Kolikrát se vám stalo, že vůně, která k vám zpočátku nepromlouvala, se najednou – díky nějakému šťastnému, náhodnému setkání – proměnila v osudového společníka, alespoň pro jednu konkrétní scénu? Summertime 夏日 od Fukudo 浮香堂 je pro mě přesně takový parfém. Je to ve všech ohledech skvěle udělaná, zářivá interpretace citrusové letní kolínské. Spolehlivá, a možná právě proto „nudná“. Jenže to, co nás svedlo dohromady víc než jednou, je všechno kromě samotné vůně. Máte-li pár minut, zůstaňte se mnou; pokud ne, stačí vědět, že Summertime je bezpečná, dobře udělaná, dokonale unisex volba pro povzbuzení v horkých dnech.
Zjistila jsem, že to, co dělá život zajímavým, bývá často právě to, co zůstane nevyřčené. Pro milovníky vůní je hodnota v tom, co se vyvolá – v tom, jak se vůně rozvine do života a paměti. Být „hezká“ je pro parfém snadné, ale to, co vnímám nebo si představuji za hranicí flakonu, je pro mě skutečně vzácné.
Summertime se prodává jako pocta zlaté éře Hongkongu 80. a 90. let. Jako mileniálka, která prožila dětství v Číně, jsem vyrůstala na hongkongské kinematografii, exotickém kantopopu (slovům jsem nerozuměla, ale melodii jsem si pobrukovala) a na těch cool, zvláštně tvarovaných mincích s královnou Alžbětou II., které vozili cestovatelé. Na tu dobu se dívám růžovými brýlemi. Poháněná dětskou nevinností – ještě než jsem poznala „smrt a daně“ – mi Hongkong připadal jako přístav svobody, oslnivější než vzdálený americký sen. Cítila jsem poutnickou povinnost vyzkoušet Summertime, i když se citrusům na sobě obvykle vyhýbám. Přesto si ta vůně pořád nacházela cestičky, jak se mi vkrást pod kůži a rozvířit emoce.
Žiju v sluncem spálené Austrálii a vedle pracovního stolu mám velké okno, kterým proudí letní ranní slunce, jehož paprsky zachytávají listy. Nejobluzující chvíle nastávají, když je zároveň větrno i jasno; stíny listů se pohupují v snové, meditativní projekci. V tom žhnoucím světle je všechno plné optimismu. Mám slabost pro tuhle konkrétní náladu; funguje jako časová kapsle bezstarostné éry svobody. Tyhle vzpomínky bývají pohřbené pod drtí dospělosti, a přesto představují naivitu, kterou jsme měli, než nás rozdrtily tlaky života.
Summertime k takovým dnům sedí dokonale – optimisticky, přesně – a ještě zesiluje už přítomný jas. Přesto mi parfém napoprvé úplně „necvakl“. Držela jsem si od něj vědomý odstup, protože citrusové kolínské jsem měla spojené s tichou generací nebo s baby boomery. Kdo z nás neviděl věrnou lahvičku 4711 v koupelně prarodičů, nebo aspoň jednou necítil dokonale navoněného dědečka či babičku, za nimiž se táhne citrusově neroli stopa?
Tak jak tedy voní Fukudo ve své verzi klasické kolínské?
Ve zkratce: přináší kyselé, sladké a osvěžující citrusy typické pro standardní kolínskou, postavené na „polévkovém základu“ čistého pižma a lehce slaných, objem dodávajících molekul. Není na tom nic kouzelného, ale provedení je krásné a „dotažené“. Je to pohodlná volnočasová vůně typu „bílá košile“ pro sportovnější povahu. Nevyvolává obraz asexuálního, štíhlého idolu z anime v křehce nažehlené košili a klimatizované chladnosti; spíš se kloní k bílému tílku, které i poté, co je člověk promočený potem z tance nebo sportu o víkendovém ránu, pořád voní čistými citrusy.
To mi nevyhnutelně připomene Leslieho Cheunga, jak tančí ve Days of Being Wild, a skládá dohromady drsnou, syrovou obraznost. Velmi živé, velmi obývané – a procítěné.
Oproti ostřejší a křupavější 4711 Original Eau de Cologne (v Austrálii k dostání skoro v každé diskontní drogerii) je Summertime sladší a podložené větší texturou – jako citrusová vůně přefiltrovaná zlatým světlem. Sdílí čistý, pižmově „vypraný“ vibe Prada Infusion de Fleur d’Oranger, ale chybí mu pradaovská chladnost jako z hedvábných šatů.
Dlouho jsem nedokázala pochopit, jak se podle tiskové zprávy značky propojuje Summertime a zlatá éra Hongkongu. Jako někdo, kdo citrusy moc nenosí, jsem tu vůni vnímala jako nesourodý, roztříštěný emocionální obraz – i když racionálně to byla snadná, nenáročná volba. Změnilo se to během nedávné návštěvy čínské čtvrti. Uprostřed davů čínského Nového roku jsem zahlédla obchod se suvenýry, napůl odbytě ozdobený retro plakáty. Ten „na okraji společnosti“ vzhled mi dal vibe Suzhou River potkává cyberpunk. Ve vzduchu jsem cítila trendy, cukrové oudy a při pohledu na neonové reklamy a LED světla kolem jsem najednou zatoužila po Summertime. Ta bezpečná, optimistická, „přízemní“ vůně na úrovni ulice do té scény sedla dokonale. Je čistá, ale ne taková ta high-tech, bezprašná čistota. Je civilní – jako obyčejný člověk v obyčejném životě.
Fukudo jsem dřív vnímala jako „literárnější“ a dramatičtější značku – jako romantický román. Jenže život každého z nás má i všední stránku a právě tyhle obyčejné momenty se o roky později promění ve vzpomínky, které s námi pohnou. Zlatá éra Hongkongu, jíž Summertime vzdává hold, je dnes už vzdálená, ale potažená vrstvou zlata – a tím se z ní stává ten nejnedosažitelnější druh „obyčejnosti“. Nakonec jsem se dokázala přesvědčit, abych přijala „průměrnost“ Summertime. Vedle velkých hudebních čísel, okázalých výkonů a všemožných moderních technologií působí tahle vůně jako nesmrtelnost z masa a kostí – něco, co kdysi bylo až bolestně, živě lidské.
A víte co? Moje nejistota ohledně spojení mezi vůní a dobou se vyřešila. Nevědomky jsem v sobě nesla předpoklad: myslela jsem si, že Summertime musí zapadnout do velkolepého, krásně komponovaného záběru – do jakéhosi plakátově dokonalého Hongkongu. Jenže místo toho se rodí z obyčejných životů mnoha „bezejmenných“, kteří možná snili a toužili stát se „někým“. Je to obyčejnost nesoucí kolektivní optimismus, obklopená popovou hudbou a vůní umění ve vzduchu. V tomhle kontextu dává „nudnost“ a snadná nositelnost Summertime dokonalý smysl – a já jsem konečně v klidu.
Je to krásné překvapení, když mě značka zaskočí a donutí mě přemýšlet o věcech větších než jen o šťávě ve flakonu. Podobně jako loňské Silence a Sakamoto mě i tahle vůně vede k úvahám o lidské kondici. Summertime přistává přesně uprostřed: optimistický, živý, dýchající letní den. Je až příliš konvenční – dokonce staromódní a „stokrát ohraná“ – přesto funguje jako skvělý pick-me-up, který vám vrtá v hlavě právě tím, jak bezpečně působí. Nevím, jestli to Fukudo zamýšlelo, ale je to učebnicový případ „autor je mrtev“. Jsem vděčná za každý parfém, který mi v hlavě přepne vypínač – a posune se od opatrného purismu „jen o vůni“ k tomu, aby rozvířil myšlenky. Mě to baví.
Abych si vypůjčila citát Akiko Fukai o módě Rei Kawakubo v Comme des Garçons, který podle mě platí i pro parfém:
„Móda není umění. A přece, stejně jako umění, když se vymkne konvencím, rozvíří naše smysly a představivost... a dovolí nám zakusit neznámé.“
Obrazový kredit: Fukudo, Fragram, licencovaná stocková fotografie a obraz vytvořený autorkou s pomocí umělé inteligence výhradně jako vizuální ilustrace její osobní, imaginativní interpretace vůně a pocitu místa, bez úmyslu kohokoli uvést v omyl či cokoli zkreslit.
