Imperial Parfums: Luxus v Dubaji
Recenze parfému

od Elena Prokofeva
01/02/26 07:30:02

Když mi poprvé dorazila sada vzorků od Imperial Parfums, o značce jsem nevěděla vůbec nic. Jenže v okamžiku, kdy jsem vzala do ruky prezentační krabičku, mi blesklo hlavou: tohle musí být parfém z Dubaje. Byla zpracovaná s takovou bytelnou jistotou a obřadnou okázalostí. Moje domněnka se potvrdila téměř okamžitě, když jsem krabičku otevřela a nadechla se směsi vůní vzorků, rozložených na černém sametu jako klenoty ve vitríně luxusního klenotnictví. Vonělo to Dubají – konkrétně Dubai Mall. Když jsem pak na našem webu hledala, kdo už o Imperial Parfums psal, nepřekvapilo mě, že jsem našla článek Sergeye Borisova Imperial Parfums.

Na oficiálních stránkách Imperial Parfums značka uvádí:

„Naše značka, zakořeněná v bohatých tradicích arabské parfumerie a povznesená duchem moderní elegance, vás zve do světa, kde každá vůně vypráví svůj vlastní příběh. Naše vůně, pocházející ze srdce Dubaje, jsou pečlivě komponovány tak, aby zachytily eleganci tradice a vzrušení z inovace, a spojují tak to nejlepší z obou světů v každé lahvičce.“
 

Nikdy se mi nepodařilo si Dubaj zamilovat. Není to moje město ani můj svět – příliš mnoho lesku, příliš málo stáří. Arabská parfumerie jako celek mě ale velmi přitahuje, alespoň tehdy, když se její tvůrci nezabývají napodobováním populárních vůní odjinud. Ano, arabské parfémy bývají často přehnaně hlasité a extrémně výdržné, jenže právě mezi nimi se dají najít kompozice s ohromující hloubkou a čistotou. Mnoho slavných a široce milovaných značek jsou v podstatě také arabské parfémy – jen se oficiálně tváří jako francouzské, italské nebo švýcarské. V tomhle ohledu je mi sympatičtější upřímnost.

Imperial Parfums je arabská značka, která svůj původ neskrývá. Její vůně nejsou kopie a většinou se ani nesnaží rekonstruovat profily populárních evropských parfémů. Značka sice úplně neodolala pokušení následovat už vyšlapané cesty, ale většina jejích vůní je opravdu originální. Zároveň jsou však také velmi, velmi hlasité – s tím je potřeba počítat, když se přiblížíte k regálům s flakony Imperial Parfums.

Adam 

Nechápu, proč se tento parfém jmenuje Adam, a ne Eva. Pro můj nos je naprosto ženský. Není to jedna z těch opulentních, olejnatých růží spárovaných s oudem nebo kadidlovým kouřem, které skvěle fungují i na mužích. Místo toho jde o intenzivně sladkou růžovo-gurmánskou kompozici růžového džemu a růžového tureckého potěšení (lokumu), servírovanou s kandovanou pomerančovou kůrou a jahodovým marshmallow, poprášenou vanilkovým cukrem a doslova zalitou vanilkovým sirupem. Jsou tu i čerstvé růže, jenže i ty jsou obalené vanilkovým cukrem a postupně se dusí pod tíhou sladkosti.

V Adamovi cítím silnou dávku lehkého pižma – toho typu, který parfémům obvykle dodává dojem čistoty a květinovým buketům rosnou svěžest. Tady ale jen dělá kompozici ještě difuznější a ještě údernější.

Základ Adama je medově jantarový.

Na Fragrantice se Adam často srovnává s Delina Exclusif od Parfums de Marly a Lua od Xerjoff. Podle mě nemají společného nic, kromě částečného překryvu uvedených tónů. Adam je mnohem sladší a okázale, bez jakýchkoli omluv orientální.

Black Imperial

Black Imperial voní jako láhev inkoustu vylitá na kabát z hořké černé kůže, aby byl ještě černější. Nahoru je rozsypaný černý pepř a mezi ním bledé fialky na křehkých stoncích – voní jarem a svěžestí. Jakmile se Black Imperial zahřeje, rozevře kabát a ukáže kytici temných růží a mísu suchého červeného vína. A nakonec, zcela bez zábran, odhalí své hutné pačuliové tělo.

Vůně je pikantní a příjemná: pepřovo-fialková svěžest v hlavě, pačuli v základu a v srdci růže nasáklá vínem spolu s kůží.

Kůže není uvedena v oficiální pyramidě Black Imperial, přesto ji vnímám jasně – kůži a inkoust.

Blue Diamond

Blue Diamond je fontána ostré citrusové šťávy – vlastně šťáv. Cítím pomeranč i grapefruit. Lehké pižmo s mýdlově čistými fasetami, čerstvě vyprané prádlo a pánskou pěnu na holení. Suché, solí prošlehané naplavené dřevo a cákance mořské vody. Asi dvacet minut po nanesení se objeví vůně extrémně koncentrované neroli kolínské. Ale především Blue Diamond voní po mýdlové pěně a mořské vodě.

Ilyan

Klasická arabská těžká váha růže a oudu. Oud v Ilyanu má lehce medicinální ostří, přesto je poměrně blízko přirozené vůni oudového dřeva. Je okořeněný balzamickými tóny, neslazeným jantarem a podivným, nepoživatelným karamelem – jako kdyby se cukr redukoval společně s borovicovou pryskyřicí. Jak se Ilyan na kůži zahřívá, z temného víru oudu, jantaru a karamelu vystupuje šarlatová růže, jejíž okvětní lístky jsou poseté kapkami vína Cahors. Růže je čím dál opulentnější, až nakonec odhalí srdce plné medu.

Růže v Ilyanu bych nenazvala „mužským“ typem, o kterém jsem se zmiňovala u Adama. Přesto by Ilyan mužům seděl naprosto bez problémů.

Ilyan je možná nejlepší vůní v řadě Imperial Parfums – bohatý, a přitom hebký.

Kashmir 

Kashmir je hruška pošírovaná v cukrovém sirupu s vanilkou, přelitá horkým medem, ozdobená karamelovou filigránou a kandovaným jasmínem, položená na polštáři z cukrové vaty a zamlžená lehkým pižmem – tím samým, které je i v Adamovi. Cítím také baklavu z tenkého listového těsta s ořechy a medem. Především ale Kashmir voní po sirupové hrušce a medu. Med tu není ostrý ani živočišný; je to med už tepelně upravený pro výrobu dezertů.

Kashmir voní bezostyšně lahodně. Může oslovit milovníky hruškových tónů a „dospělých“ gurmánských parfémů. Pro mě je příliš sladký, i když si užívám kandovaný jasmínový tón, a celkově mi Kashmir připadá docela povedený. Kdyby jen byl o něco méně sladký… Ale bohužel: Imperial Parfums cukrem nešetří.

Nil Imperial

Nil Imperial voní po vanilkovém marshmallow, vanilkových éclairs s polevou, jahodových bonbonech, citronových želé bonbonech a plachých růžích koupaných v lehkém pižmu. Všechny tyhle cukromilné radosti jsou navíc poprášené moučkovým cukrem. Kdybychom si Nil Imperial měli vizualizovat, vypadal by jako klasické valentýnské přání – jen bez čokoládových srdíček. 

Jak se vůně vyvíjí, růže ustupuje a citronová bonbonová nota sílí. Nevytrvalejší ze všeho je však akord vanilkového marshmallow.

Nil Imperial se nepodobá žádnému konkrétně známému parfému, a přesto mi dává pocit, že jsem něco podobného už potkala – a ne jednou.

Oudh Imperial 

Oudh Imperial je další těžká váha růže a oudu v kolekci Imperial Parfums, vedle Ilyanu – jenže ještě těžší a zřetelněji vedená oudem. Oud je tu kouřový a kožený a jak se zahřívá, stává se upřímně živočišným. Růže jsou přesně ten typ, kterému říkám „mužský“: bujné a svěží, a přitom z nich odkapává růžový olej. Oudh Imperial voní také indolickým jasmínem a smyslným, teplým pižmem. V podtónu cítím kůži a gumu. Kupodivu to Oudh Imperial nekazí. Je harmonický, nesmírně mocný a monolitický.

S nošením jasmín postupně přebírá vládu nad růžemi – ale o to nejde. Jde tu o oud.

Pro mě je Oudh Imperial velmi mužný, navzdory růžím a jasmínům. Tenhle parfém se měl jmenovat Adam. Nebo Hercules. Nebo možná Gilgamesh.

Rubis Imperial

Rubis Imperial je vanilkovo-levandulová kompozice s citrusovo-anýzovým chladem v úvodu, hutným pačuliově-dřevitým základem, mýdlovým pižmem a barbershop charakterem. Mužská. Svěží. Spíš nudná. Připomíná Sauvage od Diora. Z kolekce Imperial Parfums vyčnívá právě tím, že voní jako jiné parfémy – a tím, že je nudná.

Rubis Imperial je stejně hlasitý jako všechny vůně Imperial Parfums, ale svým zvýšeným hlasem nemá co zajímavého sdělit.

Sweet Serenade 

Adam mi připadal přehnaně sladký, jenže já se s Imperial Parfums seznamovala abecedně. Kdybych začala se Sweet Serenade, Adam by mi možná připadal skoro svěží. Sweet Serenade mi svým způsobem přepsala chápání sladkosti v parfumerii.

Už samotný název samozřejmě férově varuje.

Především Sweet Serenade voní po granátovém jablku – velmi zralém, s trpkou, hořkou vůní slupky. Tahle neuvedená granátová nota by byla nádherná, kdyby ji někdo nepoložil na luxusní péřovou duchnu (ani ne polštář, ale duchnu) z malinové cukrové vaty. Kdyby ji neutopil v meruňkovém džemu, medu a hebkém karamelu. Kdyby ji nepoprášil třtinovým cukrem…

Granátové jablko se snaží bránit, ale šance jsou zjevně proti němu. Sladkost vítězí a zavírá ho do svého objetí. Granátové jablko umírá s tichým písknutím, poté co cáklo trochu šťávy na cukrové chmýří.

Sweet Serenade se nepodobá žádnému parfému, který znám, a přesto je divoce, monstrózně sladká. Po důkladném testování jsem dostala chuť vypít studenou vodu s citronem – sladkost jsem cítila až v ústech. Stejnou reakci mám na nesmírně populární La Vie Est Belle. Pokud vám výtvor Lancôme nepřipadá příliš sladký, Sweet Serenade pro vás nejspíš bude přijatelná.

Doporučuji vyzkoušet Ilyan: navzdory zdánlivě banálnímu páru růže a oudu ho považuji za vynikající. A pokud se cítíte odvážní, vydejte se i směrem k Oudh Imperial – podle mě je luxusní.