Penhaligon's AlUla z loňského roku je odvozená verze, která mísí inkoustové skvrny trpkého ovoce s hořkými koženými tóny podle niche tropů, které se nejvíce proslavily v Tuscan Leather od Toma Forda a Gold Leather od Atelier Cologne. Jako taková není vzrušující ani nová a amatérský marketing nepomáhá zapamatovatelnosti špatně vymyšleného názvu (bez spojovníku vypadají obě malá písmena "l", jako by mohla být velkými písmeny "I", což vytváří v jazyce a mozku zmatek).
V AlUla Elena cítí kurkumu a Alex alkohol. Osobně necítím ani jedno, ale zachytávám něco květinovějšího než generickou směs, se kterou značka začínala, což je možná náhoda syntetického švestkového akordu, který se mísí se šafránem a vanilkou. Pro mě má tento přídavek k prototypu kyselé kůže za následek mlhavou, sklovitou kořenitost, která mi svou konzistencí kořeněné citrusové páry hodně připomíná Oranger Sirocco. AlUla však tento soukový pocit vyvažuje něčím obzvlášť džemovitým. Vzhledem k pseudoslaným tříslovinám mi to připomínalo spíš indické čatní než britské zavařeniny, lepkavé a škrobovité jako brusinkový džus vypitý při pokojové teplotě.
Na jedné straně AlUla rozděluje minitrendy v niche (ovocná kůže, parní koření, gurmánské kadidlo) a vytváří něco vlastního, barevného a tvarového. Na druhou stranu je na ní něco frustrujícího, jak sedí na kůži. Ucítíte západní východní parfumerii v jejím nejneživějším podání – za peníze, bez duše.
Kdyby moje ruka dosáhla na vývojářský stůl, prozkoumal bych krémové fasety kurkumy s větší jistotou a omezil bych dvojníky přeludů na zbytku pole. Hallmarkové styly bezpečně provedené podle očekávání se zdají být rozumné, když jsou v rukavičkách přizpůsobené hodnotám značky, jako je například růžový hlas přímo ze středu saúdské parfumerie, ale opravdu má pro Penhaligon's smysl vyrábět banální blízkovýchodní kůži s koloniálním podtextem, když se nedotčený zákazník pravděpodobně zatoulá k testerům pro dávku britskosti? Estetika Duty-Free AlUla se snoubí s vibracemi Indiana Jonese dobývajícího ve jménu Fortnum & Mason pro zavádějící kontextovou olfaktoriku. Penhaligon's by opravdu měl přestat s vibracemi Grand Tour a vrátit se k domácímu pohodlí britských bizarností a eklekticismu.
