Âme du Coeur od Les Liquides Imaginaires: "Chaotické dobro"
Recenze parfému

od Alex (Sane-Witch) Osipov
09/18/24 00:00:02

"Chaoticky dobrá" postava dělá to, co je nezbytné pro změnu k lepšímu, pohrdá byrokratickými organizacemi, které stojí v cestě společenskému zlepšení, a klade velký důraz na osobní svobodu, a to nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Chaoticky dobré postavy mají obvykle v úmyslu konat správné věci, ale jejich metody jsou obvykle neorganizované a často nesouzní se zbytkem společnosti. Příkladem takových postav jsou mědění draci, mnozí elfové a jednorožci."

(Úvod do her na hrdiny Dungeons & Dragons)

Ve skutečnosti jsem se chystal prozkoumat úplně jinou vůni z Les Liquides Imaginaires (něco mnohem zákonitějšího, jak se mi teď zdá... i když ten příběh se teprve bude odvíjet), ale shodou okolností jsem vzal do ruky nejdřív tohle – a zasekl jsem se.

Nemohl jsem se soustředit na nic jiného.
Nemůžu říct, že by mě okamžitě uchvátila svou krásou... uchvátila, ale až později. Není to ten druh krásy, který mě obvykle zasáhne, a můj dojem se vyvíjel v následujících fázích:

1. Zvláštní
2. Nestrukturovaná
3. Chaotická
4. Nesouvislá a téměř nepříjemná
5. Tak poutavá, že jsem to nemohl pustit
6. Úžasná
7. Vlastně docela krásná

Celá sekvence od 1 do 6 trvala asi pět minut. Teď – a už několik dní – se nacházím ve fázi sedm.

ALE – a to "ale" musím zdůraznit – rozhodně si ji nekoupím. Dávám přednost jiným vůním... jak to jen říct? Asi víc skutečně neutrálním.

Ach, neberte na to ohled.

Âme du Coeur je odvážná vůně.
Na první pohled je citrusová, terpentýnová a sladká a tato počáteční fáze může být docela odrazující, protože působí příliš křiklavě a rozporuplně. Složení však stačí pár minut, aby se ustálilo do něčeho harmoničtějšího a srozumitelnějšího.

Tady je něco, co byste měli pochopit hned: je to chaotická vůně a taková zůstane až do konce. Svou povahou a chováním je Âme du Coeur směsicí zdánlivě náhodných tónů... přesto jsou překvapivě dobře sladěné.

Koření (různé druhy papriky a černý kardamom) tvoří stálé pozadí, ale není hnacím motorem vůně. První ucelené duo tvoří krvavý pomeranč a zeleň koriandru a estragonu. Jsou šťavnaté a živé, voní svěže, jako by byly právě ponořené do vody a setřesené: průzračné kapičky se rozptýlí po zelené a červené.

Toto duo se pak promění v kandovaný pomeranč a rebarboru, jako by je šéfkuchař hodlal uvařit v sirupu... a možná už na něm dokonce pracuje. Rebarbora však toto zacházení považuje za nepřirozené a vzpírá se: s výkřikem "No pasarán!" sevře svou ostrou, kyselou, sirnou pěstičku z měděného hrnce a do posledního dechu přísahá, že se identifikuje jako grapefruit. Bohužel ze všech stran postupuje sladká karmínová pěna a rebarbora se topí v roztaveném cukru. Horké vlny se uzavírají nad starobylým apotropaickým gestem, kterému se ve starém Řecku říkalo katapygon a v Římě digitus impudicus. Sbohem, krutý světe, jako by říkalo.

Jak jste asi uhodli, popsat představení této vůně úhledně a logicky není snadný úkol.

Zatím vedle sebe po určitou dobu paralelně koexistují sladká, kořeněná a kyselá ovocná složka. Netvoří jednotu, ani před sebou neutíkají. Toto uspořádání je zajímavé; vyvolává zvědavost, kam se bude ubírat dál... zejména proto, že jeho chování je značně nepředvídatelné.

Následuje poměrně krátká éra kvašeného ovoce, podávaná na dřevěném podnosu s citronovou šťávou a cukrem – opět dost divoká, ale lahodná. Setkáváme se s lehce vysušenými švestkami (nikoliv sušenými!), jablky a velkou hrstí růžových lístků. Na talíř byl použit značný kus černého agarového dřeva, který se choval skromně, jak by se od nádobí dalo očekávat. Kdyby ho bylo víc, přehlušil by všechno ostatní, co tu bylo.

Jantarově-dřevitých tónů bych však uvítal méně – jsou poněkud fádní. Přesto se vám nevrtají do nosu ani vás drsně neudeří, za což si zaslouží formální poděkování od Komise pro humánní zacházení s nosy.

Finále tohoto spletitého kulinářského dramatu je temné, vyrovnané a pozitivní, a proto nečekaně banální: zhruba stejné množství vetiveru, sena, hoblinek tužky, slabé vanilky a náznaku kouře uklidňuje nervy a vrací našeho chaotického společníka zpět k hracímu stolu, kde se alespoň snaží hrát podle pravidel. Ano, vše je zde jasně načrtnuté, vyvážené a standardní, ale není to bez kouzla.

Shrnutí: Âme Du Coeur je přitažlivá, zajímavě se vyvíjející vůně. Její dynamika je zábavná a žádná z jejích fází není nepříjemná; ten chaos je fascinující pozorovat. Je v ní poezie – hravá a neuspořádaná, ale nerozpadá se. Navíc v moři šablonovitých kompozic, neživotně odškrtávajících profily komerčních parfémů (které se dnes až příliš často objevují jak na kreativních výstavách, tak na pultech obchodů), je to závan čerstvého (nebo spíš hutného a sladkého) vzduchu. Alespoň není nudná a hrdě si udržuje svůj příběh.

Perfektně se hodí k měděným drakům.

Pro elfy a jednorožce už tolik ne, ale z jiných důvodů. Jednorožci jsou odhodlaná parta; potřebují něco stejně originálního, ale přímočařejšího. Jak víme, jakmile se jednorožec vydá na cestu, běží daleko, proniká hluboko a pevně se drží – na chaos není čas. Co se týče elfů, temných i jiných, ti by pravděpodobně dali přednost elegantnější a rozmarnější vůni... možná více rostlinné – a rozhodně více zamilované do své vlastní krásy.