Deset let po svém debutu přestala být Consort od Boadicea the Victorious exkluzivitou pouze pro Velkou Británii a je nyní široce dostupná po celém světě. Na tuhle vůni jsem čekal dlouho, ale nedařilo se mi ji sehnat. Konečně se naskytla příležitost – a ráda bych se podělil o své dojmy.
Boadicea the Victorious je britská niche značka proslulá opulentními vůněmi a stejně opulentním zpracováním. Ceny jsou nadprůměrné i na niche poměry, ale Consort patří do dostupnější Fire Collection a v rámci standardů značky je naceněn relativně rozumně. Pořád je to však nezaměnitelná Boadicea the Victorious: jak flakon, tak šťáva uvnitř zanechávají ryze pozitivní dojem. V jádru je Consort interpretací profilu Aventus od Creed – ovšem velmi jemnou, podanou s maximální přirozeností a s akcenty přeskupenými novým způsobem.
Samotný Aventus prošel během své existence několika fázemi: Creed změnil majitele víc než jednou a s tím se zjevně proměnil i přístup k výrobě – jedna šarže se lišila od druhé. Podle mého názoru to souviselo méně se změnami samotné formule a více s tím, jak s ní pracovali technici: jak dlouho nechali koncentrát zrát po smíchání ingrediencí a jak dlouho po naředění alkoholem. Harmonie vůně přímo závisí na čase, který se do její výroby vloží. A čas, jak víme, jsou peníze – takže při šílené poptávce po Aventusu je vždycky pokušení proces urychlit. Přesto si na moderní Aventus nestěžuji a nosím ho s radostí – moje lahvička byla vyrobena v roce 2025.
Kouzlo vůní Boadicea the Victorious však spočívá v tom, že vznikají v malých šaržích, bez spěchu.
Consort rozhodně není doslovnou citací Aventusu. Zatímco Aventus stojí na klasickém chypre kontrastu mezi jasným citrusově-ovocným úvodem a temným koženým základem vystavěným kolem zeleného, kouřového isobutylchinolinu, v Consortu je tento kontrast zjemněn. Vůně působí sevřeněji, klidněji a celistvěji.
Isobutylchinolin je i tady v jádru, ale chová se jinak. Tvoří střed kompozice, kolem něhož se shlukují příbuzné odstíny. Klíčovým prvkem je zelená, kouřová kůže – drsná, kafrová. Obklopují ji aromatické bylinné tóny – šalvěj, hořký pelyněk – a dřevitá, zemitá přítomnost vetiveru, který svým charakterem připomíná Terre d'Hermès. Tyto tóny vyplňují prázdné místo, které v původním Aventusu vytváří vlhký, lehce kovový akord srdce. Jinak je vystavěn i úvod Consortu. Nejsou to sladké citrusy s ovocným podtónem jako u Aventusu. Jsou mnohem méně ovocné a působí vážněji. Po nanesení jsou bergamot a limetka znatelné sotva minutu, než se svižně začlení do celkového fougère-koženého akordu. Po většinu času na kůži voní Consort po hořkých bylinách, zemitě-dřevitém vetiveru a zelené, kouřové kůži.
To vede ke klíčové otázce: potřebuje někdo, kdo už vlastní Aventus, také Consort – a mohou tyto vůně koexistovat v jedné sbírce?
Podle mého názoru zůstává Aventus ideální vůní na každý den. Je univerzální, líbí se většině a skvěle se hodí do obrovského množství situací. Consort je jeho klidnější, přirozeněji působící příbuzný, který se nesoustředí na hlavu, ale na základ. Je tu méně vzdušnosti a ovocné sladkosti, zato více bylinné hořkosti, vetiverové zemitosti a dřevitosti – a samozřejmě kůže. Consort se hodí spíš na zvláštní příležitosti.
Consort má o něco kratší stopu než Aventus, takže celkově působí intimněji. Je to příjemná volba do situací, kdy chcete vonět co nejlépe pro sebe i pro své okolí – ale jen pro ty, kteří se přiblíží na méně než půl metru.
Kdybychom měli v portfoliu Creed hledat přímý protějšek Consortu, nejlogičtějším odkazem by byl Absolu Aventus. Absolu Aventus ale občas ukáže živočišnější labdanový základ. Consort naproti tomu zůstává čistší – spolehlivý, jistý společník.
Komu může Consort přijít vhod? Především těm, kteří milují profil Aventus a právě v něm se cítí nejjistěji. Pro takové lidi se Consort může stát ideální večerní vůní, která dokonale navazuje na jejich denní podpis – Aventus.
Consort není náhradou za Aventus, ale jeho logickým doplňkem.
