Nivalis od Ouder Parfums

Skoro se stydím to přiznat, ale pokaždé, když mi někdo začne vyprávět o další parfémové řadě zasvěcené oudu, cítím, jak se mi protáčejí oči. Zaprvé proto, že to často působí jako nestydatý pokus zpeněžit fenomenální popularitu jediné ingredience, aniž by se s ní někdo snažil udělat něco nového. Zadruhé proto, že to může být svazující a má to tendenci škatulkovat vůně do bombastické, animální „beast-mode“ arény, kterou osobně považuji zároveň za nudnou i přestimulovanou. A zatřetí proto, že mám pocit, že jsme všichni za posledních deset a více let očichali oudu víc než dost, takže je těžké narazit na něco skutečně nového — něco, co tu ještě nebylo a co dokáže překvapit a nadchnout.

Navzdory mým negativním předsudkům jsem loni na PITTI Fragranze strávila nějaký čas rozhovorem o jejich řadě se spoluzakladatelem a parfumérem Ouder Parfums a nechala se přesvědčit, že jejich interpretace této opředené ingredience je víc než jen cynický trik. Myšlenky, které chtěli zachytit a přetlumočit, šly daleko za povrchní „každý si koupí cokoli, co obsahuje oud“ — mířily k těžko uchopitelné touze zachytit něco nehmotného. Spíš pocit oudu než nutně jeho vůni jako takovou, i když k tomu se ještě dostaneme. 

Značka mi laskavě umožnila vyzkoušet jejich vůně a nejvíc mě zaujala ta s názvem Nivalis — možná proto, že ze všech jejich oudových kreací působí nejméně typicky „oudově“. 

Stačí Nivalis rozprášit a vstříc vám vypluje teplý, objímající pocit „bělosti“. Tím mám na mysli nadýchané bílé mraky na bledě modré obloze, krémově bílé okvětní lístky a sněhově bílou dužinu čerstvě rozlomeného kokosu. To mi naprosto převrátilo očekávání temných, náladových, „špinavých“ oudů, které voní, jako byste na sobě měli něco, co desítky let zrálo — možná až kvasilo — ve stínu. Nivalis naopak působí jasně, dokonce docela lehce. Neřekl bych, že je vyloženě povznášející jako citrusové vůně, ale je rozhodně veselá, závojová a prozářená. 

Z uvedených květinových tónů nejvíc rozeznávám konvalinku, hned po ní jasmín. Neroli spíš vnímám než vyloženě cítím — jako jemné bzučení, které se drží v pozadí — a mezi tím vším se mísí hutnější, „chlupatá“ kokosová dužina. Konvalinka je tu stažená do své nejvoňavější, ryze květinové podoby; nedostávám z ní moc těch gumově zelených listů, které ji někdy doprovázejí — a vlastně to platí pro všechny květinové prvky. Působí čistě, jako by byly destilované jen na samotný květ, bez jakýchkoli doprovodných struktur či kontextu.
 

Když v seznamu tónů vidím kokos, vždycky se snažím ujasnit si, jak moc je vůně „kokosová“ — vím totiž, že pro mnoho lidí je to ingredience, vůči níž mají silný názor jedním či druhým směrem. Nivalis ale není nijak zvlášť kokosový, alespoň pro můj nos. Vnímám spíš tu dužnatost, tu vláčnou, lehce drsnou texturu — a jeho přítomnost tu působí spíš jako práce s hmatem než s čistým aromatem. Zároveň mám pocit, že kokos bílé květy zahušťuje a podpírá a úspěšněji je propojuje s dřevitějšími prvky, které přicházejí dál.

Značka neprozradila, jaký typ oudu použila v srdci vůně, ale právě v téhle další fázi parfém trochu ztěžkne — i tak je však stále daleko od tíhy, jakou by člověk čekal. Živočišné tóny spolu s mechovými prvky a zrnitou, téměř křídovou texturou dřev přinášejí suchý, pudrový, vytříbený dotek. Celkově se vůně posune od „nadýchaných mraků“ k představě měkkých postelí s nebesy, zahalených do gázy či šifonu, postavených na vrcholku kopce, kde se závěsy vzdouvají v teplém letním vánku. Mraky tam pořád jsou — jen jsme se od nich trochu odzoomovali a zaměřili se jinam. Tenhle závojový, poloprůsvitný pocit mě ale provází celou vůní. 

Doznívající krémovost bílých květů se trochu přetlačuje se sušší, téměř talkově pudrovou texturou dřevitých faset — a v tuhle chvíli jsou patrné obě; vaše kůže pravděpodobně zvýrazní jednu, nebo druhou stranu. Santalové dřevo všechno uhlazuje a i když se občas lehce přiklání k „mléčnosti“, působí zároveň jako prostředník mezi dvěma protichůdnými představami. Navíc do celkového obrazu přidává další vrstvu krémové bělosti. 

Jak se vůně uvolňuje do své závěrečné fáze, vykoukne lehce plastová vanilka. Napadlo mě, jestli v tom není i dotek něčeho žlutého, třeba mimózy, protože se tam na okamžik objeví něco ve vyšší poloze — téměř na hraně ostrosti a pronikavosti — než se všechno usadí do péřové postele dřev, tepla a nadýchanosti a tiše dohasne. 

Myslím, že důvod, proč se mi Nivalis líbil, je ten, že mě překvapil svou světlostí. Jen málokdy jsem od doby, kdy The House of Oud uvedl Golden Powder (vůni, kterou pro mě značka dodnes nepřekonala a která má se Nivalis nepříliš odlišný seznam tónů, i když Nivalis se nese květinověji), cítila parfém, který by dokázal spojit představu lehkosti s váhou oudu. Zároveň mám pocit, že Nivalis se hodí pro širokou škálu příležitostí. Je to parfém, který můžete nosit přes den, aniž byste pohoršili kolegy v práci, ale zároveň je dost vytříbený i na večer. 

Ouder Parfums nakonec slíbilo „pocit“ oudu spíš než klišé — a s Nivalis se jim tuhle myšlenku daří doručit ve vůni, která je lehká, průzračná a vzdušná. Nivalis je oud pro optimisty; vůně, která vymění stíny za slunce, aniž by ztratila vlastní identitu. Možná je to v rámci kolekce výjimka, ale pro mě to byla příjemná výprava do oblasti, kterou značky tímhle způsobem zkoumají jen zřídka.