Téma španělské kůže (neboli Peau d'Espagne) bylo v 19. století stejně populární jako dnes vůně oud. Stejně jako Cuir de Russie jej vyráběly téměř všechny značky své doby: Truefitt and Hill (1830), Guerlain (1883), Lubin (1890), Roger et Gallet (1895), Geo F. Trumper (1902), L.T. Piver (1908) a Santa Maria Novella (1901).
Této módy nebyla ušetřena ani francouzská značka Oriza L. Legrand, která v roce 1872 vydala vůni Peau d'Espagne.
Wikipedia uvádí formulátora jako Williama B. Dicka (1872), ale jedná se o naprosto stejný recept jako u Septimuse Piesse The Art of Perfumery, vydané v roce 1857. Což nám může napovědět, že receptura nebyla tajná ani jedinečná – šlo o jakousi obecnou vůni známou všem lékárníkům. A jednalo se o recepturu na impregnaci kůže pro lepší vůni, nikoli o osobní parfém.
Peau d'Espagne neboli španělská kůže je pouze vysoce parfémovaná kůže. Vezměte olej z růže, neroli a santalu [santalového dřeva], každý 1/2 unce; olej z levandule, verbeny, bergamotu, každý 1/4 unce; olej z hřebíčku a skořice, každý 2 drachmy; v tom rozpusťte 2 unce gumového benzoinu. V tomto namočte dobré kousky odpadní kůže na den nebo dva a sušte je na šňůře. Připravte pastu třením v hmoždíři, 1 drachma civetu s 1 drachmou zrnitého pižma a dostatečným množstvím slizů z gumy-tragakantu, aby získaly správnou konzistenci. Kůže se rozřeže na kousky o velikosti asi 4 palce čtvereční; dva z nich se slepí výše uvedenou pastou, vloží mezi dva kusy papíru a zatíží nebo stlačí, dokud nezaschnou. Poté se může vložit do hedvábí nebo saténu. Kůže vydává svou vůni po celá léta; hojně se používá k parfémování papíru, obálek atd.; k tomuto účelu 1 nebo 2 kousky parfémované kůže, uložené v zásuvce nebo na stole, kde je papír, mu dodají jemnou a trvanlivou vůni. - Septimus Piesse, The Art of Perfumery
Španělská kůže tedy byly jednoduše kusy kůže silně parfémované směsí květinových, citrusových a kořeněných olejů s benzoinem, civetem a pižmem. Takové kousky se používaly jako vonné sáčky na papír, prádlo a oděvy.
Peau d'Espagne jako osobní parfém vznikl jako rozšíření vůně oblečení. A co v parfému funguje jako kožený akord, protože složení sáčku využívá vůni samotné kůže? Odpověď naleznete také u Septimus Piesse.
Přetrvávající vůně ruské kůže je všem známá a mnohým se líbí; její vůni způsobuje koželužské dřevo [ruská kůže se činila vrbovou, dubovou, smrkovou a modřínovou kůrou – SB] a empyreumatický olej z březové kůry [ve skutečnosti březový dehet – SB], kterým se vydělává. Vůně ruské kůže není tak vytříbená, aby se dala považovat za parfém, nicméně kůže může být impregnována namáčením do různých olejů, které mají sladkou vůni a které si do značné míry uchovává, jako je santalové dřevo nebo verbena. - Septimus Piesse
Zkrátka, chcete-li mít vůni kůže, použijte dehty, jako je březový dehet, kadeřavý olej z jalovce, jakýkoli druh. Ne všechny značky však dehet používaly a často se v parfémech obešly bez něj (příkladem je Cuir de Russie Guerlain a Russian Leather Prince Obolenski). Parfuméři mohli s dostatečným výsledkem používat dřevité, kouřové oleje a balzamické pryskyřice: santalové dřevo, vetiver, benzoin, Tolu balzám a styrax po jeho suché destilaci.
Například J.-P. Durvelle v knize z roku 1922 (viz výše) uvádí, že poměry Peau d'Espagne závisí na vkusu parfuméra a složení tvoří přírodní esence z květů cassie, bergamotu, santalového dřeva a vetiveru. Dubový mech, Tolu balzám a syntetické pižmo a civet (vyráběné Lautierem) fixují kompozici a příjemné nuance dodávají zapomenuté parfémové báze jako Essence Niobé (methylbenzoát a ethylbenzoát), Turanol s vůní divokých květin a Mélilone s vůní suchého sena a melilotu. Představu o zvláštní smyslnosti španělské kůže, která "voní jako ženská kůže", Durvelleova kniha nepodporuje; civet a pižmo byly v té době obvyklými fixativy pro květinové tóny.
Další vývoj kožených linií ruské a španělské kůže se lišil tím, že se s nimi zacházelo odlišně. V ruské kůži se snažili zušlechtit dehtovou nótu kosatcem, fialkou, dřevitými tóny a zároveň ji zdůraznit kastoreem. Ve španělských kožených kompozicích chtěli parfuméři kůži a dehet ozdobit ještě silnějšími a ostřejšími vůněmi (citrusy, koření, květiny, balzámy a živočišné tóny), aby to křičelo. Kromě toho se do španělské kůže někdy přidávaly další látky odpuzující hmyz (do receptury sáčku se přidávala levandule a cedr).
Novou a oživenou Peau d'Espagne 1872 lze vlastně považovat za dokonalé moderní vtělení historické receptury španělské kůže (zejména proto, že moderní majitelé zachovali všechny receptury). Jen málokterá vůně na toto téma se dochovala do dnešních dnů v důvěryhodné podobě. Vedle Spanish Leather od Santa Maria Novella lze jmenovat tichou, ušlechtilou vůni Mahon Leather Floris, i když již ukončenou.
Od dvacátých let 20. století pokračovaly v kořeněně-květinově-balzámově-koženém tématu vůně jako Knize Ten, Aramis Aramis, Ombre de la Nuit Ungaro, Centaure Cuir Etalon Pierre Cardin, Cuir Ambre Prada a podobně. Proto se těším na návrat klasické španělské kůže v jubilejním roce 2022." Relikviářová vůně se díky úsilí nových majitelů značky znovu narodila v 21. století. Kořeněný, jasmínový, růžový, pryskyřičný akord na koženém pozadí – pravý, odvážný parfém pro ty, kteří nejsou slaboduší."
Peau d'Espagne 1872 Oriza L. Legrand je k dostání na oficiálních webových stránkách značky v koncentraci Eau de Parfum ve 100 ml flakonu za cenu 150 eur. Zde můj kolega Miguel popisuje příběh španělské kůže z jiného úhlu pohledu.
Peau d'Espagne 1872 Oriza L. Legrand
Svrchní tóny: bergamot, citronová verbena, neroli a růže;
Střední tóny: karafiát, levandule, hřebíček a santalové dřevo;
Základní tóny: březový dehet, styrax a benzoin.
Foto: Tomascastelazo. Vlastní tvorba, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=15331137.
