Radosti skandinávské parfumerie: "Zlepšovače nálady" od CRA-YON
Recenze parfému

od Alex (Sane-Witch) Osipov
05/17/25 08:00:02

Můj vztah ke skandinávské parfumerii je komplikovaný.
Je pro mě těžké si ji užít.

Dovolte mi to ilustrovat vizuální analogií. Francouzské a italské týdny módy jsou vždy o kráse a prestiži. Rok co rok se snaží vytvářet estetiku a luxus, každý s vlastním národním nádechem. Ten britský je svéráznější: některé značky se přiklánějí ke kontinentálnímu přístupu, zatímco jiné zastávají přístup "jsem umělec, tak to vidím já!" – což často končí stylem "kdo umí nejhlasitěji křičet". Skandinávské týdny se naproti tomu už dávno a rozhodně odvrátily od krásy a směřují k čisté expresivitě – kterou bych, s prominutím, popsal jako expresivitu ošklivého.

Nepřikládám příliš velkou váhu konvencím a velmi si vážím tvůrčí svobody. Ale nad obojí stavím krásu. Když se umělecký talent a technické mistrovství spojí a vytvoří něco krásného – to je ideální. Dobře vytvořený výrobek, který sice postrádá uměleckou jiskru, ale přesto je vizuálně příjemný? To je také dobré. Ale když je v tom nějaká tvůrčí nebo komerční ambice a výsledek připomíná řemeslný projekt z mateřské školy – to je prostě smutné.

Každý samozřejmě vnímá krásu jinak a já mluvím jen za sebe – ale za sebe budu mluvit bez politické korektnosti.

Moje milá kolegyně Elena Prokofjeva zcela oprávněně lambas... pardon, jemně vytkla – se svou typickou zdvořilostí a dobrosrdečností – debutové kolekci od Cra-yon, že to není skutečný parfém, ale spíše dětské řemeslo. Mohou být veganské, genderově neutrální a tvářit se jako naivní umění, jak chtějí, ale to neznamená, že je lze brát vážně.

Mně se například nepodařilo najít v N.C.P. (New Collective Products) slečny Noomi Rapace žádné kouzlo – našel jsem jen čichovou trapnost a bezradnost. Narazil jsem na skandinávské značky (velmi nezávislé a velmi moderní), které se snaží maskovat nedostatek dovedností za fíkový list severské přírody. A i když je krása severské krajiny nepopiratelná, vše záleží na očích, které ji spatří. Když se parfémy inspirované touto přírodou nebo jí věnované dají shrnout jako "borovice vpravo, borovice vlevo, dva kameny pod nohama a mrtvá veverka v procesu přírodní mumifikace... boty pomalu zapadající do rašeliniště" – to není krása, dokonce ani výraznost; to je tvůrčí bída.

S tímto smýšlením nyní svírám v pařátech nové verze CRA-YON – vůně představené letos na výstavě v Miláně – a musím říct, že jsem stejně tak připraven být nadšený, jako zklamaný.

Začněme.

Continental slibuje čichové turné po světě zahrnující šest kontinentů a souostroví.

První dojem: komplexní, těžká. Zdánlivě umělecká, ale nevyvážená. Převládá kůže, kouř a kadidlo, které přehlušují ostatní tóny, jež jsou zřetelně přítomné, ale umlčené.

Skloubit různorodé tóny a vytvořit z nich mnohotvárný, ale soudržný celek je vzácné umění. Některé značky (a parfuméři) to dokážou, jiné ne. V tom druhém případě vzniká to, čemu říkám borzscht (existuje i jemnější výraz – vinaigrette). Obojí je v kuchyni jedlé, dokonce chutné – ale v parfumerii používám tato slova jako nadávky.

Continental usiluje o komplexnost a harmonii mezi různorodými barvami, ale v praxi je to nasládlá oudovo dřevitá vůně s rafinovaným fekálním nádechem, nesměle pokrytá borovými větvemi – jako latrína uprostřed tajgy.

Uvedené citrusy, máta a ylang-ylang mohly kompozici zachránit, ale jsou sotva znatelné – pokud vůbec. Vůně se nerozvíjí – slábne a odumírá. Jako skromná dřevitá vůně (oud, cedr, trocha cypřiše) je v pořádku – ale to už v posledních letech udělal kdekdo. Příznivci strohých monotónů by si ji mohli užít.

Pro mě – nudná, banální, neinspirativní.

(Plné odhalení: zrovna včera jsem se setkal se značkou, která mě odrovnala. Mnohokrát jsem kolem ní v obchodech prošel, aniž bych ochutnal – pak se na mě najednou vrhla a ejhle, všechno bylo nejen umělecké, ale i krásné. Na tomto pozadí neměl CRA-YON šanci.)

The Fougère Affair je společný projekt CRA-YON a švédské značky péče o pleť Mantle. Jak název napovídá, jde o fougère – přesněji řečeno mojito s výraznými citrusovými a konopnými tóny.

Začíná jasně, vesele a lákavě – citrusy jsou hojné a hravé, probleskuje v ní jeden aspekt akordu za druhým. Pak se rozvine elegantní bylinné jádro: eukalyptus, máta, trocha pelyňku a konopí... – a v tu chvíli to jde z kopce.

Jako by se byliny lehce vytratily – stále aromatické, ale nyní podbarvené charakteristickým fekálním tónem CRA-YON. V Continentalu byla dřevitá, tady je bylinná. Člověk musí obdivovat rozmanitost přístupů.

Kontrast mezi příjemnými a výrazně nepříjemnými prvky je tak výrazný, až to působí záměrně. Pokud je to tak, pak si se Skandinávci opět nerozumíme v tom, co je krása. Pokud ne... musíme konstatovat nedostatek "kontroly výkonu" – častý prohřešek nezkušených nezávislých parfumérů.

Nakonec hniloba ustoupí a zanechá za sebou... no, zahradní záhon plný zeleně. Voní přirozeně, dokonce zemitě – ale naprosto nezajímavě.

Mísa neochuceného zeleného salátu jako nové slovo ve fougérech?
Myslím, že ne.

Žádný další vývoj – jen tiché severské uvadání.

Svým způsobem je to okouzlující vůně, která evokuje vzpomínky na letní chalupu. A myšlenku: "Už mám těch zeleninových záhonů plné zuby." 

Art Life, slibují webové stránky značky, probudí vaše smysly, povzbudí energii a uvolní kreativitu. Zde se značka snaží šířit trochu veselí pomocí citrusů, sladkých květin a fíků.

Úvod je opět docela příjemný – svěží, stínový, zelený, s kbelíkem rozdrcených pomerančů, lilií, ylang-ylang a fíkovým listem. Celá vůně jako by byla zabalena do tohoto počátečního výbuchu, zoufale se snaží okouzlit a svést. Na okamžik balancuje na hraně "přichází další katastrofa...", ale naštěstí zůstává na světlé straně.

Nabízí se však otázka: co mají tyto středomořské vibrace společného s uměleckým životem? Možná skrze univerzální iluzi Severu, že pouhá přítomnost slunce, moře a ovoce vyvolá tvůrčí explozi.

Vůně, jednoduchá, ale rozkošná, se nezabývá vnitřní hloubkou ani vývojem charakteru – po celou dobu zůstává šťavnatá, sladká, trpká a zelená. Krásná, ale nerozeznatelná od desítek jiných postavených na stejné paletě.

Ne že by žila dlouho – po chvíli ovocné mládí ustoupí vrásčitému, fádnímu zemitému základu s vetiverem, fazolemi tonka a těmi vše zplošťujícími, radost tlumícími jantarově dřevitými materiály, které metodicky přemalovávají veselé fresky vlhkým, křídovým gesso.

Škoda – autorova múza zjevně vyschla.

Caramel Days. Jeden můj přítel říkával: "Extáze! Jako lopatou do obličeje!"
A teď si představte, že ta lopata je z karamelu, kokosu a jasmínu.

Takový je účinek tohoto parfému.

Příšerně sladký.

Všechno je tu sladké – kokos, květinové tóny (kromě jasmínu je tu myslím ještě tiaré a něco pudrového a namodralého... možná kosatec nebo heliotrop) a kakao s karamelovým sirupem. Po počátečním návalu cukru se zklidní a stane se téměř útulnou – ale minimálně na týden přecházím na zelený čaj.

I dezert se dá udělat sofistikovaně, zajímavě, originálně – ale pro Caramel Days mám jen dvě slova. A dnes už jsem použil obě.
Nudné. Neinspirativní.

Trochu zajímavější to začne být, když se ve vašem chladnoucím kakau najednou začnou houpat na hladině plátky broskví, lahodně posypané vanilinem a mandarinkovou kůrou... ale to pokrm nezachrání.

Ami Amie – vaše nová imaginární kamarádka, kterou jste si pořídili na jaře v Kodani. Hravá, překvapivá a zaručený lék na skandinávskou pochmurnost.

Ach ano!

Vodka na ledu s okurkou a jemnými sirupy (stačí lžička bergamotu, mandarinky a malin – bez cukru! – v highballu) vám zaručeně zvedne náladu nejen v Kodani.

Nazval bych ho velmi pitelným řemeslným koktejlem – takovým, kdy vám barman nemůže jen nalít drink, ale musí vás oslnit nesmyslným žonglováním s tinkturkami, kordiály, infuzemi, hořkými a likéry, jehož výsledkem je něco opalizujícího a překypujícího hrdostí na sebe a svého tvůrce.

Po tomhle bych chtěl upřímně odpovědět na otázku.
"Co si dáte?" – tím nejjednodušším možným způsobem:
"Alkohol."

Ami Amie je příjemná, ale sotva znatelná květinová vůně – chladná, vzdušná, s trochu hutnějším, ale stejně neurčitým základem z průsvitného pačuli, nádechu čokolády, trochy černého rybízu a kandované mandarinkové kůry. Je tak křehká a slabá, že si téměř říká o politování.

Naštěstí byla v krabičce poslední.

CRA-YON se neochvějně drží svého charakteristického stylu – Primitive. Ponurý. je svým způsobem obdivuhodný. Upřímně doufám, že tyto vůně jsou pro někoho zdrojem radosti a inspirace... – protože jinak je jejich existence na tomto světě tragicky těžko ospravedlnitelná.