Před pár lety se v Chicagu otevřelo bistro s pařížskou atmosférou jménem Coquette; od prvního okamžiku jsem si zamiloval jeho růžovo-bílo-červený dekor, vytříbené menu i promyšlený nápojový lístek. Naprosto jsem propadl jejich přírodnímu šumivému rosé, které na vinném lístku září stejně svůdným funkem jako jahodovo-malinovým nádechem. Zvláštní místo v mém srdci má i jejich vlastní verze Kir Royale – creme de cassis a crémant, doplněné ovocnou brandy a korunované obláčkem zázvorové cukrové vaty. Začíná se tím, že cukrovou vatu položíte na hladinu koktejlu, kde se okamžitě rozpustí a přidá prvním douškům vzácný dotek sladkosti a koření.
Na tento výjimečný drink jsem si vzpomněl, když jsem při nedávné návštěvě Ulty narazil na relativně novou značku NOYZ. Procházel jsem jejich aktuální kolekci a všechno mi bylo sympatické, i když jsem pochyboval, že bych většinu z nich sám nosil – a vůni 2025 Detour jsem už zařadil do svého výběru nejlepších letošních novinek. Ale byla tu jedna, u které jsem okamžitě pocítil rapsodické bodnutí Amorova šípu. 12.00 má totiž mnoho společného s výše zmíněným koktejlem Coquette: hlavní roli zde hraje fantastická malina, šumění je výsledkem hry jasmínu a ambroxanu a akord „spřádaného cukru“ připomíná jednu z mých nejoblíbenějších kompozic Marka Buxtona, Angelo di Fiume pro Linari z roku 2008. 12.00 je cenově dostupnějším příbuzným bohatství Buxtonových zkušeností s cukrovými tóny.
Ve filmu Jeana-Pierra Jeuneta Amélie z roku 2001 je scéna, kdy se v retrospektivě objevuje hlavní hrdinka jako dítě, na každém roztaženém prstu má navlečenou malinu – jako by si dělala bobulovou manikúru. Miluju maliny pro jejich barvu, tvar i chuť, které v sobě mají rozmar a dimenzi právě jako ten záběr z Amélie. A myslím, že mám rád stejně tak hodně trpké maliny jako ty zralejší, sladší. Nejvíc si je vychutnávám syrové, ale rád je i vařím do džemů, sirupů nebo jako náplň do lineckého cukroví.
Během let, kdy se vůním věnuji opravdu zblízka – jak je prožívám, jak se snažím jejich zážitky popsat, a jak se mé preference a vnímání v čase proměňují – jsem si uvědomil, že ačkoli si maliny rád dopřávám i jako ovoce, jejich vůně – ať už v kuchyni, nebo v parfémovém pojetí – mě vzrušuje ještě víc. Platí to i pro další ingredience: mám rád čokoládu, šafrán i skořici, ale jejich mistrné ztvárnění v parfému je často ještě euforičtější (a je třeba říct, že je velký rozdíl mezi hřejivým zářením skořice z kůry či listů a tou skutečně odpudivou „skořicí“, která se vynořuje kolem Vánoc a obaluje věnce z šišek a potpourri jakousi démonickou parodií na to nejlepší ze skořice). V těchto převodech chutí do vůně se malina ukazuje jako mimořádně tvárná a otevřená rozmanitým interpretacím.
12.00 dává malině hlavní roli, přičemž tóny růžového pepře, šafránu a mechu podtrhují její divokou charismatičnost. Je sladká, je trpká, je šťavnatá; zároveň působí kosmeticky jako lesk na rty a pudrově jako italská ledová tříšť. Především je to vůně lehkonohá – mění tón i akcent, ale nikdy se příliš nevzdaluje oněm vánkům evokujícím Strawberry Shortcake a její partu. Je tu něco z „voňavé hračky“, jako výhra z pouti, kterou držíte v jedné ruce, zatímco druhou si přidáváte do úst obláčky cukrové vaty. V klasickém dezertu Pêches au Cardinal se malinové pyré leskne na broskvích, které jsou oloupané a lehce pošírované ve vanilkovém sirupu. Na čerstvě umyté pokožce 12.00 zhmotňuje právě takovou svůdnou a delikátní fantazii dezertu.
Možná by se dalo těžko tvrdit, že 12.00 není gurmánská vůně, ale přesto si stojím za tím, že je mnohem víc než jen gurmán. Je to také živá ovocně-květinová kompozice a zároveň zajímavý dřevitě-kovový příběh, který se rozvine až po chvíli nošení a skutečně definuje závěrečné fáze vývoje na kůži. Dřevo je hřejivé, víří suché i krémové nuance do podstatného kontrapunktu k neonově purpurové malině a cukrové vatě. 12.00 krásně ukazuje, jak dobře může fungovat záplava krémových, jemných světlých dřev – santal apod. – jako základ a sjednocující princip pro všechny rozmanité akcenty, které ve svrchních tónech probleskují. A pak je tu třpytivý kovový aspekt: voní trochu jako WD40, ta zvláštní směs karamelu, petroleje, vanilky a terpentýnu – tyto efekty jsou však jemné, jako lehký závoj třpytek na povrchu celkové struktury 12.00.
Stejně jako koktejl Coquette, se kterým si ji spojuji, je 12.00 ideální pro večerní rande – nebo pro jakoukoli příležitost, kdy chcete působit živě, hravě, romanticky. Je v ní lehkost a krása, družnost aperitivu i pudrová elegance budoáru mladé dívky. 12.00 se sice nedostala do mého letošního žebříčku nejlepších novinek, protože technicky vzato vyšla už loni, ale je to *zdaleka* jedna z těch nových vůní, po kterých sahám s euforií a závislostí.
12.00 – vonné tóny:
Hlava:
australský růžový pepř, jasmínové okvětní lístky, šafrán
Srdce:
malina, krémová světlá dřeva
Základ:
ambroxan, spřádaný cukr, francouzský dubový mech
