Mám přítele, který je superochutnávač.
Je to trochu zmatený termín, který původně vymyslela vědkyně Linda Bartoshuková na začátku 90. let jako výsledek svých experimentů s hořkými chutěmi. Původně se vztahoval na lidi, kteří dokáží vnímat hořkou chuť sloučenin propylthiouracil (PROP) a fenythiokarbamid, ale zpočátku se používal specificky pouze pro malou podskupinu, která dokáže vnímat PROP ve velmi nízkých koncentracích.
Zaujal a od té doby se rozšířil na všechny, kdo mají extrémní citlivost na všechny druhy chutí: na ty, pro které je sůl slanější, tuk krémovější, sladké sladší a zelenina je tak trochu zkouškou. Někteří se přimlouvali za to, aby se pro tento širší význam používal raději termín hypergeusie, ale v povědomí veřejnosti už uvízl termín supertaster.
Zpočátku se také myslelo, že supertasting zahrnuje prostě jen větší počet chuťových pohárků, ale pozdější výzkumy to nezjistily. Degustace je geneticky podmíněná, přičemž jedním ze zodpovědných genů je TAS2R38, nepochybně spolu s dalšími, na jejichž složení se teprve pracuje. Nejde ani tak o to, kolik máte chuťových pohárků (i když někteří jich mají více), ale o to, co s nimi díky genům dokážete.
Mezi pohlavími je mírný rozdíl, ženy mají asi o 10 % vyšší pravděpodobnost, že budou superochutnávači, než muži.
Velmi zhruba řečeno (a v rámci těchto širokých kategorií existuje klouzavá škála), 50 % z nás jsou prostě ochutnávači, 25 % neochutnávači (není to tak špatné, možná vám bude chutnat zdravá strava! lol) a zbývajících 25 % jsou supertochutnávači. Takže ne tak vzácní a vlastně ani ne tak super.
Myslím, že můj přítel by mohl být super super, možná něco jako X-man.
Teď před dobrými pár lety si koupil láhev koly, té obyčejné, a už mu tolik nechutnala. Byla podle jeho názoru příliš citronová. A tak napsal do společnosti o urážlivém nápoji a stěžoval si. Řekl, že pokud se chystají změnit recepturu, neměli by se o to pokoušet tajně, pro začátek by to měli oznámit na láhvi, ale že mu teď stejně nechutná a už si ji nekoupí.
O chvíli později mu přišel děkovný dopis zpět.
Děkovali mu, protože nikdo jiný si toho zřejmě nevšiml, rozhodně ne natolik, aby si stěžoval, ale recepturu nezměnili, ne úmyslně. Náhodou se do nápoje v továrně přidávalo 0,0007 (nějaký hloupý údaj, nikdo z nás si ho nepamatuje, ale bylo v něm hodně nul) citronového aroma navíc. Homeopatické množství. Bylo potřeba dotáhnout nějaký ventil nebo co. I když to bylo tak málo navíc, že si toho nikdo jiný nevšiml, časem by jim to nakonec zvýšilo náklady, takže byli velmi vděční. A žasli.
A mimochodem, ne, zeleninu moc rád nemá :)
Pointa tohoto příběhu je, že Cacharel Pour L'Homme je jediný pánský parfém, který se mu kdy líbil, a jsou v něm citrony. Poněkud neobvyklé citrony.
Říká, že měl raději verzi Apres Rasage, ale tu je teď dost nemožné sehnat. Poté, co jsem vyzkoušela jak ji, tak edt, si myslím, že je to pravděpodobně proto, že citron je mnohem více vytočený. Což by v tuto chvíli mohlo být jednoduše věkem. Má tuhle věc odjakživa.
Ale jestli Cacharel Pour L'Homme (edt) zestárla, tak jako stříbrná liška. Chcete obrázek stříbrné lišky? Samozřejmě, že chcete.
Takže každopádně Cacharel Pour L'Homme je zpočátku velmi hluboký, zaoblený citron, konkrétně pečený citron, ale zároveň byla odstraněna veškerá hořkost, takže PROP senzibilové se nemusí bát. Je tu jen trefně pražený lehce nakyslý citron, velmi bohatý a velmi jemný, měkce fougere. Velmi klidný pán. Není tu vůbec nic křiklavého, vše v rozptýleném oparu bledých barev. Působí pečlivě vyváženě a promyšleně. Opravdu ne jako chlapík, který utíká přes poušť pryč od horkovzdušného balonu. Netuším, o co tu jde.
Není to vůně, která by na mě působila jako výzva k akci. Je klidná a kontemplativní. Vetiver jako hebká srst, rozvířená lehkým vánkem, průzračně čistá. Střídmá.
Muškátový oříšek je vyhlazený, pocitově jako vyžehlená bavlna, stále má nějakou strukturu, ale je příjemný. Měkce kořeněný, ne pudrový, ostrý nebo zrnitý, ale čistý a vzdušný. Šepot z kuchyňského okna; jemné teplo. Rafinovaný muškátový oříšek na míru, který není suchý (je téměř snazší popsat, co není, než co je), ale s orosenou jemností, která by mohla být téměř sladká. (Pokud máte rádi muškátové vůně, podívejte se na článek Matveye zde.) Mech a dřevo jsou doslova vyšperkovány tónem jedle; karafiát je závěrečným dotekem v knoflíkové dírce.
Mnoho mužů v recenzích zmiňuje, že "dámy ji milují", nebo podobná slova, a já mám podezření, že oceňují její klidnou hladkou a slušivou přítomnost. Není bestiální a nikdo se v Sauvage nevykoupal. Je to nepopiratelně mužný profil, ale uvolněný, elegantní a jedinečný. Vkusná a elegantní.
Superochutnávač má super vkus.
