Pokud chcete uvařit jablečný koláč od nuly, musíte nejprve vymyslet vesmír.
~Carl Sagan, astrofyzik a popularizátor vědy
Nekonečno není jen matematická, fyzikální nebo astronomická kategorie, ale také filozofická. Podněcuje nás k přemýšlení o možnostech lidské mysli, o tom, co nás čeká za horizontem našeho chápání.
Stránka z Euklidových Elementů, benátské vydání z roku 1505.
Zjednodušeně řečeno, v matematice je nekonečno pojem, který popisuje neexistenci hranic. Starořecký matematik Euklides ve svém díle Elementy zavedl pojem nekonečně malých a nekonečně velkých veličin, čímž položil základy pro rozvoj ucelené teorie čísel. Modernější pohled na nekonečno nabídl německý matematik Georg Cantor, který na konci 19. století rozvinul teorii množin a dokázal, že existují množiny různých "kardinalit", což znamená různé "velikosti" nekonečna. Tvrdil, že "podstata matematiky spočívá v její volnosti".
Fyzik Albert Einstein se svou teorií relativity ukázal, že vesmír není statický, ale rozpíná se, což naznačuje nekonečnost prostoru a času. Tuto myšlenku převzala a rozvinula teorie velkého třesku, podle níž vesmír vznikl z nekonečně malého bodu. Einsteinovi se připisuje výrok: "Dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost; a u vesmíru si nejsem jistý."
Astronomové šli ještě dál a poskytli nám možnost podívat se na nekonečno. Edwin Hubble, vědec, který učinil převratný objev, že kromě Mléčné dráhy existují i další galaxie, které se od sebe neustále vzdalují, čímž potvrdil teorii rozpínajícího se vesmíru, napsal: "Celá příroda je obrovský symbolismus: každá hmotná skutečnost má v sobě zahalenou duchovní pravdu." Na Hubbleovu počest byl pojmenován jeden z nejmodernějších orbitálních dalekohledů.
Jak je vidět, tito vědci nejen uvažovali o nekonečnu, ale také s ním neustále konfrontovali člověka.
Carl Sagan, jehož myšlenku jsem použil jako epigraf k článku, připomíná spojení mezi mikrokosmem a makrokosmem, o tom, jak jsou nekonečně malé a nekonečně velké věci vzájemně propojeny, a pokračuje: "Vesmír je v nás. Jsme stvořeni z hvězdné hmoty. Jsme způsobem, jakým vesmír poznává sám sebe." Zamyslete se nad všemi těmito výroky.
Zdá se, že vesmír Montale je schopen nekonečného rozpínání. Počet vůní, které francouzská značka za posledních dvacet let vydala, je nespočetný. Mezi nimi je však pouze jedna speciální vůně, uvedená na trh u příležitosti dvacátého výročí značky. Podle mého názoru ztělesňuje to nejlepší z posledního vývoje značky Montale. Jmenuje se Infinity.
Oceňuji směr, kterým se jedna z prvních a nejúspěšnějších značek niche parfémů ubírá. V posledních letech se vůně Montale staly klidnějšími a komplexnějšími. Pozorovat jejich vnitřní dramaturgii je příjemné a nyní každá nová verze připomíná spíše dobrý devadesátiminutový film než půlhodinovou epizodu sitcomu.
Od Infinity, jakožto výroční vůně, se očekávalo, že bude trhákem s působivými speciálními efekty, něčím skutečně epickým. Spíše se však podobá těm filmům, které mají na webech jako IMDb hodnocení 9-10 bodů a tím, že vyprávějí příběhy spíše lidského než vesmírného měřítka, nás správně naladí a přejdou od konkrétního k obecnému: Vykoupení z věznice Shawshank, Forrest Gump, Nedotknutelní, Americká krása, Společnost mrtvých básníků...
Vidět svět v zrnku písku,
A nebe v divokém květu,
Držet nekonečno v dlani,
A věčnost v hodině.
William Blake
Infinity od Montale voní po třešních, ale ne po těch, které uspokojují trendy křiklavých, cukrkandlových, ale temných, alkoholem nasáklých. Její vůně, od samého počátku umocněná tóny koření a květin - kardamonu, skořice, šafránu a tuberózy - postupně přechází ve vůni vyprázdněného sudu od koňaku (pravděpodobně tak je v pyramidě zastoupen tón oudu), vanilky a růže.
Jedná se o elegantní, velmi umírněnou gurmánskou vůni s lehkým koženým podtónem v základu. Někomu může Infinity připomínat Cherry Smoke od Toma Forda, ale mně vůně od Montale voní přirozeněji a vzdušněji (nikdy by mě nenapadlo, že to napíšu) a vyvolává asociace spíše s populární Tonka Cola od spřízněné značky Mancera.
Snad Infinity je první vůně od Montale, která zůstane v mé sbírce dlouho. Líbí se mi na ní všechno: barva a textura flakonu, elegantní design na něm a samozřejmě vůně samotná, klidná, nespěchající, přinášející radost a nastavující člověka k zamyšlení – stejně jako dobrý film nebo kniha. Montale v ní shromáždil několik svých posledních počinů: zdařilé gurmánské a oudové akordy, na jedné straně nepříliš vzdálené arabské stylistice značky, na straně druhé – mimořádně vhodné pro každodenní použití.
Odráží výroční vůně Montale nekonečnost a velikost vesmíru? Spíše ne než ano. Je však dostatečně hluboká a lidská, aby nám připomněla básně Williama Blakea a knihy Carla Sagana. Nekonečno lze pozorovat všude – i v lahvičce parfému ležící v ruce.
