Honiarа od Fort & Manle: Ráj uprostřed rozbouřených vod
Recenze parfému

od Alex (Sane-Witch) Osipov
03/02/24 06:30:01

Na pozadí všeho ostatního, co velcí vynálezci Fort & Manle dělají - zvláště vedle tajemného ruského iluzionisty Bojnokopffa, který údajně zářil v petrohradských salonech stříbrného věku (neptejte se!) - se Honiara může jevit jako další magické slovo neexistující v běžném jazyce, sladké a tajemné, s něčím medovým a něčím ptačím v sobě.
Alespoň mně se tak jevilo.

Pak jsem zjistil, že Honiara je hlavní město Šalamounových ostrovů, země s jedinečnou a zajímavou historií. Poprvé ji osídlili Papuánci asi před třemi tisíci lety a v 16. století ji objevili Španělé... i když místní ji zase rychle uzavřeli, protože se jim Evropané nelíbili. Ve druhé polovině 18. století přišli Britové a na konci vlády královny Viktorie vyhlásili nad ostrovy svrchovaný protektorát, který skončil v roce 1978 a zahájil éru vnitřních sporů, krveprolití a složitých mezinárodních vztahů s nejbližšími sousedy – Čínou, Austrálií, Papuou-Novou Guineou a dalšími. Formálně je hlavou státu stále Jeho Veličenstvo Karel III.

Něco mi však říká, že inspirací pro vytvoření vůně Rasei Fort byl sotva politický život v regionu. Nebylo to něco pomíjivého, aktuálního, povrchního, konfliktního, ale věčné, hluboké, pravdivé, mírumilovné: jeho země, oceán, příroda v celé své nedotčené čistotě a vznešenosti.

A víte co?

Honiara opravdu voní rájem.

Navíc rájem, který vytvořili Fort & Manle, což znamená, že je dobře udělaný a docela příjemný.

V dnešní době existuje poměrně dost značek, které vytvářejí bohaté, komplexní, nuancované vůně – ne ve starém, klasickém francouzském stylu, ale jinak... třeba kosmopolitně. Fort & Manle přesně loví komplexnost a úspěšně jí dosahuje.

V Honiara je vidět stará škola, stejně jako v textu můžeme vidět eleganci řeči a zručnost tkaní slov. Slovní zásoba a dokonce i syntax této vůně však působí zcela moderně.

Stejně jako mnoho tropických vůní voní jako nápoj, zvláštní a osvěžující koktejl ovoce, květin a bylin v bublajícím ledovém toniku. Něco podobného si pamatuji od Dolce & Gabbana (pravděpodobně nějaká verze Light Blue), ale tam to byl jen standardní koktejl z hotelového baru řetězce, zatímco Rasei Fort namíchala něco mnohem originálnějšího.

Samotný profil vůně je oblíbený a rozpoznatelný, ale má dvě úžasné vlastnosti. Zaprvé je tu obklopující a hedvábný tón parfémů na bázi oleje, který dokáže dodat čemukoli odstín majestátního požitkářství. Zadruhé, vyváženost tónů je zcela originální, a proto zapamatovatelná.

Stejně jako ostatní vůně této značky, ani Honiara se nechce rozpadat na složky a voní celistvě a jedinečně. Vše následující je výsledkem promyšleného a zaujatého čichání, které rozhodně není nutné k tomu, abyste si tyto parfémy užili.

Na této vůni se mi nejvíce líbí její chypre kvalita, která není na povrchu... ale pohřbená hluboko pod ním: je v ní jistota, ale žádná drsnost. Vrchní citrusový blok je tropicky ovocný, ale postavený na sametovém bergamotu, orámovaném dřevitými odstíny jalovce a italské borovice, které evokují čerstvou pryskyřičnou mízu. Často je pronikavý, ale ne zde: v Honiara je ztmavený a oslazený nádhernými dřevitě medovými podtóny.

Dalším riskantním tónem je kokos, který v drtivé většině moderních vůní působí vulgárně a popově: tady je matný, hutný, lahodný... a tak nějak, jako všechno od Fort & Manle, archaický. Nevyvolává představu rodinného letoviska s plastovými lehátky u chlorovaného bazénu, ale palmového háje a panenského bílého písku Oceánie. Kdyby byl kokos výraznější, okamžitě by vše zkazil, ale tak, jak je, funguje pro navození atmosféry klidu, aniž by vytvářel přehnanou gurmánštinu.

Co se týče ovoce, je pro mě těžké říct něco určitého – jsou tam, ale není jasné jaké. Nicméně, když jste se ocitli v ráji, opravdu byste pečlivě zkoumali, co roste na stromech nebo leží na vašem talíři? Opravdu byste analyzovali, které konkrétní botanické druhy se s vámi dělí o svá semena, složené pecky, bobule a jablka? A pokud ano... no, možná na vás bohové promarnili ráj.

První ráj, Paradis, je nálada, atmosféra, odklon od všednosti do sladkého prostoru prvotního mýtu. Domácí a zejména vědecká specifika tam nejsou zapotřebí. Rasei Fort v tomto úkolu exceluje: jeho Honiara vypíná racionální část mozku a ponořuje ji do prožitku blaženého okamžiku.

Okouzlující neurčitost ovocného bloku je spojena se stejně neuchopitelnými květinami: ano, jsou tam; ano, jsou tropické, ale jestli jsou to tiare, jasmín, frangipani, ylang-ylang – to nikoho nezajímá. Omluvte nás, jsme tu tak trochu v čichovém samádhi: přijďte později!

Ve druhém dějství se Honiara náhle začne nepředvídatelně přiklánět ke stříbřitě zelenému mužnému fougére s poněkud kovovou rezonancí. Rád bych řekl, že rozvíjí chyprové téma, ale ne: v aromatické polyfonii se objevuje nejlehčí, sotva znatelný levandulově-geraniový hlas, který jako by se snažil změnit svůj žánr... Tento klam funguje a rafinovaně se rozplyne, ustupuje sólu nejkrásnějších tichých basů, kde se kumarin proplétá s drsným dubovým mechem (dokonce s nádechem kůry) a téměř sirupovitým labdanum.

A také pomeranč! Nečekaný citrusový záblesk na pozadí hutného pačuli ve finále působí zábavně a jedním neopatrným gestem udělá kompoziční tečku za tímto složitým plátnem.

Všechny vůně Fort & Manle, které jsem blíže testoval, nevydrží příliš dlouho. Samy o sobě nejsou příliš výrazné a postupem času stále více ulpívají na kůži, rozprostírají se na ní a po několika hodinách jako by úplně zmizely, splynuly s její přirozenou vůní a lehce ji obohatily. O pět hodin později si však přiložte zápěstí k nosu nebo po něm přejeďte mokrými prsty – a najednou vás ten zázrak bude opět provázet.

Od milovníků řemeslné přírodní parfumerie jsem často slýchával něco jako: "Tyhle vůně mají na rozdíl od všech těch vašich kupovaných v obchodě duši, komunikujete s nimi jako s něčím živým, kouzelným, skutečným..." Teď už chápu, co tím myslí.

Parfémy Rasei Fort mají veškerou živost řemeslných vůní a zároveň všechny přednosti těch profesionálních. Jak se mu to daří, to nechápu. Některé jeho vůně se mi líbí víc, jiné méně, ale se všemi se chci zabývat dlouho, promyšleně, pohlceně a rovnocenně, jako s dobrým přítelem.