Laurent Mazzone vždy označoval švédskou popovou skupinu Army Of Lovers za svou nejoblíbenější a tvrdí, že bez poslechu jejich písní neuplyne jediný den. V roce 2014 se tato láska promítla do stejnojmenné vůně. Nedávno jedna nahrávací společnost znovu vydala dvě alba této kapely na vinylu: zatímco jsem obdivoval hity staré 30 let, moje ruce sáhly po drsné robustní černé krabičce.
Na první pohled je Army of Lovers ztělesněním campové estetiky, se vším tím rukopisem, přehráváním, groteskou, kýčem a vulgaritou. Kostýmy pro hudebníky navrhla švédská módní návrhářka Camilla Thulinová: s Alexandrem Bardem, zakladatelem kapely, spolupracuje už od dob jeho projektu Barbie, v němž Bard vystupoval jako "královna Barbie" - plod hříchu Johna F. Kennedyho a Marilyn Monroe - a předváděl své písně (Prostitution Twist, Sex Is The Dynamite Drug atd.) se striptérkami jako doprovodnými tanečnicemi. V tom byl ten pravý barbicore.
Později, koncem 80. let, se to všechno přetavilo v kapelu, jejíž název byl vypůjčen z kultovního filmu Armee der Liebenden od Rosy von Praunheim, jehož název zase odkazuje na Posvátnou jednotku z Théb (starořecká ozbrojená jednotka, tvořená 150 páry).
Lev z Cheronie v Řecku, vztyčený na počest Posvátné jednotky.
Všechny hlavní hity Army Of Lovers jsou na první pohled spíše povrchní popové písně s nekomplikovanými aranžemi. Pozornější posluchač si všimne (zejména v ne nejznámějších písních, které se nestaly singly) poměrně sofistikovaných harmonických řešení, někdy složitých i pro Švédy: v dnešní době se pravděpodobnost setkání s takovými složitostmi akordů v pop music blíží nule. Co si myslíte například o přímých citacích Stravinského? Podle mého názoru je to nesmírně obtížný úkol - napěchovat hudební látku vážnými výstřelky tak, aby si jí přes její jednoduchost až primitivnost málokdo všiml.
V textu se mimo jiné náhle objeví zmínka o opeře Einstein on the Beach Philipa Glasse, klasika hudebního minimalismu, nebo o "éře géniů" v německé literatuře, známější jako hnutí Sturm und Drang. Adnan Khashoggi, saúdský miliardář známý dodávkami zbraní do Íránu, Johann Wolfgang Goethe: Smutky mladého Werthera, hadronový urychlovač (dávno předtím, než se stal mainstreamem), vztah mezi alchymistickou transmutací a radioaktivitou, Kenneth Enger' film Vzpoura škorpionů, letadlo, které shodilo bombu na Hirošimu, August Strindberg - zakladatel moderní švédské literatury a divadla, technika moderní hudební produkce nazvaná Wall of Sound Phila Spectora, Liberace - jeden z nejslavnějších amerických pianistů a showmanů 50.-70. let (nutno podotknout, že tento pán dělal legraci téměř každému): od seriálu Jak jsem poznal vaši matku až po The Sparks).
To vše je zmíněno jen tak mimochodem, bez jakéhokoli chytračení a snobství; navíc je z kontextu vždy jasné, o čem je řeč. V jejich textech snadno najdete citace z textů jejich kolegů (např. Pink Floyd), neustálé odkazy na náboženská témata, chemické a fyzikální procesy (jednu ze skladeb mimochodem kapela kdysi vydala pod pseudonymem Cern), aspekty biologie a zejména fyziologie (a je tam asi spousta dalších věcí, které jsem jen nedokázal spočítat) - takže populární znehodnocení ve stylu "nikdy jsem té fyzice nerozuměl" překvapí i hustě omšelé sexuchtivé klauny.
Málokdo si však desky Army Of Lovers kupuje kvůli textům nebo extravagantním obrázkům. Hádám, že pro většinu lidí je důležitá především hudba. Dokonce i Kurt Cobain byl podle svého deníku zveřejněného po jeho smrti fanouškem Army Of Lovers.
Další Bardovy kapely (Vacuum, Bodies Without Organs, Alcazar, Gravitonas) už byly mnohem méně epické a mnohem více připomínaly běžné komerční popové projekty.
Se svým posledním projektem Gravitonas Bard zcela opustil vydávání fyzických nosičů a tradiční způsoby propagace hudebních produktů. Veškerá hudba skupiny je k dispozici pouze digitálně, přičemž nové skladby nevydává jako plnohodnotná alba, ale pouze v malých porcích jako singly a EP. Z tohoto důvodu nastaly jisté potíže s reedicí těchto vinylů Army Of Lovers: Alexander se tomu dlouho bránil a upřímně nechápal, kdo by o něco takového mohl mít v dnešní době zájem.
Nyní se Alexander Bard prakticky stáhl z hudební tvorby, téměř úplně přešel na skládání poněkud kuriózních téměř filozofických pojednání, kterých je již nejméně sedm, napsaných ve spoluautorství s Janem Söderqvistem - spisovatelem, kritikem a jedním z 15 zakladatelů Liberálně demokratické strany Švédska.
Láska Laurenta Mazzoneho k hudbě skupiny Army Of Lovers vedla k dalšímu zajímavému projektu: Mám na mysli kolekci Radikal, na níž Laurent spolupracoval s Mattiasem Lindblomem, sladkobolným zpěvákem skupiny Vacuum. Na zahajovacím večírku Mattias Lindbloom dokonce zahrál skladbu složenou speciálně pro vydání tří "červených" vůní.
Laurent Mazzone měl nelehký úkol převést do vůně všechny ty bakchanálie, nespoutané veselí, burlesku a shapito, jimiž občas prorůstají klíčky beznadějné osudovosti, srovnatelné svým účinkem snad jen s naprosto visícími samply hudby typu Joy Division. To znamená, že na jedné straně je nám neustále připomínáno, že život je bolest, ale zároveň zaznívá refrén whatever, let's dance! Nebo spíš Hurá, hurá, hurá, Apokalypsa!
Laurent mnohokrát zmínil, že je velkým obdivovatelem klasické francouzské parfumerie a že on sám se jednoduše snaží přizpůsobit myšlenky velkých vůní minulosti moderním reáliím. Není tedy divu, že Army Of Lovers je především moderní chypre. Slyšel jsem zvěsti, že hlavní verze vůně, která měla být dokončena a zveřejněna, byla mnohem více mechová a ještě více se podobala klasice a ročníkům, ale v určitém okamžiku Laurent Mazzone ustoupil a rozhodl se pro mladistvější moderní verzi, ne tak děsivou a spíše niche než vintage.
Hlavní role je svěřena růži, hlavní květině lásky. Působí sametově a téměř černě, lehce vybledle a velmi medově až živočišně. Nemohu říci, že by tato růže byla nějak zvlášť kosmetická: jistou pudrovou teatrálnost a tragičnost jí dodává kosatec, ale suchý kořeněný akord tento efekt vyvažuje. V základu kompozice je dřevitý akord: hodně pačuli, santalového dřeva, mechu, to vše je rozmazáno a nalakováno pižmem. Pižmo je zde poněkud technickou veličinou, ale v podstatě je spíše nestydaté, což s medovými tóny vytváří opravdu až erotický obraz, umocňuje ho citelná porce kašmeranu, který je zde součástí kožených a oudových akordů. Celkově ano: hrdina-milenec s kyticí růží v kožené bundě na nahém těle. Ale v jeho očích už je vidět lehká únava a lítost nad tím, že je podzim a dny se krátí. Je jako zpola naplněná sklenice: můžete ji komentovat různými způsoby.
