Když Louis Vuitton v roce 2016 představil svou butikovou kolekci vůní, parfémovou komunitu to příliš nerozrušilo. Vůně působily uhlazeně, až příliš vyhlazeně, bez výraznějšího charakteru. Osobně mě zaujaly jen dokonale průzračné skleněné flakony ve tvaru laboratorních baněk. Zvlášť jsem si oblíbil malý magnetický uzávěr — zespodu pogumovaný, přesně padnoucí na chytře řešený rozprašovač — který při zavírání vydával uspokojivé, jemné cvaknutí. Připomínalo mi to zvukovou obdobu samotných vůní: kompaktní, uhlazené, bezpečné.
Parfumér Jacques Cavallier bezpochyby oplývá výjimečným talentem, který nejlépe rozvíjí právě v butikových kolekcích luxusních značek — především Bvlgari a Louis Vuitton. Tyto řady spojuje pozoruhodná podobnost: kombinují niche hloubku a sytost s luxusní uhlazeností a soudržností. Přesto většina z nich, jak už jsem zmínil, postrádá výraznější osobitost. V roce 2016 jsem to vnímal jako slabinu — snad nedostatek tvůrčí jiskry ze strany parfuméra či vedení značky, nebo prostě neochotu riskovat. Od té doby se však můj pohled změnil. Dnes to vnímám jako profesionalitu: přesně vědět, co klientela butiků Bvlgari a Louis Vuitton očekává — a dodat to s naprostou precizností.
Kouzlo butikových kolekcí spočívá v jejich odolnosti vůči tradiční reklamě. Jejich reklamní kampaní je samotný butik. Značka propůjčuje produktu svůj lesk. Tyto parfémy vycházejí v omezených edicích, jejichž objem přímo odpovídá počtu prodejních míst. I když se některý z nich ukáže jako příliš niche a neosloví, ztráty nejsou zdaleka tak výrazné jako u celosvětového launche. Standardizované flakony a balení navíc snižují náklady na vývoj každé novinky. Mohlo by se zdát, že to vytváří ideální prostor pro experimenty a inovace. Ale u Louis Vuitton tomu tak úplně není — jejich klientela po inovacích zjevně netouží.
Fragram: sandrute92
Od roku 2016 pro mě butiková linie Louis Vuitton existovala jaksi paralelně. Sem tam — nejčastěji na letištích — jsem přičichl k nějaké novince, pokrčil rameny a šel dál k zajímavějším značkám. Teprve nedávno jsem začal věnovat pozornost vůním, které na parfémových fórech budí velký rozruch. Nejčastěji se mluví o Ombre Nomade (2018), Imagination (2021) a Pacific Chill (2023). Do prvních dvou se pouštět nebudu — jejich popularitě stále nerozumím. Zato Pacific Chill mě při prvním přivonění naprosto zaskočil.
Na jedné straně jde o neuvěřitelně přirozeně působící vůni, kde zářivý citrusový akord zjemňují ovocné tóny — nejvýrazněji fík, k tomu broskev a meruňka. Vše je dochuceno růžovým pepřem a koriandrem, zasazeno do pižmově pudrového základu z ambretty a semínek mrkve. Pacific Chill je pozoruhodně komplexní, detailně propracovaná a dlouhotrvající citrusově-ovocná vůně — a v jejím srdci mnozí neomylně rozpoznají... klasickou sovětskou okurkovou pleťovou vodu.
Fragram: ЮлияЛето
Za ta léta vyrobila Novaya Zarya nespočet pleťových vod — růžovou, heřmánkovou a další — ale právě okurková verze se stala ikonou. Nejen díky svým antimikrobiálním a hydratačním účinkům (za které vděčí glycerinu, kyselině borité a citronové), ale především díky své vůni: svěží, povzbuzující, skutečně příjemná. Byl to první sovětský kosmetický produkt pojmenovaný po zelenině, který skutečně obsahoval výtažky z okurky. Tato pleťová voda je k dostání dodnes — a její vůni okamžitě pozná každý, kdo žil v SSSR.
Nejvíc mě překvapilo, že ta velmi drahá — ne, velmi drahá — Pacific Chill voní, jako by Jacques Cavallier vzal právě tuto okurkovou pleťovou vodu a oblékl ji do moderních ingrediencí, které citrusové a ovocné tóny rozvíjejí a zjemňují s neobyčejnou jemností a výdrží. Pro někoho bez sovětských asociací může být tato vůně naprosto bezchybná. Pro mě je tu však rozpor: na jedné straně jiskřivý citrusově-ovocný úvod a luxusní pižmový základ, na straně druhé nezaměnitelné okurkové srdce, které — jakkoli vytříbené — nechtěně snižuje celkový dojem.
Přesto mě technické mistrovství Pacific Chill upřímně ohromilo. Úvod je šťavnatý, vzdušný, a hlavně překvapivě dlouho vydrží: dvě až tři hodiny solidní projekce, což je u citrusově-ovocných „freshů“ opravdu výjimečné. To svědčí jak o kvalitě moderních ingrediencí, tak o Cavallierově řemeslné zručnosti. A půvab vůně nespočívá jen v jejím úvodu, ale také v pižmovém základu, který dodává jemnost a hladkost, aniž by rozostřoval strukturu — takže náš nos snadno rozpozná hlavní aktéry: citrusy, fíky (ovoce i listy), broskev a meruňku.
Chci zvlášť vyzdvihnout, jak je zde zpracována fíková nota. V posledních letech se zdá, že parfuméři mezi sebou soutěží, kdo vytvoří zelenější a hořčejší fíkové listy — až do křupava. V Pacific Chill je však fík podán s mimořádnou jemností. Je to snad nejněžnější interpretace této noty, jakou jsem kdy poznal. Podpis Jacquese Cavalliera je tu jasně patrný — a dokonale zapadá.
Fragram: Mediterranea
Pokud milujete fíkové vůně — pokud nosíte Jardin en Méditerranée od Hermès nebo Philosykos od Diptyque — Pacific Chill rozhodně musíte vyzkoušet. Je to nové pojetí fíkového tématu, obalené citrusy, ovocem, jemným pižmem... a okurkou. Nepřekvapuje mě, že se stala jedním z nejpopulárnějších počinů v kolekci Louis Vuitton — navzdory závratné ceně.
