Příští měsíc to budou tři roky, co Rosendo Mateu zemřel. Ačkoli se nejedná o známé jméno, zejména zde ve Spojených státech (ačkoli parfuméři jimi jsou jen zřídka), vůně, které nám zanechal, byly precizní, jemné i tváří v tvář hustotě a kouzelné.
Žiji převážně ve světě niche, takže jména jako Carolina Herrera nebo Rabbane často nevyslovuji, ale jeho výtvory pro ně stojí za prozkoumání – nenápadně sedí na pultech, ale voní jako nedoceněné skvosty. Stejně rozsáhlá a v USA také velmi nedoceněná byla jeho práce pro Puig, která sahá až do roku 1968.
Mateu jsem poznal díky jeho vlastní řadě Rosendo Mateu Olfactive Expressions a jeho práci s Kajalem, zejména v Homme II, kde dost unavenému stylu mužských vůní, tak často falešnému, věnoval tolik péče a chirurgické přesnosti, že vdechl ohromující život kategorii, kterou jsem nenáviděl. Teď ji nosím pořád.
Několik posledních vůní vydaných před jeho odchodem mě dojímá nejvíc a uchovávám je jako malé poklady, jako nahrávku hlasu, který už neslyším.
RMOE No. 7 je jednou z nich. Nedávno jsem se k ní znovu vrátil, a teprve později jsem si uvědomil, že se blížilo i výročí jeho odchodu — jako by mě zpátky volal jeho hlas.
Oud je tón, který se nyní proplétá vším možným, a teď už začínám být oudem trochu unavený. Už něco přes deset let máme omdlévat nad tímto mystickým, ach tak vzácným materiálem. Už není tak vzácný. Je všude. A západní svět přišel na party pozdě.
Chápu, proč se lidem líbí. Je kouřová, sladká, bravurně živočišná, dřevitá, kořeněná, čokoládová a drží se všeho, na co se dostane. Ačkoli se často snažím čichat bez předsudků a ačkoli jsem ve výběru vůní spíše ostrý, při přivonění k přírodnímu materiálu mě napadají jen nemyté spodní partie. Po horké józe.
Takže by si člověk mohl myslet, že kombinace obzvlášť silného pačuli a dvou druhů oudu jako ústředního prvku bude pro někoho, jako jsem já, ne-výhoda. V rukou Mateua to tak rozhodně není.
Je No. 7 živočišná? Velmi, velmi. A také si nedává načas, aby vás do ní uvedl, navzdory třepotavému úvodu s něžnou růží. Dřeviny a sladce sladký pot se setkávají s jasmínovým tónem, který ještě zvyšuje živočišnost pižma.
Tato jasmínová živočišnost tu však není jen pro pouhou šokovou hodnotu. Bílá květinová a růžová něha se také naplno projevuje a spíše než jako kontrapunkt se zdá, že je vetkána do temnějších prvků a propůjčuje jim kvetoucí, bavlněný prostor k odpočinku. Způsobil, že zkvašený pačuliový tón spojený s oudem působí, jako by se jemně vlnil, a přitom jsou oba stále rozpoznatelně sami sebou.
Také pačuli je krásně zvýrazněnou verzí sebe sama, kopie RMOE věnuje hodně času zaměření na intenzitu a vzácnost tohoto pečlivě sušeného a fermentovaného indonéského pačuli, které zde bylo použito. Zemité zelené fasety jsou inverzní harmonií ke svůdným okvětním lístkům jasmínu a kakaově nasládlá chuť, často rozpoznávaná u kvalitního pačuli, jako by se rozkročila mezi hlubokým tónem madagaskarské vanilky a funky oudu, díky čemuž je vanilka ostřejší a živočišnost oudu září, ale září sladce a hedvábně.
A tato vanilka je bohatá. Je to vanilka ze stínů. Je temná, těžká a strašidelná. Všechno to dřevo, kouř, sladkost a uklidňující koření se uvolní najednou, ale je ho tam tolik, že se musíte vracet, abyste ho zachytili.
Je to kvůli kvalitě vanilky? Je to kvůli tomu, jak precizně byla zdůrazněna všemi ostatními tóny, včetně jejího dlouholetého pomocníka benzoinu? Je to uděláno tak hladce, že nemám tušení. Vím jen, že tahle vanilková nóta patří do třídílného obleku od Armaniho.
Ale tak se chová celý parfém. Každý aspekt je zvýšenou verzí sebe sama, dokonale se o sebe opírají, aby každý z nich zaujal, aniž by odváděl pozornost od jakéhokoli jiného aspektu.
Navíc, jakkoli je každý z těchto tónů svalnatý, jsou tóny i celek hladké jako samet. Nenajdete zde jediný šev, hrbol nebo skřípot. Není to příliš hlasité a rozhodně to není měkké. Na kůži se promítá elegantně, a přesto neokázale, ale nikdy neusiluje o pozornost.
Je prostě mistrovsky dobrá. Nejste si jisti? Inu, člověk, který má oudu plné zuby a nikdy ho neměl až tak moc rád, aby začal, má oblíbenou oudovou vůni. Mateu dokáže nemožné.
Možná jsme přišli o legendu, ale nepřišli jsme o jeho odkaz. Sám jsem přišel pozdě, ale s velkou radostí na něj vzpomínám a na jeho výtvory, které jako by lidem úplně převrátily vkus.
Nechte se zavolat siláží.
