Gurmánská Esxence 2025 – Příčiny a účinky
Umění, knihy, akce

od Elena Knezevic
03/05/25 12:30:01

Po přečtení Miguelovy analýzy gurmánského trendu Esxence 2025 naprosto souhlasím s tím, že zažíváme lavinu gurmánů, ale ráda bych jeho závěry doplnila o alternativu, proč tomu tak je.

Na obrázku: Moresque slaví na Esxence své 10. výročí

Za prvé, ne všechny gurmánské vůně, které jsme cítili na Esxence nebo jinde, ať už niche nebo lux, postrádaly inovaci a experimentování. Díky široké paletě nuancí, okamžitým příznivým reakcím veřejnosti a výjimečné schopnosti gurmánů překračovat hranice žánrů mají obrovský potenciál. Problém není v žánru gourmand nebo v jakémkoli jiném žánru parfému, ale v doslovném a často příliš komerčním přístupu značek. Jídem je snadné potěšit.

Než začnu hnidopišit, dovolte mi pochválit několik vynikajících gurmánských vůní, které jsme našli na Esxence.

Tonka Latte od Dusita je všechno, jen ne nezajímavá gurmánská vůně, Hakuna Matata od 27 87 je super zábavná, ironická a komplexní ve svém nápadu i provedení, Crème Ébène od Nicolai mísí gurmánskou vůni s hedvábností dřeva a nabízí výjimečně příjemný, nikoli však banální zážitek, Maraviglia od Profumo di Firenze (olfaktorický dojem Dantova ráje) je průsečíkem několika olfaktorických směrů včetně lahodné gurmánské vůně. Tropické ovoce, jako je kolekce Experience od Anima Mundi, kterou vytvořil Bertrand Duchaufour, potěší kolemjdoucího.

Na druhou stranu jsme cítili i přímočaré gurmánské parfémy, které mají za cíl obnovit přesný zážitek z vůně/chuti – sladké ostružiny, maliny v Muskberry Moresque, karikaturně sladký banán v L'Explicite The House of Oud, velmi přesvědčivé pistácie v Latte Pistachio New Notes. A šest (!) dezertů Gleam spojených v kolekci Villeggiatura (Víkend nebo volné dny). Zdálo se, že každá z těchto vůní promlouvá přímo k vašemu žaludku a obchází mozek. Ano, jsou upřímné a vyloženě komerční, což byl podle mě záměr. Musíme jim však přiznat zásluhy – jejich vytvoření často není tak jednoduché.

Při jejich čichání můžu naprosto klidně obracet oči v sloup, a nejspíš jsem to i udělala, ale musím přiznat, že podobných guilty pleasure mám doma víc – Amour De Cacao Comptoir Sud Pacifique je jedním z nich – křupavá čokoládová vafle, nic víc.

(Zmíním zde také vynikající, smyslnou pistáciovou A La Carte No. 6 od německé značky Lengling. Tučná a chutná, přesně tak, jak to máme rádi.)

A teď to, co na gurmánském trendu, zejména v jeho výše zmíněných prostých příkladech, naprosto nesnáším, je sdělení! Značky často představují své parfémové sladkosti jako vůně určené mladší generaci. Nechápejte mě špatně, neuráží mě, že mě ve svém marketingu odstřihávají. Co mě ale uráží a je velmi špatné, je to, že mladší generace je považována za neschopnou pochopit něco víc než naturalistické sladkosti a nápoje. Jste mladí, dejte si cukrovinky!

Můžete namítnout, že je to pravda, mladí lidé takové vůně milují. Což vskutku neznamená, že vytváření stále rostoucí domény věcí, které uspokojují dětské zážitky a touhy rozšiřující se populace "dětí" až do jejich padesáti let, je zdravá věc. Mohou si myslet, že je normální být a zůstat infantilní. Slyšeli jste někdy o teenagerských parfémech v době Bandita Roberta Pigueta nebo Mitsouko Guerlain? Děti se chtěly stát dospělými co nejdříve, byly tak vychovávány a upřímně řečeno, neměly ani moc na výběr. Být dospělý se považovalo za cool.

Děti budou dětmi za každých okolností, pokud nebudou počítačové hry, budou si hrát s klacky v hlíně. Ale tím, že rozšíříme už tak enormní zásobárnu dětských produktů a pak do ní přimícháme mladé dospělé, je jistý způsob, jak zničit společnost. Žádné sny, žádné ambice, ale zachování a společenské schvalování biologických – ani trochu intelektuálních – zážitků jsou lekce, které jsou dnes mladým lidem poskytovány. Jak od nich můžeme očekávat nějaký přínos, až konečně dospějí?

Jak jsme se dostali třeba k parfumerii, na kterou si s Miguelem stěžujeme? Domnívám se, že to byl desítky let trvající proces vštěpování sebedůležitosti (já, já, já) do lidských myslí. Plíživě se to vkrádalo pod rouškou blahosklonného povzbuzování všeho, co už jsi Ty, a pak to explodovalo v ubohou sebestřednost, kdy celá naše společnost žije pod heslem: Dělej si, co chceš. a Všechno, co děláš, je úžasné. Kolik parfémů bylo vytvořeno s takovým marketingem, zatímco hranice mezi pomáháním lidem cítit se lépe a pěstováním sobectví byla pohodlně rozmazána?

Pokud je všechno úžasné a povolené, dostáváme parfémy nejen doslovného jídla, ale také doslovného sexu, sexuálních nástrojů a částí těla, drog, "lidské kůže" a mnoha dalších témat, která jsme si před několika desetiletími nedokázali představit. V tuto chvíli nám už docházejí nápady, co dalšího šokujícího nebo alespoň zajímavého můžeme do parfémů vnést.

Vrátím-li se k Miguelovu závěru, že parfémové bonbony se objevily jako důsledek emocionálního stravování a eskapismu, nebyla bych k jejich výrobcům tak laskavá. Prodávají to, co se dobře prodává, stejně jako výrobci cukrovinek (můžete je podezřívat z poskytování nějaké emocionální podpory?). V reakci na tento trend bych řekla, že naším úkolem je být vybíraví a naučit děti být ještě vybíravější, tj. očekávat, že je budeme brát vážně co nejdříve, a přitom se skutečně snažit si to zasloužit.

Nejen gurmánům, ale parfémům obecně začaly v poslední době chybět kvalitní nápady a provedení. Neměli bychom se vracet do dob skvělých parfémů a ještě větších omezení všeho druhu, ale rozhodně bychom se měli znovu zamyslet nad tím, co se pokazilo, a využít svou svobodnou vůli náležitě důstojně.

Zatím si v éře skutečné renesance nápadů a poctivého přetváření všech věcí na světě, což je bolestný, ale nevyhnutelný a pozitivní proces, užívejme některé gurmánské vůně v umírněném množství a zároveň si uvědomme jejich místo v potravním řetězci parfémů.