Ve hře Electimuss Cupid's Kiss se o vládu přetahují dvě strany. Je tu ohnivá stránka, lehce spálená a chilli svěží, která bojuje s hedvábnou, máslovou stránkou. Někdy může působit jako dobře sehrané vyvrcholení jin a jang, jindy trochu zmateně a svérázně vůči svému tématu.
Se zkratkou, která vzdává hold mýtu o Amorkovi a Psyché, dlouhému a spletitému příběhu z druhého století, který se často čte a představuje jako alegorie o významu pokušení, je zjevně a rezolutně nemožné předat tak nuancované jazykové detaily ve formě vůně. Tento přístup k olfaktorickému vyprávění považuji za nesmírně reduktivní a nefunkční, vzhledem k tomu, že je třeba ignorovat většinu dějové tabule a stlačit tematické šťávy na jejich nejjednodušší, nejuniverzálnější osy, abychom pochopili jakoukoli spolehlivou souvislost mezi olfaktorikou a dějem. V tomto případě láska, chtíč, soužení, zrada, lítost a možná i apoteóza. Téměř všechny se ztrácejí v materiálním provedení Cupid’s Kiss.
Moje hlavní výtka spočívá v tom, že vůně je samé "šumění" bez téměř dostatečného víru. Není to boj (ani duet či tango magnetismu a dynamiky), když je polarita vychýlena natolik na jednu stranu, že ztratíte ze zřetele, proč jste se tam vlastně vydali. Cupid’s Kiss představuje vzrušení a vznětlivost bez jasně naznačených doplňků okouzlení a ... lásky! Já z té formule lásku prostě necítím. Růžový pepř nabízí jiskřivé, sirné, suché ovocné tóny připomínající bílý vinný ocet nebo silně nedozrálé jahody, spálené akordy srdce, které prýští šuměním a ohněm, jak štiplavým z analogu kadidla, tak spáleným na škváru z kouřově-dřevitě-kořeněných tónů. Výsledek je bíle horký a lehce kovový, lechtaný slanými nuancemi a šmrncnutý korunou z trní a balzámů. Místo římské fantazie je Cupid's Kiss až příliš liturgická a pietní, ponurá s intimním napojením na katolické aromasféry oběti a očisty. Žádný sex (mezi oběma dotyčnými bohy) tu není!
Pokud jde o srovnání, cítím docela hodně Hinoki od Comme des Garçons (obojí suché, prašné, bohaté na pryskyřici), stejně jako trochu Nanban od Arquiste (kožený, pepřový, uzený). Měkké přistání, které slibuje kosatec a santalové dřevo v Cupid's Kiss, se ukáže být spíš padacími dveřmi než matrací, pokrytou pískem, aby se zdálo, že je odpružená, ale ve skutečnosti jen průchozí cestou k volnému pádu do temnoty. Dno studny vůně je chladné, kamenné, křemenné a železité, s nádechem horkého vzduchu, který se kroutí starými koberci a snem o trhu s kořením.
Amorkova naléhavost je ve vůni dobře nastudovaná v soustředěném, rychle se pohybujícím švihu větru a běsnění, ale identita Psyche je většinou nefalšovaná. Ve vůni je hodně páteře, ale ne dost křivek na to, aby nastolila sofistikovaný motivický vývoj. Immortelle je stísněná až irelevantní a plyšovost kosatce uzamčená v dřevěné krabičce.
Cupid’s Kiss se mi líbí jako variace na kadidlové téma, ale je to dílo nehodné svého názvu, spíše zmatené než koherentní ve své vizi lásky, ať už starověké, nebo současné.
