S kolekcí „I Giardini Medicei“ nás historická florentská značka Santa Maria Novella zve k „objevování botanických divů medicejské éry… Představte si den v renesanci. Představte si světlo, zahrady, vily a aktivity pod širým nebem. Představte si citrusové stromy, pěstované čistě pro jejich estetické vlastnosti. Představte si skleníky plné bujných vzácných odrůd a botanických kuriozit. Představte si esence, které z těchto skleníků a zahrad dávají život ušlechtilým vonným kreacím“. Představuji si… zářivé, široce rozkročené přírodní aroma roztříštěné do bzučivé vitality, věrné půdě, která je vypěstovala – autentické a čitelné.
Jenže myslím, že to je jen polovina (nebo i méně) příběhu stále se rozrůstající Medicejské zahrady z novátorské laboratoře Santa Maria Novella. Pro mě mají nové vůně, které dnes značka vypouští do světa, průmyslový, továrně tvarovaný charakter: vezmou klasické materiály a dají jim zubatou, disonantní, nařezanou fasetu; jako když šéfkuchař nakrájí zeleninu a nechá ji rozležet ve zvoleném fermentu – místo aby servíroval dar přírody tak, jak ho příroda zamýšlela. A právě tuhle změnu tempa vítám.
Očichal jsem celou kolekci kromě Incenso a Acqua z roku 2024. I tak jsou ostatní takovým magnetem, že má podle mě smysl dotáhnout moje poznámky i tady. Podobně jako u Jil Sander Olfactory Series 1 a nového přístupu Dries Van Noten vnímám, že se styl vývoje Santa Maria Novella posunul od klasických, plně vystavěných kompozic, bohatých na detail, k solinote zaměření s maximalistickým účinkem. Každý nový „hrdina“ je sice nasvícený svou jmennou notou, ale zároveň jako by se rozplýval do denního snění o fasetách vzdálených tradičním podobám dané ingredience.
A na to se zaměřím. U L'Iris máte kožené, pudrové, kořenité a dřevité stránky, jenže já v něm cítím i akcenty leštidla na stříbro a benzínu, které mě přenesly ke Galop d'Hermès. Také Magnolia v sobě nese kovové prvky mechanické, motorkářské olfakce vedle šmouhy zelené trávy – jako květinově funky Nostalgia. U Ambra si všímejte, jak myrha vytahuje nuance datle a červené chilli papričky, trochu jako Hell Of A Rose. Quercia může být vůně postavená na dubu, ale levandule je tak „berry-ade“ a dubový akord tak jasný a kyselý, že mi to připomnělo Hacivat zamčený v dubové krabici. Banánová faseta jasmínu v Gelsomino je výrazná, ale ještě výraznější je jeho základ z cedru a pižma – a ten vytváří zamlžený tabákový efekt jako Jasmin Et Cigarette.
Bizzarria je bezpochyby jedna z nejzajímavějších vůní celé kolekce. Líbí se mi Igorův popis vůně jako „chiméry“. Je to to správné slovo pro Bizzarria. Navzdory zjevně člověkem vytvořené povaze její kompozice… pro mě pořád není snadné nazvat Bizzarria nepřirozenou vůní. Naopak: je nadmíru přírodní, jen má prvky různých citrusů poskládané tak, že je mozek vnímá jako nějakou novou odrůdu citrusů vypěstovanou na určitém místě – u vody.“ Pro mě je na jejích čistých, minerálních kvalitách, které se otírají o měďnaté a kokosové, něco zneklidňujícího. Hmm, není v tom s azuronenem něco ze Sécrétions Magnifiques? V závěru je vůně ještě zelenější, ale také docela „bavlněná“. Efekt je opravdu bizarní – a přesto velmi přitažlivý; uzavírá kolekci i značku, které jako by se dívaly do budoucnosti.
