Pokračujeme v prozkoumávání "babiččina pokladu" a dalším, kdo přichází na scénu, je známá vůně Quartz od Molyneux.
Na rozdíl od Jean-Louis Vermeil je tato značka stále živá, nebo alespoň byla, a to ještě v roce 2022, kdy vydala jeden z flakónů Quartz. Nepodařilo se mi však pro ni najít aktivní oficiální webové stránky.
Značku založil jeden z velkých krejčích klasické éry, Brit Edward Henry Molyneux, který pocházel z francouzsko-irské rodiny.
Kapitán Edward Molyneux (1891-1974), fotograf James Abbe, Paříž, 1922
Narodil se v Londýně v roce 1891 a původně se plánoval stát umělcem (a později se jím také stal). Jeho výtvarná kariéra začala jako ilustrátor britské edice amerického časopisu Smart Set, kde jeho kresby elegantních dam zaujaly slavnou návrhářku Lucile (lady Duff-Gordon), která ho v roce 1910 zlákala, aby se k ní přidal, a o rok později ho povýšila na asistenta návrháře ve své pařížské pobočce.
Po válce se s Lucile rozešli a Edward si v Paříži založil vlastní firmu. Stalo se tak v roce 1925. Otevření jeho prvního salonu na Rue Royale financoval britský diplomat Harold Nicolson, blízký přítel a také manžel Vity Sackville-Westové. Jejich rodina byla známá svým neortodoxním životním stylem. V roce 1932 už měl mladý krejčí pobočky v Monte Carlu, Cannes a Londýně.
Molyneux se stal módní ikonou. Ve dvacátých a třicátých letech, kdy byla základní silueta šatů často různě zdobena a někdy dosahovala až výšin vulgarity, vytrvale udržoval trend odvážné, ale přitom dokonale elegantní jednoduchosti. Oblékal uznávané stylové ikony, včetně Grety Garbo, Marlene Dietrichové, Vivien Leighové a vévodkyně z Kentu Mariny. Jeho styl ovlivnil Christiana Diora a Pierra Balmaina.
Molyneux vytvořil mnoho krásných modelů, ale za jeden z nich stojí za to zaprodat duši – modré sametové večerní šaty z roku 1937 s vlečkou a rukávy až na zem, které jsou nyní uloženy v Muzeu módy Galliera v Paříži.
V roce 1950 odešel Edward Molyneux do důchodu, pak se krátce vrátil s řadou prêt-à-porter, která se však příliš neprosadila, a v roce 1964 odešel do důchodu nadobro.
Módní dům Molyneux zanikl v roce 1977. Předtím značka parfémů vydala asi pět vůní, ale "neusnula" spolu s oděvním oddělením; nadále působila pod francouzskou společností Parfums Berdoues a podle všeho se stále drží.
Právě v roce 1977 byl na trh uveden Quartz a od té doby získal až deset flakónů, a to jak pánských, tak dámských.
Flakon z pokladnice byl zřejmě vyroben v 90. letech, protože na krabičce je již čárový kód a "zelená tečka".
Quartz je zelený, hořký chypre ve výborné zachovalosti, ale jako všechny staré chypre dává přednost chladnějšímu a vlhčímu počasí: letní moskevská vedra mu nesvědčí; ustupuje.
Tato vůně je proslulá svými poupaty černého rybízu, ale tato poupata nejsou ta, která známe v moderních řemeslných parfémech. Nyní poupata černého rybízu voní mnohem přirozeněji: je to zelený, rostlinný, jedlý, lehce čajový tón. Divoká poupata z minulého století mnohem více připomínají list černého rybízu, jen nejsou tak brutální. Jsou jemnější, ale stále trpké a "esenciálně olejové", úspěšně nahrazují citrusy v pyramidě chypre. Zdá se však, že je v nich i něco hořce citrusového.
Aby Quartz mohl uvolnit své květy a plody, potřebuje dýchat v chladu. Při pokojové teplotě působí jako drsná mužná dřevitě-mošusová vůně ve stylu sedmdesátých let (sama o sobě docela krásná), ale v chladničce odhalí pod svou ostrou skořápkou dříve skryté ženské a výrazné srdce.
Hlavními hlasy kompozice jsou hyacint, zelená broskev à la Mitsouko a cosi, co se zdá být melounem (nebo možná sladším odstínem broskve), ozdobené drobnými tóny dalších květin z klasické francouzské kytice a zjemněné karafiátem.
Pokud necháte květiny zpívat, Quartz, kompozičně spíše hranatý s ostrými hranami, změkne a voní velmi májově a rustikálně: rozkvetlé živé ploty v bílé pěně květů a stinné aleje, kde je tak příjemné hledat útočiště před sílícím horkem.
Ano, "stinné" je pro tuto vůni velmi výstižný popis. Je jakoby navlečená na ose listů černého rybízu, galbana a dubového mechu-pačuli, přičemž si dovedně udržuje trpkou mýdlovou svěžest od prvního tónu až po poslední, mezi nimiž uplyne značná doba.
Základ Quartz je příjemný, ale zcela standardní: santalové dřevo, ambra, pižmo. Díky vintage materiálům však působí velmi příjemně, nenudí a přechází do voňavého suchého sena.
Neoznačil bych ji za čistě ženskou. Je spíše rovnoměrně vyvážená mezi mužností a ženskostí a podle dnešních měřítek je zcela neutrální. Vůně má onu zmíněnou zelenou ostrost, která podporuje její strukturu, a květinově-ovocnou kulatost, štědře rozetřenou změkčeným kosatcovým máslem. Tyto tradiční kontrasty jí dodávají silný charakter a rozhodnost. Dalo by se dokonce říci, že je v módě té doby agresivní, ale rozhodně ne naštvaná.
Vyniká Quartz v celkové krajině parfémů konce 20. století?
Možná ne. Ale ani se v ní neztrácí. Spíše zaujímá úctyhodné místo, jako jeden z mnoha "klasických představitelů doby." Je dobře vyrobený, dlouhotrvající, harmonický a nostalgický.
P.S. Chladné počasí této vůni skutečně umožňuje plně odhalit její krásu. Nyní je to hořkosladký, sametový chypre z černého rybízu, tmavě zelený a velmi krásný. Možná nejlepší mezi sobě rovnými.
Fotografie flakonu od autora.
