Hermann à mes Côtés me Paraissait une Ombre (ELDO): Tyto mlhou zahalené hory
Recenze parfému

Teď už to vidím - byl jsi téměř mým osudovým deštěm, hořkým a neúprosným deštěm, čistým jedem, možná proto, že jsem na tebe tolik myslela, možná proto - proč? - že jsem se tě velmi, velmi bála, dešti.- Stavros Vavouris, Carmina Profana

Než se Quentin Bisch stal hvězdným parfumérem, vychvalovaným v každé internetové diskusi milovníků parfémů, složil ve spolupráci s Etiennem de Swardtem z Etat Libre d'Orange pravou dešťovou vůni v Hermann à mes Côtés me Paraissait une Ombre. Takovou, která vás elektrizuje, ale ne při toulkách lesem nebo krajinou, nýbrž v městské krajině, v přístavu, když déšť naráží na cement, kov a cihly a vydává svůj chladný a melancholicky sladký vánek, který vykouzlí úsměv na tváři nám všem, kteří nejsme děti slunce ani léta. A vskutku je to vůně, kterou je třeba obejmout během jarních přeháněk nebo na podzim, kdy toužíme po tomto chladivém mrholení, které nám dělá přestávku uprostřed buď chladných, nebo končících velmi horkých dnů.

"S první kapkou deště bylo léto zabito. Promočená byla slova, která zrodil svit hvězd. Slova, která byla určena jen pro tebe," píše řecký nositel Nobelovy ceny Odysseas Elytis a zhudebňuje je skladatel Manos Hadjidakis.

Ale opravdu, Hermann à mes Côtés me Paraissait une Ombre se dá nosit kdykoli, kdy je třeba trochu rozjímat nebo po tom toužit. Působí jako osobní amulet.

Název odkazuje na báseň Victora Huga À quoi songeaient les deux cavaliers dans la forêt ("O čem rozjímali dva jezdci v lese"), která je dialogem o utrpení živých a štěstí mrtvých a na jejímž začátku autor použil tuto větu: Hermann po mém boku mi připadal jako stín.

Psal se rok 2015. Bylo to, abych odkázala na svůj předchozí článek Exit the King, rok poté, co se Etat Libre d' Orange rozhodl (nebo spíše Etienne rozhodl) vyrábět přístupnější vůně, které by oslovily možná jiné publikum. V každém případě není tak náročná jako některé z těch nechvalně známějších – nemusím vám to hláskovat, víte které.

Vůně geosminu nebo petrichu, chcete-li, prostupuje součtem jejích částí.

Petrichor je název pro vůni deště na suché zemi, která za podpory sloučeniny geosminu, přispívá k oné lahodné atmosféře převrácené země a zatuchlé lahodnosti, kterou si, jak známo, lesní chodci vychutnávají plnými doušky. Předpokládám, že z důvodu poetické spravedlnosti a proto, že na tomto světě se nakonec platí za všechno u pokladny, mají obě slova řecký původ: "Petrichor" doslova znamená tekutinu v žilách bohů, která zasahuje kámen (ze slov πέτρα, tj. kámen, a ιχώρ, tj. bájná životní síla bohů). "Geosmin" je jednodušší, výstižnější: z řeckého slova pro zemi, γαία (odvozenina γεο-) a οσμήν tj. vůně; jednoduše řečeno "vůně země". Termín "petrichor" vymysleli v roce 1964 dva australští vědci Bear a Thomas pro článek ve vědeckém časopise Nature. V jejich článku se tvrdí, že některé rostliny vylučují v období sucha olej, který je pak absorbován půdami na bázi jílu a hornin. Při dopadu na půdu během deště se tento olej uvolňuje spolu s geosminem, germakranoidním seskviterpenem nebo trans-1,10-dimethyl-trans-9-dekalolem pro chemicky zaměřené, nebo prostě vedlejším produktem mikroorganismů, který působí jako metabolit.

Geosmin je produkován řadou mikroorganismů, mezi něž patří myceliální půdní bakterie Streptomyces. Geosmin je přesně ten výrazný zápach, který vydává půda, když je narušena nebo na ni jen zaprší, a jeho práh detekce člověkem je tak nízký (umožňuje téměř všem, aby si ho vychutnali) a tak příjemný, že se používá k propůjčení zemité vůně parfémům! Ale pozor: v chuti může geosmin naopak změnit sklenici vody nebo vína (nebo ovoce či zeleniny) na zatuchlou a nepříjemnou ke konzumaci.

Nejsem zasvěcena do skutečného složení Hermann à mes Côtés me Paraissait une Ombre, takže se mé domněnky mohou ukázat jako mylné. Vycházejí z mého vlastního vnímání této mistrovské kompozice, kde nic nekončí a nic nezačíná; je to plynulé.

Ze srdce Hermann à mes Côtés me Paraissait une Ombre vychází nuance Florazone nebo spíše zmíněný Calypsone, jako když naplníte sklenici studenou vodou, s mručivými tóny ampermátu, připomínajícími mokrý beton; Vidím přístavní molo, vůni moře vynášející vyplavené materiály, stejně jako zelené botanické tóny terpenů a dimethylsulfidu, sladkou vlhkost, minimální hnilobu organické hmoty v dálce. Minutovou květinovou složku tvoří molekula Petalia.

A další nádech sulfurolu připomínající salám a klobásy, jako vnitřek velké lilie, ty červené pylové tyčinky. A to vše je příjemné, neurčité, unisexové a také zcela nositelné! Tedy pokud máte rádi abstraktní vůně a vůni deště na kamenech a plevelu.

S ničím tak výrazným, jako je její pojmenování v oficiální pyramidě tónů (není cítit ani kadidlo jako takové, ani svěží či likérová růže, natož pačuli nebo pikantní ostružina), Hermann à mes Côtés me Paraissait une Ombre ztělesňuje přítomnost, která se promítá zpoza závoje předměstského deště. Můj kolega Patric ji zmiňuje ve svém článku o vůních sadboi: "Je orosená, mlhavá a chladná. Jakkoli je temná a syntetická, nepůsobí ani trochu uzavřeně. Jako by tahle noc mohla trvat věčně," a já s ním bezvýhradně souhlasím.

Takže... abych parafrázovala jednu slavnou větu: "Hermanne, myslím, že tohle je začátek krásného přátelství." Opravdu, pořídila jsem si plnou láhev; je to láska!

Chcete-li se seznámit s jiným smýšlením nasáklým zemitými požitky, přečtěte si mou recenzi vůně Un Jardin apres la Mousson ZDE.

ETAT LIBRE D'ORANGE

Hermann à mes Côtés me Paraissait une Ombre

Edice 2015

Parfémář Quentin Bisch

Vrchní tóny

Pepřové dřevo™

Galbanum

Černý rybíz

Střední tóny

Geosmin

Růžový olej

Olibanum

Základní tóny

Ambroxan

Pačuli

Calypson

Vetiver