Mezi vůněmi Reine de Saba je jedna, kterou nemiluji srdcem, ale rozumem. Je to neobvyklé, protože parfumerie, stejně jako jiné druhy umění, působí především na naše emoce.
Abychom si zamilovali obraz pro způsob, jakým je namalován, a ne pro umělcův záměr, musíme mít znalosti malířských technik. Aby si člověk zamiloval konkrétní provedení klavírní skladby, musí slyšet desítky různých provedení – teprve pak může odlišit text díla od interpreta, který ho čte. Text vám může být do detailu známý, ale každé čtení ho může proměnit v něco zcela nového. Interpretace může překvapit svou odvahou či avantgardností... a druhý den se snadno vytratit z paměti, nebo může být vyvážená a na první pohled vůbec ne nová, ale stane se pro vás standardem, který plně odhalí podstatu díla. Co je cennější? Tuto otázku pokládám proto, že parfém je v jistém smyslu také text, který vyžaduje interpretaci.
Básně Mariny Cvetajevové zná každý, ale ne každý je čte tak, jak to dělá Alisa Freindlichová. Poslední věta ve slavném "Requiem" je neocenitelná.
Kolik lidí už tato propast pohltila,
Mladých i starých.
Přijde den, kdy budu muset následovat
Všechny, kdo odešli z tohoto světa.
A všechno, co ve mně bojovalo, zpívalo a odvážilo se,
můj hlas, který se smál a plakal
zmizí. Stejně jako mé zlaté vlasy
a oříškové oči.
Přesto život poběží stejně. Dny se skládají
z obvyklých každodenních povinností:
Jako bych na této zemi nikdy neexistovala.
Jako bych nikdy nebyla!
Impulzivní jako dítě. Neschopné držet
zášť: Nechala bych to být!
Které se rádo dívalo, jak polena v ohni doutnají
závěrečnou září.
Tak rádo cello a zvuk kostelních zvonů.
A jízda u moře...
Já, tak živá a skutečná, se nenajdu
Na zemi: přestanu být!
Extrémní v každém citu, pohybu či činu
V každé roli a roli -
Toužím po tvé důvěře a tvé náklonnosti
Celým srdcem.
Za všechnu bolest od příbuzných i cizích
- Které s milostí odpustím.
Za ohromující něhu ve mně
A za mou příliš povýšenou tvář.
Za všechna práva a křivdy na můj účet
I ty neviditelné -
Za můj věčný smutek, tak hluboký
I když je mi teprve devatenáct.
V kteroukoli denní, týdenní či roční dobu,
prosím, zkuste mě také
milovat z tohoto posledního a prostého důvodu:
Neboť zemřu.
Marina Cvetajevová, 8. prosince 1913
Každý zná skladbu Clauda Debussyho "La fille aux cheveux de lin", ale kdo ji hraje tak, jak ji hraje Lang Lang?
Pravděpodobně nikdo. Jeho interpretace je natolik emotivní, že je proložena výraznými hlasitostními variacemi a pauzami mezi hlavními tématy: Sólová "flétna" jako by zněla z dálky a připomínala slunečné poledne mládí. Jistě ve stejném rejstříku zněl i hlas dívky, kterou Debussy choval v mysli (nebo v srdci?). Rozvíjení tématu "flétny" je již vypravěčovými pocity. Pocity, které zahlcují.
Langova interpretace je ultraemotivní a téměř divadelní, zvláště pokud člověk zapojí nejen sluch, ale i zrak. Kdyby z toho někdo udělal parfém, byla by to mnohovrstevnatá květinová kytice.
Na "La fille" je však ještě jeden pohled.
Islandský klavírista Víkingur Ólafsson nechává stranou teatrálnost, kterou mimochodem Debussy naznačil tím, že dal svému dílu název podněcující představivost. Skladba zní soudržněji, bez pauz. Díky tomu můžeme ocenit nejen umění klavíristy Ólafssona, ale i Debussyho skladatelské novátorství v harmonii i formě. Pozvednutím úrovně abstrakce vypráví Ólafsson zcela jiný příběh, méně emocionální, více racionální, méně lidský, více spjatý s Věčností.
Zdá se, že už nejde ani tak o klavíristovu interpretaci textu napsaného skladatelem, ale spíše o čistou harmonii vyjádřenou zvukem a apelující na něco vyššího v lidské přirozenosti, než jsou emoce. A osoby, které se na tomto procesu podílely a podílejí, jsou pouze průvodci krásy do světa. Kdyby někdo tuto interpretaci proměnil v parfém, byl by to Esprit Saba.
Esprit Saba je chladná, poněkud odtažitá vůně růže, kadidla a santalového dřeva, kterou vytvořil Michel Almairac. Obdivuji smysl pro míru a vyváženost, který je tomuto parfumérovi vlastní. Jedna z mých oblíbených kadidlových vůní, Bois d'Encens, má stejné poměry jako Esprit Saba. Tyto vůně jsou z hlediska harmonie téměř nesourodé, ale pokud je postavíme vedle sebe, mají stejnou velikost a proporce, blízké parfumérskému "zlatému řezu". Není v nich nic zbytečného.
Srdcem Esprit Saba je kombinace nesladké růže, připomínající spíše pelargonii, a chladivého, mramorového akordu kadidla, vytvořeného z esenciálních olejů olibanum a černého pepře, stejně jako z cedrových materiálů. Tuto strukturu zdobí zelené tóny, ve vrchní kresbě listy růže a možná trnky (nagarmotha), a v základu čisté pačuli, drsné santalové dřevo a trocha vanilky, kterou parfumér přidal, aby vůně nepůsobila příliš stroze.
Kouzlo Esprit Saba spočívá v poměru jednotlivých prvků; žádný z nich vás jednotlivě neuchvátí, jako to dělá například třešňovo-čokoládovo-tabákový akord v Divine Tentation, ale společně vedou jakýsi vnitřní dialog, jehož pozorování může navodit meditativní stav. A přesně to mám na mysli, když říkám, že tuto vůni miluji rozumem, nikoliv srdcem.
Dovima se slony. Richard Avedon, 1955
Svým vznešeným a hrdým charakterem, a tudíž i nejvhodnějšími situacemi pro její použití, mi Esprit Saba připomíná kadidlovou růži Portrait of a Lady, i když vůně z Reine de Saba je přece jen jemnější a mladistvější. Není to ještě "Dovima se slony" Richarda Avedona, ale už docela "Neznámá žena" Ivana Kramského.
Portrét neznámé ženy. Ivan Kramskoj, 1883
Ano, Esprit Saba je právě tou neznámou ženou, až na to, že její vlasy jsou tmavé, nikoli zlaté. Je krásná, ale celý její zjev vypovídá o citové odtažitosti, jako by se její kráse nedalo v dohledné době přiblížit. A jen lehký ruměnec na jejích tvářích naznačuje pečlivě skrývaný zájem, který k tobě chová. Nebo že by to bylo prostě proto, že je venku zima?
Esprit Saba neohromí svou neotřelostí. Tento text parfému jsme už někde viděli, ale jeho interpretace je tak dokonalá, že začnete pochybovat: Podíleli se na vzniku této vůně skutečně lidé?
