Pitti Fragranze byla moje první výstava parfémů. Hned první den, jen pár hodin po jejím začátku, jsem seděla venku, bledá a omráčená, lapala jsem po dechu: Předávkovala jsem se parfémy.
Druhý den jsem si zvykla a třetí den už jsem si to nesmírně užívala. Především jsem se snažila navštívit francouzské parfuméry. Všichni byli velmi příjemní, ale zástupci parfumérského domu d'Orsay mě naprosto okouzlili.
Každý si pamatuje Tilleul, legendární vůni lipového květu a medu od Olivie Giacobetti. Po změně majitele se změnil i název vůně na Vouloir être ailleur C.G (Touha být někde jinde C.G.), ale složení zůstalo stejné.
Měla jsem to štěstí, že jsem se setkala se starými vůněmi tohoto parfumérského domu: Le Dandy, La Dandy, Nomade, L'Intrigante, Chevalier d'Orsay atd...
Historie značky se točí kolem milostného příběhu hraběte Alfreda d'Orsay, jednoho z nejkrásnějších, které jsem v poslední době slyšela.
Alfred, hrabě d'Orsay od sira George Haytera
Alfred byl znám jako estét a "archanděl dandysmu", umělec, sochař a přítel bohémy a celebrit té doby. Krátce před svou smrtí jmenoval Napoleon III. Alfreda d'Orsay ředitelem Beaux-Arts - školy výtvarných umění. Kromě toho byl jedním z prvních veřejně přiznaných shopaholiků a byl inspirací pro muže s monoklem na obálce časopisu The New Yorker - postava byla vytvořena podle d'Orsayho portrétu.
První obálka časopisu The New Yorker s portrétem Eustace Tilleyho (hraběte d'Orsay), který vytvořil Rea Irvin.
Jak vzpomínají jeho současníci, jeho vůně (většinou jasmínová) ho předcházela několik minut před příchodem.
V roce 1821 se v Londýně (d'Orsayovi bylo pouhých 20 let) seznámil s hrabětem a hraběnkou Blessingtonovými. Od té doby se jeho život prolínal s jejím až do její smrti.
Milostný příběh lady Marguerite a Alfreda d'Orsay zůstal utajen v jejich korespondenci a parfému. Dokonce i v době odloučení používali tajní milenci stejný parfém, díky němuž se cítili blíž.
Margaret, hraběnka z Blessingtonu, Thomas Lawrence, 1819
Po mnoha letech byl tento parfém obnoven pod názvem Á Cœur Perdu - Ztracenému srdci. Když se zamyslím nad tím, jak dlouho musely trvat přestávky mezi setkáními, hned si představím, jaká to musela být muka. V duchu si představuji, jak tato korespondence vznikala, tajné dopisy se znovu četly a hledaly se skryté významy mezi řádky.
Ve snaze přiblížit se Marguerite se Alfred d'Orsay dokonce oženil s její mladou nevlastní dcerou. Ta si stěžovala, že se na ni nikdy nepodíval. Později, po smrti svého otce hraběte Blessingtona, zaplatila jeho věřitelům 100 000 liber (což ani nepokrylo všechny jeho dluhy), aby si zajistila rozvod.
Poté Alfred d'Orsay a Marguerite dělili svůj společný čas mezi Londýn a Paříž, a to až do Margueritiny smrti v roce 1849. Po jejím odchodu trpěl Alfred d'Orsay ztrátou zájmu o život a o tři roky později zemřel. Lady Marguerite a Alfred d'Orsay jsou pohřbeni vedle sebe v hrobce ve tvaru pyramidy na hřbitově Chambourcy nedaleko Paříže.
Lady Marguerite mě zaujala ještě více. Pocházela ze skromné irské rodiny, v patnácti letech byla provdána a poté opustila svého nežádoucího a podivínského manžela, aby se provdala za prvního hraběte z Blessingtonu. Marguerite byla o 12 let starší než Alfred d'Orsay. Vedla literární salon, psala romány, měla blízko k Dickensovi a Byronovi a vážila si jí George Sand.
Kromě toho, že byla krásná, bohatá a inteligentní, měla schopnost okouzlit muže. Byla dostatečně inteligentní na to, aby dokázala spojit svou vášeň pro literaturu a extravaganci (proslýchá se, že jako první začala praktikovat effeuillage, elegantní francouzský výraz pro striptýz; také se proslýchá, že měla poměr s Alfredem d'Orsayem, dokonce navrhovala ménage à trois) s uměním žít ve vyšší společnosti.
Etikety s iniciálami pod jmény byly inspirovány Alfredovými milostnými dopisy Marguerite. Tyto dopisy byly kvůli utajení tajně podepisovány pouze iniciálami. Tímto přístupem se řídí všechny etikety značky - pokud se podíváte pozorně, jsou na každé etiketě jiné. Kdo se za iniciálami skrývá, zůstává záhadou, kterou možná není třeba řešit. Vím jen, že iniciály "L.B." na etiketě À Cœur Perdu L.B. odkazují na Lady Blessington.
Abychom pokračovali v tématu tajných milenců, značka u svíček a vůní do bytu neuváděla žádná jména - pouze čas setkání a zašifrované místo, které znali pouze milenci. V současné době je můj domov provoněn vůní zelené lípy s názvem 06:20 Où tu sais, což znamená 06:20 Víš kde.
Svíčky d'Orsay se dodávají s krásnými opakovaně použitelnými svícny. Vždycky jsem se zdráhala vyhazovat stojánky na svíčky poté, co svíčky dohoří. Tyto masivní, nádherné, těžké, ručně vyráběné svícny d'Orsay jsou příliš krásné na to, aby se vyhodily. Naštěstí to nemusíte dělat: existují vyměnitelné svíčky, které se do starých držáků vejdou, a stačí, aby trochu dohořely a zaplnily drážky v ozdobném skle.
Nejnovější vůni Une Rose Au Paradis R.B. vytvořila Caroline Dumur. Na trh byla uvedena 28. září. Měla jsem to štěstí, že jsem ji mohla vyzkoušet v Pitti Fragranze ještě před jejím oficiálním uvedením na trh.
Jak už název napovídá, je to příběh o růži v ráji. Není o "nebeské růži" ani o "růžovém ráji", ale spíše o tom, jak růže alegoricky rozkvétá v atmosféře lásky a péče.
Tato růže je jemná a vzdušná; je elegantní a "barví rty" - na pozadí světlých květů, santalového dřeva a jasmínu, který si Alfred tak oblíbil (nějak to zřetelně cítím), má lehký nádech rtěnky. Jemná, s velmi lehkým a průzračným základem, tato růže nepřestává zvonit a vibrovat až do konce, jako stříbrná struna.
Vrchní tóny
Růžový pepř, aldehydy
Střední tóny
Růže, frézie, kašmeran
Základní tóny
Pižmo, kadidlo, santalové dřevo
PS
Sama lady Margaret kdysi řekla: "Neznám větší tajemství krásy než štěstí."
Fotografie z výstavy od autorky a týmu Fragrantica.
