Už teď se těším na Barénia Oud flanker, a to zcela upřímně (kdo ví, jestli Hermès skutečně vytvoří to, co navrhuji). Podobně jako Miguel považuji novou Barénii Intense za do značné míry zbytečnou, ale z jiných důvodů než on. Smysl Barénia Intense pro mě vychází jen z komerčního zvyku vyrábět „intense“ verze, a ne z nezávislého, otevřeného rozhodování o tom, kam by se měla tahle řada vydat dál.
Začněme tímto: když si přivoníte k původní Barénii, myslíte si, že bylo potřeba nebo vůbec žádoucí vytvořit intenzivnější verzi? Podle mě už je dost intenzivní. Barénia v1 je asertivní a silná, bohatá a opravdu dlouhotrvající, v níž se červené ovoce projevuje skrze vitriol kůže kvasící v tříslovinách. Močová, kyselá, zuřivá. Potřebujeme opravdu ještě dominantnější verzi, ještě štiplavější, žhavější a rozhněvanější?
Ironií je, že generické intenzifikační taktiky dřevitě-ambrového stínu a pižmové „modřiny“, které už desetiletí ovládají tvorbu vůní, tady v Barénia Intense způsobily, že je pro můj nos ve skutečnosti méně intenzivní (méně silná, průrazná, srdcervoucí a divoká). Pačuli působí výrazněji, ovocná štiplavost byla uhlazena do alkoholově hořkých tónů a celou vůni prostupuje zvláštní prašnost, jako kdybyste se dotkli porcelánu, který potřebuje očistit, pokrytého filmem špíny. Pokud něco, zážitek z Barénia Intense je pro mě jemnější, spíš hliněný a jako pečený koláč z lesních plodů než kovový, marťanský válečný pokřik.
Důvod je podle mě jednoduchý. Vůni, která už je obalená chlorovodíkem, nemůžete vyvážit tím, že přidáte další kyselinu. Rovnováhu je třeba hledat jinde – a ta se tu našla v zemitě-dřevitých tónech. Je to méně zářivý, ale zároveň až nepříjemně podobný čichový zážitek jako u Barénie, jen zablácenější, jako po procházce v hustém lesním listí. Ne moc intenzivní; spíš uklidňující.
Osobně si myslím, že Hermès měl rovnou přejít na Oud Elixir, nebo zvýraznit ovocnou trpkost absintem, řasami nebo oxidovanou mědí. To by byla intenzita, kterou bych chtěl cítit.
