Značka Aphorismes by Dominique Ropion byla představena v roce 2024, ale vůně z její debutové kolekce vznikaly mnoho let. V našem pařížském rozhovoru se jeden z největších parfumérů současnosti svěřil, že mnoho svých výtvorů odkládal a nespěchal s jejich vydáním. Musím přiznat, že když jsem konečně zažil "aforismy" nikoli jako laboratorní vzorky v kanceláři IFF, ale jako hotové výrobky dostupné všem, pocítil jsem radost z poznání.
Některé vůně mi připadaly neuvěřitelně povědomé, jiné mi Ropionovu předchozí tvorbu připomínaly jen částečně. Například Oud à l'Amour ve mně okamžitě vyvolal vzpomínky na jednu z nejznámějších kompozic oudu, kterou Ropion vytvořil pro kolekci Blízkého východu Frédérica Malleho. Vyváženost se mírně posunula, ale podstata zůstala stejná.
Claude Monet, katedrála v Rouenu, zapadající slunce, šedorůžová symfonie
Totéž platí i pro Innocent Tuberose. Způsob, jakým Ropion s touto květinou pracuje, se dá jen těžko vyjádřit slovy. Dekonstruuje ji a pak ji znovu skládá – každá jeho kompozice tuberózy se podobá té předchozí, ale zároveň se od ní liší. Připomínají mi sérii obrazů Clauda Moneta věnovanou rouenské katedrále: na každém plátně je zobrazena stejná katedrála, ale světlo na ni dopadá pokaždé jinak, zvýrazňuje nové architektonické detaily v různých odstínech a hlavně pokaždé vyvolává jiné emoce.
Fragram: girlfromanothertime
Něco povědomého jsem našel i v Crazy Garden. Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněl, ale pak mi to došlo: byla to Dune, jen obohacená o květinové tóny a zintenzivněná na úroveň extraitu. Ropionova zahrada je skutečně šílená – živá, středomořská ve své bujnosti, a přitom umístěná přímo uprostřed pouště.
Claude Monet, Rouenská katedrála, fasáda, ranní efekt
Možná právě v tom spočívá podstata sbírky Aphorismes: odhaluje, jak sám Ropion vnímá souznění a struktury, na nichž léta pracoval. Rouenská katedrála stále stojí na svém místě – mění se jen to, jak se na ni člověk dívá.
Lahve Aphorismes jsou těžké skleněné nádoby obsahující vzácnou tekutinu, která jako by visela ve vzduchu. Hmotnost ještě podtrhuje masivní uzávěr ze zamaku potažený zlatem. Celkově připomínají jakéhosi parfémářského Oscara, ocenění, které si Dominique Ropion nepochybně zaslouží. Design uzávěru odkazuje na písmeno "Ô" z Aphorismes a spolu s flakonem evokuje architektonický prvek, který by mohl patřit buď do éry Art Deco, nebo do budoucnosti, jak si ji představovali neofuturisté 60. let. A přesto právě v této budoucnosti nyní žijeme.
Mezi šesti úvodními vůněmi značky ve mně zanechala nejsilnější dojem vůně My Clémentine.
V pařížském rozhovoru Dominique Ropion zmínil, že jednou ze tří nejlepších vůní všech dob je podle něj Eau d'Orange Verte od Hermès. Od něj jsem se také dozvěděl, že mnoho parfumérů staré školy si tuto vůni vybírá pro každodenní nošení. My Clémentine mi připomněla Eau d'Orange Verte. Tato vůně není ani tak výpovědí o tom, co Ropion vytvořil, jako o tom, co má rád. A co může být v životě důležitější než láska?
My Clémentine je jedna z nejlepších citrusových vůní, s jakými jsem se kdy setkal. Je komplexní: na jedné straně promlouvá k emocionální stránce, působí přirozeně, jako by byla složena z těch nejlepších přírodních esenciálních olejů a absolut – citrusových plodů, bylin a také listů a pupenů černého rybízu. Na druhé straně oslovuje intelekt, protože vykazuje absolutní vyváženost a pečlivou přesnost. My Clémentine funguje jako hodinky.
Dříve jsem mohl totéž říci o Portrait of a Lady, Ropionově výtvoru, který se stal pomníkem růže. Nyní máme pomník citrusů. Tento pomník však není dílem na objednávku – vznikl z lásky.
My Clémentine mi však připomíná nejen Eau d'Orange Verte, ale také jinou vůni, kterou hluboce obdivuji – Orangerie Venise od Giorgia Armaniho, rovněž vytvořenou Ropionem. Z Eau d'Orange Verte zdědila My Clémentine šťavnatý, ovocný, citrusově-černo rybízový úvod, jehož středobodem je absolut pupenu černého rybízu.
Poté přichází vodní, vzdušná svěžest citrusů a hedionu, jako by do citrusového sadu vtrhl vánek z benátské laguny, který s sebou nese minerální vůni vody a kamene – to je vliv současnější Orangerie Venise. Minerální kvalita, podpořená čistou dřevitou vůní mechu a frakcí pačuli připomínající světlé dřevo, dodává celé kompozici chypre strukturu.
Co se týče citrusových tónů, My Clémentine obsahuje nejen klementinku, jak napovídá název, ale také citron, bergamot, mandarinku a pomeranč. Všechny však voní plynule, jako by představovaly nový druh citrusů – monumentální a živé, velkolepé, ale stále se měnící.
Citrusy mají v parfumerii pověst veselých postav: jsou slunečné, radostné a nepopiratelně povznášející. My Clémentine je však mnohem komplexnější: její chypre struktura jí propůjčuje vážnější tón než typické citrusové kolínské vody, zatímco její minerální svěžest nepřipomíná parný den, ale vzduch po bouři. Citrusové akordy v sobě nesou nejen sladkost, ale také hořkost.
My Clémentine bych nazval sluncem prozářeným, a přesto zamračeným citrusem – vůní, která zrcadlí samotný život, kde se střídá světlo a stín. Když se sám sebe zeptám, který druh slunečního světla mám nejraději, v hloubi duše znám odpověď: ten, který se prodírá mraky.
Možná právě proto se My Clémentine stala mým nejoblíbenějším Aphorismem Dominiqua Ropiona. Plně ztělesňuje podstatu tohoto slova – vyjádření, které je stručné a skromné ve formě, ale bohaté na významy, vybízející k zamyšlení nejen nad záměrem parfuméra, ale i nad sebou samým.
Fotografie flakonů a parfuméra: Elena Knezevic
