Na počátku dvacátého století vznikaly parfémy výhradně ve specializovaných parfémových domech. Starobylé tradice, privilegia dodavatelů císařských dvorů, koruny na erbech, romantická aura rodinných tajemství a děděných receptur, magie ctihodných jmen – to všechno tento obor určovalo. Vše se změnilo během první světové války a po ní. Módní domy si najednou uvědomily, že vlastní parfémy a kolínské mohou být vysoce výnosným rozšířením jejich podnikání.
V roce 1911 Paul Poiret uvedl Les Parfums de Rosine. V roce 1919 ho následoval dům Babani – proslulý oděvy inspirovanými Orientem. V roce 1920 představily své vůně vytříbené sestry Callotovy. A po uvedení Chanel No. 5 v roce 1921 už couturiéři nešli zastavit. Jean Patou, Worth, Lanvin, Molineux, Drecoll, Lucien Lelong, Irfe, Chéruit, Germain Lecomte – do roku 1925 zažil módní průmysl skutečný parfémový boom. Samozřejmě, žádný z těchto slavných návrhářů v sobě náhle neobjevil talent parfuméra-chemika; výroba se zadávala zavedeným producentům. Jenže jména vyrytá do artdecových flakonů – z dílen klenotníků a mistrů sklářů – byla tatáž jména, která zdobila i haute couture róby.
Parfémy vyráběly také kosmetické značky. Domy s obuví, koženým zbožím a doplňky však zaostávaly. Louis Vuitton sice během spotřebitelského boomu 20. let uvedl několik vůní, ale stejně jako mnohé parfémové řady té doby zmizely v propadlišti dějin.
Po válce se Hermès stal mezi kožedělnými domy průkopníkem trvalého parfémového úspěchu. Elegantní rodinná značka, založená roku 1837, vyráběla sedla, postroje, jezdecké vybavení, cestovní doplňky, tašky a kufry, kožené zboží, hedvábné šátky i kravaty. Ve 30. letech 20. století se produkty Hermès prodávaly v několika francouzských buticích a v New Yorku; v polovině století už měl dům zhruba patnáct prodejen.
Dům nabízel toaletní soupravy už od 20. let – luxusní cestovní kazety naplněné malými flakony, kartáčky a manikúrními nástroji – teprve ve 40. letech se však rozhodl zabývat tím, čím tyto lahvičky vlastně naplnit.
Rodinným nadšencem do parfumerie byl Jean-Louis, zeť Émila-Maurice, vnuka zakladatele. V roce 1944 z jeho podnětu Hermès uvedl Eau de Victoria – v podstatě formální gesto, které mělo zapsat jméno Hermès na parfémovou mapu. První skutečný start přišel v roce 1951, kdy Edmond Roudnitska vytvořil Eau d'Hermès, bylinně-kořeněnou koženou toaletní vodu. V roce 1953 Roudnitska navázal v pánské linii vůní Eau de Cologne Hermès, citrusovou a kořeněnou. Kožená stužka uvázaná kolem hrdla flakonu nenápadně připomínala původ domu.
První skutečně dámský parfém přišel v roce 1955. Byl věnován poddajné telecí semišové kůži zvané „doblis“, z níž Hermès šil kabáty a rukavice. V reklamách se něžná, sametová textura doblisu často stavěla do kontrastu s hladkou kůží kabelky Kelly.
Už v roce 1938 americký Vogue inzeroval rukavice z doblisu v jemných odstínech a doporučoval je jako dárek pro ženy, které si cení jak hravosti, tak sentimentu. Paleta zahrnovala vytříbené pastely: lila-růžovou, ústřicově bílou, béžovou a „vitrážově žlutou“. Hermès nabízel i kontrastní provedení – například lila rukavice s lososově růžovou podšívkou.
V lednovém čísle La Vie en Fleur z roku 1955 najdeme popis, kterému neodolá žádný milovník parfémů: „Manteau cuir Doblis tabac blond“ – semišový kabát v odstínu světlého tabáku, k tomu bavlněné šaty s květinovým potiskem. Zhruba takhle mohla vypadat zákaznice Hermès v semiši v roce, kdy vznikl parfém Doblis.
Na počátku šedesátých let:
Flakon Doblis z roku 1955, zachycený na aukci, má kolem hrdla uvázaný malý „šátek“ z mauvové kůže doblis. Obal nesl miniaturu butiku Hermès v Rue du Faubourg Saint-Honoré.
Existovaly i jiné podoby krabiček a různé velikosti flakonů.
Kompozici vytvořil Guy Robert, kterému tehdy bylo pouhých devětadvacet. Jak víme z jeho biografie, v té době byl hlavním parfumérem ve firmě De Laire. Není tedy překvapivé, že ve velké míře využil její charakteristické báze. Nejslavnější z nich byla Mousse de Saxe, akord „saského mechu“ obsahující isobutylchinolin – tak krásný, že je téměř parfémem sám o sobě. Guy Robert obdivoval Caron a Ernest Daltroff tuto bázi proslule miloval; mimořádně výrazně ji cítíme v Nuit de Noel (1922).
Když jsem viděla původní recepturu Doblis, mohu dodat, že obsahovala řadu fascinujících prvků. Nechyběla ambrová báze Ambreine – nedávno rekonstruovaná firmou Symrise pro Ambre Antique od Coty – ve skutečnosti byly použity dvě verze: Ambreine S (De Laire) a Ambreine (Samuelson), přičemž rozdíly mezi nimi je lepší přenechat specialistům; a další báze De Laire, konvalinkový akord Maycian postavený na lilialu, stejně jako několik bází Firmenich. Bylo tu také pozoruhodné množství přírodních materiálů – podle dnešních měřítek až předávkovaný santal. A růže, jasmín, ylang-ylang, pačuli, vetiver, vedle aromatických bylin a koření: tymián, koriandr, levandule, heřmánek římský.
A výsledek? Krásný, vytříbený, elegantní jednorožec – takový, kterého už ve volné přírodě nepotkáte. Americký Vogue napsal 1. září 1956:
Cena činila 29,38 USD za unci parfému a od 13,20 USD za osm uncí toaletní vody. Prodával se v Lord & Taylor a Saks Fifth Avenue.
Na fotografii z roku 1958 sedí Brigitte Bardot u toaletního stolku ve svém pařížském bytě; po její levici stojí vysoký flakon Eau de Doblis.
Kdy a proč byl Doblis stažen, zůstává nejasné. Značka se rozhodla uvést novou, šíře distribuovanou vůni – Calèche – určenou k prodeji i mimo exkluzivní butiky a stánky v luxusních obchodních domech. Jejím vytvořením byl znovu pověřen Guy Robert, čerstvě po kompozici velkolepé květinově-aldehydické Madame Rochas pro Hélène Rochas.
Calèche si zaslouží vlastní článek, ale nějakou dobu se v buticích Hermès prodávala vedle Doblis. Výmluvný důkaz nabízí vánoční rubrika v čísle The Tatler z 5. prosince 1962:
Dalším obchodem, kde muž nemůže šlápnout vedle, je Hermès, kde každý dárek jistě potěší a rady jsou nejautoritativnější, podávané s okouzlujícím přízvukem Faubourg St. Honoré. Nikdy jsem neslyšela žádnou dívku hořce si stěžovat, že má příliš mnoho parfému – Hermes mají dva nové okouzlující, Caleche a Doblis. Gucci v Bond Street mají několik neomylných kabelek – ale tady se člověk dostává na nebezpečnou půdu, po níž se bezpečněji chodí těm ze strany Planned Delight, kteří si vždy nejdřív vyžádají nápovědu o potřebách obdarované.
Důkaz, že Doblis – alespoň jako Eau de Doblis – se prodával ještě dlouho po šedesátých letech, se objevuje v románu Glorie Vitanza Basile z roku 1983 Eye of the Eagle. Basile, bývalá majitelka butiků s dámskou a svatební módou, ve své próze často zmiňovala luxusní značky. Ve scéně zasazené do roku 1983 má hrdinka při erotickém setkání na sobě Eau de Doblis, které je vnímáno jako afrodiziakum. V jejím dřívějším románu Appassionato (1978) si stejnou vůni hedonisticky dopřává postava ministra.
Zkrátka: Hermès tvořil to, čemu bychom dnes říkali unisexové vůně – dávno předtím i dávno potom, co se to stalo módou.
Možná Gloria Vitanza Basile tuhle vzácnou vůni milovala; možná sama patřila ke klientele Hermès. Zemřela v říjnu 2004. V prosinci téhož roku, na Vánoce, představily butiky Hermès po celém světě reedici Doblis k padesátému výročí: 50 ml parfému, limitováno na tisíc flakonů, za €400 – tehdy to byla značná suma.
„Šátek“ na flakonu byl z hnědého semiše doblis, který se zopakoval i v podobě čtverce semiše připevněného na jednoduché bílé krabičce.
Vynechám tu příběhy o tom, jak jsem si koupila Doblis 2005 a jak jsem lovila vintage flakony na eBay – to jsou samostatné, strhující kapitoly. Vlevo je první flakon, který jsem koupila v moskevském TSUM; vpravo vintage flakon z eBay, na který jsem před dvaceti lety přihodila celých 700 dolarů – jen aby se prodal za víc než dva tisíce, zatímco jeho fotografie dál kolovala po internetu.
Během roku se nový Doblis vyprodal po celém světě a začal aukční závod. Ceny vystoupaly z 800 dolarů na 1 500 a výš. V posledních letech se objevují skutečně ohromující částky – desítky tisíc dolarů – i když je otázka, zda je někdo opravdu zaplatil. Částečně použitý flakon je už dlouho nabízen na francouzském eBay za €5 000. Samozřejmě nikdo nemůže zaručit, že voní stejně jako před více než dvaceti lety.
V mé skříňce zůstaly dva flakony z roku 2004 – jeden stále s úctyhodným množstvím parfému, pečlivě uchovaný – a půluncový flakon z roku 1955, koupený v aukci od známého mexického prodejce, který zdědil zásoby po staré parfumerii. Zachování vůně v tom malém vintage flakonu je pozoruhodné.
Na fotografii není laboratorní vzorek, který mi daroval Guy Robert; došel mu z výroby v roce 2004. Když jsem ho poprvé navštívila v Provence, přivezla jsem s sebou svůj flakon z roku 1955. Otevřel ho, vzpomněl si, usmál se a řekl, že tehdy byl ve velmi dobré formě.
Proč tedy Doblis nebo Eau de Doblis nikdy nebyly znovu uvedeny do běžné řady Hermès? Značka neviděla velký smysl investovat do výroby a distribuce toho, co by mohlo být považováno za „staromódní“ parfémy. Jednorázová elegantní pocta dědictví je jedna věc; dlouhodobá masová produkce je věc druhá. Dům se místo toho snažil oslovit mladší publikum a v roce 2004 se k Hermès připojil Jean-Claude Ellena jako interní parfumér a začal pro novou generaci pěstovat svou řadu Jardin.
Je to samozřejmě škoda. Stejně jako u dalších obětí moderního marketingu – Parfum d’Hermes a Rouge v koncentraci parfum – i u těch, které se na trh nedostaly vůbec, například Fleur de Vigne Hermès, rovněž vytvořené Jean-Claudem Ellenou. Ale to je příběh na jindy.
Foto na hlavní stránce: Aukce parfémových flakonů. Děkujeme.
