Dnes v naší rubrice vintage máme opravdovou raritu, Jet, od málo známého francouzského parfumérského domu Corday, parfém, který za pouhý měsíc oslaví 100 let! V dobách své největší slávy byl Corday v Paříži tak slavný, že se stal známým i na druhé straně Atlantiku! Nedosáhl sice slávy Chanelu, ale jen proto, že koncem 60. let zmizel z trhu (nelze si vybudovat a udržet skvělou image bez neustálých investic do reklamy atd.) Corday navíc neměl takové historické kořeny jako Guerlain nebo Houbigant.
Corday je jedním ze dvou parfémových projektů Blanche Antoinette Rose Arvoy (dívčím jménem Reneaux), které byly zahájeny ve dvacátých letech 20. století. Její první značka Jovoy (Joe + Arvoy) vznikla o něco dříve a několik let Blanche dokonce stihla řídit obě (mimochodem, slyšeli jste už o nějakých oslavách stého výročí Jovoy v Paříži, kromě nového astrálního parfému Musc Pallas? Já ne). Kdo zná dějiny Francouzské revoluce nebo dějiny umění, snadno pozná jméno značky Corday.
Dívka Marie Anne Charlotte Cordayová se proslavila poté, co ubodala k smrti jednoho z vůdců revoluce Jeana-Paula Marata, když si dával medicinální koupel – poté byla zatčena a popravena. Během několika měsíců namaloval jeden z Maratových spolupracovníků, malíř Jacques-Louis David, posmrtný obraz, na němž zvěčnil svého přítele a zároveň vraha (viz text na dopise níže).
Marat Assassiné, Jacques-Louis David, 1793.
Poté, již v 19. století, vznikly další obrazy, kde se jednou z hlavních hrdinek stala Charlotte Corday. Romantické hrdinky. Její jméno nesou ulice a náměstí Francie, jsou jí věnovány divadelní hry, opery, knihy, filmy, a dokonce (!) i epizoda ve videohře. Jestliže se Marat stal "mučedníkem revoluce", pak se Сorday stala "andělem atentátu".
Charlotte Corday, Paul Jacques Aime Baudry, 1860.
A když se podíváte na datum na Davidově obraze (13. července 1793), uvědomíte si, že Blanche Arvoy otevřela parfumerii Corday právě v den 130. výročí této kruté události. V době bouřlivých dvacátých let a jejich ženských emancipačních proudů pro mladé ženy (které začínaly objevovat nové módy, účesy a zvyky) byla Charlotte Corday pravděpodobně již vnímána jako prorok změny, romantický symbol ženské síly, charakteru a odhodlání.
První vůně Corday měly nádherné malované flakony a pozoruhodné názvy: Toujours Moi, L'Ardent Nuit, Serre Fleurie, Kai Sang a Toodle-oo. Z této řady vyčnívá krátká Jet. Anglicky mluvící současníci toto slovo obvykle používají pro letadla, části motorů a silné proudy. Jaký význam tomuto slovu přikládala Blanche Arvoy?
Prvním významem byly trysky voňavé fontány – o tom svědčí první lahvičky, u nichž zátka představovala trysku fontány a dno lahvičky kulatou misku plnou vody.
Ve 30. letech 20. století se obal i lahvička změnily a zjednodušily: bílá krabička, černá obdélníková zátka a přísná průhledná lahvička. Tehdy se v reklamě začalo psát o lesku černého jantaru, gagátu (význam slova "jet" jsem si musel vyhledat ve slovníku). Reklamní plakáty Jet od Corday začaly být více inspirovány Východem a objevily se na nich přísliby černé magie a svádění vůní. Není jasné, zda se při tom skutečně změnilo složení.
Když píšeme o tak vzácných a starých vůních, je těžké si být jistý jejich autenticitou, aniž bychom šťávu porovnali s nějakými jinými zdroji z různých lahviček, ale v tomto případě jsem to bohužel nemohl udělat.
Vůně, kterou mám k dispozici, je ve svém počátku typickým následovníkem Chypre od Coty, s bohatými, olejovitými a kořeněnými aldehydickými tóny růže na pozadí pačuli a vetiveru. Koření jako hřebíček a skořice vůni rozehřívají, takže je hutná a plná – velmi vhodná pro chladné roční období.
Také Jet Corday má onen silný jantarový základ s kumarinem a orientálními pryskyřicemi (od kadidla po myrhu a benzoin), který je charakteristický pro následovníky L'Origan od Coty. Je jich tolik, od L'Heure Bleue od Guerlaina po Red Moscow (1925), a obvykle se takovým vůním ve své době říkalo "parfémy pro kožichy ". V jedněch novinách se totiž psalo: "Jet Corday je pro ženy, které vlastní sobolí kožich nebo po něm touží".
Celkově je Jet Corday silná květinová vůně na pryskyřičném ambrovém základu: kořeněná, důrazná a velmi, velmi vytrvalá. Lze ji zařadit vedle Zibeline Weil, někam mezi Habanitu Molinard a Tabu Dana. Ne nadarmo se v reklamách Jet Corday ze čtyřicátých let 20. století zmiňovaly cigarety a tabák a zobrazovaly siluetu Marlboro – zřejmě narážka na Habanitu!
Pro představu o charakteru vůně lze použít hudební fragment – v roce 1948 napsal britský skladatel Harry Revel cyklus šesti skladeb pro orchestr a sbor s názvem Perfume Set to Music: The 'Sound' of Scents, inspirovaný šesti vůněmi Corday: Jet, Toujours Moi, Possession, Tzigane, Fame, L'Ardent Nuit. Záznam byl vydán společností RCA Victor a je k dispozici na YouTube.
(Hlasem hlasatele z rozhlasové stanice): Slyšeli jste hudební suitu Jet v podání Lesa Baxtera a orchestru Samuela Hoffmana.
V roce 1949 vydala společnost Corday mužnou citrusovou kolínskou vodu Jet for Jentleman. V roce 1961 značku Corday koupila americká společnost Max Factor, ale dvojice vůní se vyráběla až do uzavření projektu Corday. Obě vůně se stále nacházejí na sekundárním trhu a já budu ve svém objevování parfémů Corday pokračovat příští rok – v roce stého výročí!
Svrchní tóny: bergamot, levandule, anýz, broskev a aldehydy;
Střední tóny: koriandr, hřebíček, skořice, růže, jasmín a kosatec;
Základní tóny: vetiver, pačuli, santalové dřevo, jantar, dubový mech, kůže a myrha.
Obrovské díky uživatelce Тицианка za možnost vyzkoušet si tuto vůni!
