůní, tak svým vzhledem, připomínajícím malé paprskovité světlo.
Dianthus balancuje mezi citrusovou svěžestí a zelenou fasetou růže, velmi jemnou hřejivou kořenitostí a suchou pudrovou čistotou - nedochází však prakticky k žádné metamorfóze nebo závratné změně. Je to nádherně klidná a vyvážená vůně, naplňující klidem a důvěrou v dnešek i zítřek - v duchu rajských zahrad islámu či odměřeného života, nikoli revolucí a bláznivých vášní.
Karafiáty jsou častěji spojovány se soumrakem a jejich pikantní tóny mohou být poměrně ostré až pronikavé (například The Green Carnation Friendly Fur doslova zvoní ostrostí), ale neznámý parfumér Dianthus Etro dokázal ostrost zklidnit tím, že ji zahalil bílým obláčkem: Známá vůně mastku, kosmetický akord připomínající klasickou vůni krému Nivea, přechází v jemnou pižmovou čistou stopu, lehce protkanou vanilkou. Takový parfém není vhodný k vytvoření okamžitého jasného ohromujícího efektu - je to vůně věrné životní družky (nebo spíše věrné manželky, vůně je považována za ženskou - ale já ji nosím s velkým potěšením).
Vůně Dianthus Etro se bohužel přestala vyrábět - čisté kořeněné karafiáty v klasické bílé kompozici nejsou modernímu vkusu nijak zvlášť blízké. V případě zájmu ji však lze sehnat na sekundárním trhu. Nebo za ni můžete najít důstojnou náhradu: mému vkusu je blízká zejména Fugit Amor Jul & Mad, věnovaná bílé mramorové soše Augusta Rodina známé jako "Chiméra", "Sen" a "Uprchlá láska".
Svrchní tóny: bourbonské geránium, růže, pomeranč a citron
Střední tóny: karafiát, hřebíček, růžový pepř a zázvor
Základní tóny: pižmo, vanilka a cedrové dřevo Atlas.
Fotografie: (C) Fragram DaKrash, misty; Děkujeme!
