Pokud se tomuto voňavému koníčku věnujete už dlouho jako já, zjistíte, že některé vůně jsou na celý život, zatímco jiné jsou jen krátkodobým poblouzněním. Dolce & Gabbana Devotion je vůně, do které jsem teď naprosto zamilovaná a která mě úplně pohltila. Ještě nevím, jestli patří mezi ty „na celý život“ nebo je to jen „krátkodobá láska“, ale miluji ji už přes rok. Je na ní něco neuvěřitelně návykového – ten začátek s cukrovanou citronovou kůrou, která se rozprostírá na pozadí krémové panna cotty a vanilky. Vůni povznáší a rozjasňuje pomerančový květ a jemný dotek rumu jí dodává lehce opojný, hlubší charakter. Přesto v ní cítím tu cedrově-pižmovou DNA, která je typická i pro jiné vůně D&G, zejména Light Blue. Pořídila jsem si i verzi Intense a i ta mě učarovala – všechno v originálu je tu ještě silnější a intenzivnější. Nádherná vůně.
Mnoho dalších značek začalo vytvářet vůně s DNA ve stylu Devotion – potkávám je doslova na každém kroku, obzvlášť na trzích Středního východu. Samozřejmě chci mít ve sbírce cokoli, co mi tu citrusově-vanilkovou stopu připomene. Tady jsou některé z vůní, které jsem nedávno přidala do své kolekce, a podělím se s vámi o to, jak se srovnávají s originálem.
Tohle je čistě moje osobní zkušenost, ale tahle vůně mě, navzdory své popularitě, příliš neoslovila. Je to nadýchaná vanilka s lehkým neroli, ale vrchní tón působí jako umělá citronová příchuť. Citron tu není tak bohatý a hluboký jako v originálu, chybí mu ta hloubka a opojnost původní Devotion. Jak vůně zraje, podobnost s Devotion se zvyšuje. Na mé kůži ale působí ploše, zatímco na oblečení voní skvěle. Výdrž i projekce jsou nadprůměrné. Z těchto „následovníků“ Devotion je pro mě nejslabší.
La Fede Symbol of Love od Khadlaj
Tohle byl další nákup naslepo. Velmi nedoceněná vůně. Složení není až tak podobné originálu, ale výsledný dojem je překvapivě blízký. Kromě citronu je tu výraznější pomerančová nota, ale žádné uměle působící citrusy. Vůně se krásně rozvine do vanilky, pižma a ambroxanu. Podle mě je lepší než Victoria, ale i jí oproti Devotion chybí hloubka a opojný akcent, přesto je to velmi povedený následovník. Ambroxan v základu mi ale rychle otupí nos, takže ji po chvíli přestávám vnímat – výdrž a projekce jsou však opět nadprůměrné. Milovníci tohoto stylu si ji určitě oblíbí.
Tato vůně je na trhu teprve krátce, ale už si získala velkou oblibu. Přestože je podobná Devotion, je to komplexnější, bíle květinová variace na tento styl. Otevírá se ještě intenzivnějším citronovým tónem než originál – opravdu realistický, šťavnatý citronový akord. Pak se ale rozvíjí jinak: v základu přechází do komplexní vůně pomerančového květu s nuancemi jasmínu, jemného medu a výrazné, bohaté vanilky. Je to, jako by se Devotion spojila s Elie Saab Le Parfum, ale s menším důrazem na tu druhou. Moc krásná vůně. Není to ale úplně bezpečný nákup naslepo – bílý květinový a medový akord nemusí sednout každému.
Všechny výše zmíněné vůně ale postrádají ten cedrově-pižmový základ, který v originálu jasně cítím a který ho odlišuje od všech napodobitelů.
Další vůně z této rodiny, které bych ráda přivoněla, jsou Bake od Akro a Lemon Tart od Theodoros Kalotinis.
Musím dodat, že jsem často viděla srovnání Devotion s Lira, ale podle mě si podobné nejsou. Ano, obě jsou citrusové gurmánky, ale pro mě jsou to dvě zcela odlišné vůně. Liru mám ve sbírce už skoro deset let a patří mezi mé vůbec nejoblíbenější parfémy (viz úvod článku), takže její vývoj a nuance znám opravdu dobře. Často je nosím spolu, protože se krásně vrství, ale přesto je vnímám jako rozdílné.
Lira je podle mě další vůně, kterou je opravdu těžké napodobit. Nedávno jsem do sbírky přidala Crème Caramel od Gulf Orchid a Voux Zeste od Paris Corner. Obě jsou nádherné, přičemž Voux Zeste je originálu opravdu velmi blízko (má navíc citronový akord), ale přesto mám pocit, že Lira má v sobě nějakou nepojmenovatelnou dekadentní složku, která těm dvěma chybí.
Doufám, že se vám článek líbil! Patříte mezi milovníky těchto rodin vůní? Která z posledních novinek je vaše nejoblíbenější? Dejte mi vědět. Děkuji!!
