Nedávno jsme si připomněli 115. narozeniny Germaine Cellier, která se narodila ve znamení berana v roce 1909 a zemřela v roce 1976. Byl to její den oslav, ale mám pocit, že jsem dostal skutečný dárek: jak - po tolika letech mé parfumérské posedlosti, studia, milostného vztahu - jsem ze skromného počtu receptur, které můžeme Cellier připsat, ještě žádnou nezažil??? A že se tak dobře hodí k mým citům... stačí říct, že jsem už několik dní v permanentním mdlobách.
Cellier je pro mě jakousi kulturní měnou, prubířským kamenem, který pro začínajícího parfémového estéta znamená určitou úroveň zasvěcenosti. Ničím, historickým, poznamenaným relativní vzácností svého pohlaví mezi uznávanými nosy během let své kariéry, Cellier není obskurní, ale v jistém smyslu kultovní. Bandit a Fracas - její duo butch a femme vytvořené pro Roberta Pigueta ve 30. letech - jsou legendární pro ikonické obraty průrazného, zeleno-koženého galbana a skotačící, koketní, hopsající kandované tuberózy, na kterých se soustředí. Přidejte k nim její práci pro Pierra Balmaina - Elysees '46, 64 83, její klasické zelené mistrovské dílo Vent Vert, 1947, spolu s Jolie Madame, '53, Miss Balmain, '67, a několika málo dalšími - a máme poměrně obsáhlý přehled jejích návrhů, které se dostaly do výroby.
Cellier parfémy se pro mě vyznačují divoce konkrétním vyjádřením ženských archetypů, které promítají. Její díla, dokonce i v mnoha přeformulováních, která si vyžádala měnící se doba, omezení, dostupné materiály a rozpočty, v sobě nesou evokace odvážné, rebelské osobnosti, která je jí připisována v dostupných životopisných informacích. Příběhy o její občasné opilecké hulvátskosti, pověsti kolem její sexuality, se mohou cítit potvrzeny nestoudnou silou jejích elixírů. To byly známé veličiny, jimiž se Cellier konstelačně zařadila do rodokmenu mého vkusu. Strýček Serge, maminka Sophia Grojsmanová, třepotavá, ale střízlivá akvarelová víla chůva Olivia Giacobettiová, značka ikonoklasmu Rei Kawakubo (zejména když s ní Mark Buxton dělá neplechu) – nad tím vším Germaine Cellier přebývá jako záhadná, ne-li přímo queer matriarcha.
A pak.
Sotva před týdnem kolovaly na sociálních sítích každoroční poklony jejímu narození, významu a mistrovským dílům a mezi obvyklými podezřelými jsem tu a tam zahlédl letmou zmínku o parfému Balenciaga z roku 1949 s názvem La Fuite des Heures neboli Prchavý okamžik, který zřejmě navrhla Cellier. Quoi? A aby se ještě více prohloubila mdlá směs nadšení, intrik a nedůvěry kolem toho, že jsem o ní nikdy neslyšel mluvit, rychle jsem si přečetl, že je považována za Cellier vstup do pudrového, fialkově květinového žánru.
Excusez-moi? Život si najde způsoby, jak vás udržet v pokoře, a názorně ukazuje, jak hromadění vědomostí jen dokazuje, jak málo vědomostí to vlastně znamená. Život nachází způsoby, jak vzbudit malé nebo hluboce působivé důvody k vděčnosti. A zjištění, že Fleeting Moment existuje, vyvolalo jeden velký výbuch vděčnosti za to, že svět kolem mě se stále dokáže uspořádat do tvarů, které mě překvapují a prohlubují můj vztah k mým vlastním vášním. Dalším úzce souvisejícím důvodem k vděčnosti bylo to, že se mi podařilo najít nepříliš drahou lahvičku Fleeting Moment v mincovním stavu, která podle obalu vypadá, že pochází z počátku padesátých let. Baudruhové pečetidlo, které jsem vesele prořízl, a pak už jsem tu byl, v nejistém hraničním prostoru při změně ročních období z dlouhé, podivné, vytrvalé zimy a chvějivého jara, bez větší společnosti, jemný první závan mého teprve nedávno objeveného Fleeting Moment.
Fleeting Moment obepíná aldehydy, které byly v době jejího vydání tak v módě, chladnou, jemně tlumenou fialkou s jemnými záblesky šeříkově svěžího květu. Je pudrová jak ve smyslu nadýchaných a křehkých jarních květin, tak ve velurovém mechově krémovém zemitém rozměru, který se pohybuje někde mezi křídovou kosmetikou a plyšovými podlahami začarovaného lesa.
Přivoněl jsem si k této odbočce z konce 40. let s několika kamarádkami, které velmi dobře znají Cellier populárnější tvorbu, a všechny se shodly, že je v ní nesmazatelně vyjádřen její erotický pohled. Ale zatímco vůně Piguet a Vent Vert jsou jednoznačné v plně realizovaných fantaziích svých různě drzých svůdnic, Fleeting Moment je relativně ambivalentnější, pluralitní romance, v níž se střídá vysoká ženská rafinovanost s nesmělým chlípností, mladistvá nevinnost s melancholickým nádechem zralosti, narážky na bukolické pastorále současně s městštější, na míru šitou módní citlivostí.
Někdo by mohl Fleeting Moment označit za nerozhodnou ve srovnání s milostnými vyznáními Cellier slavnějších vůní. Někdo by ji mohl označit za odvozenou od účinků Chanel No. 5 na francouzských parfémových trzích. Někdo by si mohl všimnout pasivních vlastností, které definují její fáze nošení. A do jisté míry jsou to naprosto oprávněné výtky: jen se teprve ukáže, zda některý z těchto aspektů vůni ubírá na úspěchu.
Stejně jako zbytek Cellier tvorby je i Fleeting Moment svým vlastním výrazným ženským archetypem; jen je výrazně méně výrazná. Zatímco butch Bandit a koketní Fracas jsou oba svým způsobem společenští, Fleeting Moment je vůně introverta – a nejen introverta, ale i zadýchaně zaujatého svým vnitřním životem. Parfém se nosí těsně, ale houževnatě – málo se promítá, ale cítím ho na sobě ještě následující ráno. Mám podezření, že část přehlíživosti, s níž je zarámována, vychází z tichého znepokojení nad výraznými způsoby, kterými dává přednost psychologické, nikoli fyzické, živočišné reakci na své nástrahy.
Ospalé chladné květy a vláčné mechy Fleeting Moment jsou ozdobeny skromně bylinnými a kořeněnými refrény. Vůně, kterou mocně miluji a kterou v parfémech téměř nikdy nezaznamenávám (dokonce jen zřídka, když jsem poučen o její přítomnosti v seznamu not), je jemně květinový, světle zelený dřevitý účinek tymiánu. Spolu s fialkou polstrovanou v sudovém aldehydickém chmýří je super elegance tymiánu výrazná při počátečním nošení a přechází v lehké podání lékořicových bonbonů – decentní přitakání Guerlainově Apres l'Ondee, předchůdkyni, kterou Fleeting Moment většinou v mnoha konkrétních ohledech nepřipomíná, přesto s ní nějak sdílí aspekty její nálady.
Jestliže kůže v Bandit je výstřední jezdecký bičík Germaine Cellier, v základních tónech Fleeting Moment se přes sebe skládá úplně jiná kůže – je to nějaká obarvená dětská kůže, která se měří na rukavice, na slušnou společnost, na tajné deníky a ještě tajnější dýška, která se sčítají v tajný problém s pitím, tajnou hysterii drženou v sobě, neviditelnou. Nafialovělá kůže, která se nosí na schůzky s analytikem, kde se hodně řeší potlačování, selektivní mutismus a pocity vůči matce. Fleeting Moment se třpytí submisivními tendencemi, psychologickými symptomy a lázní obezřetného ztvárnění fialových póz, bílých květů ponořených do šampaňského a pikantních mýdlových bublin. Pod vším tím jiskřením se rozprostírá olejovitá, ambrózní květinově-živočišná bohatost.
Někdo by ji mohl označit za staromódní a "babičkovskou", jaká kdy byla, ale z mého malého žebrovaného deco flakonu vycházejí přízraky spíše nadčasové než staromódní. Jsem upřímně ohromen tím, jak se tyto tóny hodí do dnešní doby. Mohl bych vyjmenovat všechny vnější tlaky z okolního světa, které mě ženou do všeobjímajícího klidu, který mi nabízí tento duch minulosti Cellier, ale budu si vás, našich čtenářů, vážit natolik, abych předpokládal, že všichni víme o naší krizové době dost, takže není třeba je zde vyjmenovávat. Místo toho možná vypátráte vlastní prostředky, jak se ke mně připojit v tichém vytržení a více než příjemném překvapení, které vám Fleeting Moment poskytl.
Ostatní Cellier známější vůně jsou nepopiratelným mistrovským dílem vzácného génia a já si jich vážím, ale musím přiznat, že žádná z ostatních mi nikdy nepřišla tak potvrzující mé já, s nímž bojuji. Všechny její návrhy v mé sbírce pravidelně rotují v mém každodenním nošení, ale pro Fleeting Moment jsem zasažen, obletován, opravdu rokoková romantička. Objevuje se pozdě, ale rychle si vydobyla čestné místo jako jeden z nejvýraznějších parfémů, které jsem měl vážné potěšení poznat.
