V prvním okamžiku Hazy Rose od Ramona Monegala hoří šafránem, tak hořkým a slaným, téměř lékařským, že se chci odvrátit a odejít... Ale skrze šafrán už růže láká, tak svěží, sladká a čerstvá, že nelze než přečkat sůl a hořkost. Po několika minutách se šafrán s palčivým jedem usadí na jehličí obklopujícím květ. Je tam stále, ale už neruší, protože nepřekáží v obdivování růže.
Nebo spíše růží.
Poté, co vás Hazy Rose naláká na jednu růži, odhalí celou růžovou zahradu, kde jsou všechny růže červené. Jsou mezi nimi květy různých tvarů, od bezvadně upravených až po nedbale košaté, s okvětními lístky sametovými, hedvábnými i saténovými, ale všechny jsou červené. Různé odstíny vůně růží se spojují v jednu vůni: je v ní téměř medová sladkost, vinná trpkost, svěžest kyselých jablek a pižmově tělnatý nádech...
Ve fontáně šplouchá studená růžová voda.
Z okvětních lístků se s květinovou svěžestí vylévá růžový olej a kape na tmavý a hořký mech.
Všechno je tu prosyceno růžemi a dokonce i obloha nad malou kouzelnou zahradou vždy září růžovým třpytem svítání.
"Za svítání, když se tma začíná vytrácet s počínajícím světlem a teplo slunce nabírá na intenzitě, se silueta divoké růže rozmazává proti světlu. Rosa, která smáčí její okvětní lístky, se v žáru slunečních paprsků vypařuje a vytváří kolem ní auru, která se rozmarně pohybuje v ranním vánku. Zvědavost vlastní mé profesi mě tlačí k tomu, abych se k této královně přiblížil a vychutnal si ji právě ve chvíli, kdy se probouzí a její vůně je jedinečná. Můj instinkt mě vede k okamžiku, kdy je královnino srdce odkryté, abych vstoupil mezi rosu a šero a ukradl jí důvod jejího bytí".
Ramon Monegal
Ve skutečnosti Ramon Monegal vidí Hazy Rose jako černou. Černou ve zlatém pylu. Tak je vyobrazena na plakátech a v reklamě.
Ale tato růže je tak jasná, svěží a živá a zároveň vášnivá a palčivá, že si nedokážu představit, že by byla jiná než červená.
...Zdá se, že na růži se šafránem nebo hořkým mechem není nic zvlášť originálního. Snad jen růže s pačuli by mohla být klišovitější. Ale Hazy Rose má tajemství, které ji činí výjimečnou a já jsem ho stále nerozluštila; alespoň nic v pyramidě nenaznačuje vysvětlení.
Kromě růží, šafránu, několika druhů pepře (pro sultánnost) a temného tónu dubového mechu má Hazy Rose teplé sladké aldehydy smíchané jak s citrusem jako v Baghari 2006 od Roberta Pigueta, tak s myrhou jako La Myrrhe od Serge Lutense, takže Hazy Rose, jakmile se plně odhalí, působí podobně jako tyto dva parfémy, jako by byly vyrobeny v růžovo-kořeněné verzi. Právě tajemný aldehydově-citrusově-světový nádech, oblačný a něžný, krémový a houbový, jarní a lesní, dělá z Hazy Rose jednu z nejpříjemnějších růžových vůní, které jsem za poslední dobu vyzkoušela.
Je obzvlášť patrný v silážní vůni, takže Hazy Rose ráda cítím od druhé osoby stejně jako ji ráda nosím.
Nejlepší způsob, jak tuto sladkou vůni zachytit, je dát si Hazy Rose na hruď a krk, a když jdete, zpod šátku stoupá oblak vůně, který na chvíli promění vaše okolí v oblačnou růžovou zahradu.
Čas zklidní palčivé tóny v Hazy Rose a rozptýlí temnotu, růže se stane krotší a láskyplnější, odhalí gurmánské odstíny lokum, které na růžových vůních miluji, pokud se lokum nesnaží růži zcela zastínit, ale pouze doplňuje její svěžest svou lahodnou dezertovostí. Ale to hlavní jsou tajemné aldehydy. Možná je to právě pižmo deklarované v Hazy Rose. Ze všech pižm, která jsem vyzkoušela, se však nejvíce podobá Musc Tonkin od Parfum d'Empire... A stále mi připomíná spíše aldehydy.
Musím přiznat, že právě to, co se mi na Hazy Rose tak líbí (aldehydy, teplé sladké pižmo, myrhový tón), může někomu připadat odpudivé, protože růže v kombinaci s nimi voní divně. Ale právě tyto tóny ukryté mezi okvětními lístky, trny a kořením mě baví.
Každopádně i mezi mnoha růžovými parfémy si Hazy Rose zaslouží pozornost.
