Pokračujme v naší fascinující cestě po vlastní značce Bertranda Duchaufoura, L'Entropiste.
Jodhpur 6AM
Džódhpur je město v severozápadní části Indie, druhé největší městské centrum ve státě Rádžasthán. Má téměř neustále dobré počasí, díky čemuž si vysloužilo přezdívku "Město slunce". Domy bráhmanů – intelektuální a duchovní elity regionu – jsou vymalovány zářivě modrým odstínem, proto se Džódhpuru také říká "Modré město".
Jodhpur 6AM zachycuje okamžik východu slunce nad městem a mísí některé z nejznámějších indických čichových značek: masalu – černý čaj s mlékem a kořením – ovoce a kvetoucí tuberózu. Jako vždy se vůně mění a rozvíjí, odhaluje jeden aspekt za druhým. Její struktura připomíná optický klam – to, co vnímáte, závisí na tom, kam se zaměříte.
První, co pravděpodobně mnohé napadne, je, že Jodhpur 6AM jako by se sem zatoulala z tvorby Neely Vermeire. Bez námahy by se zařadil mezi Ashoku, Rahele a možná i Bombay Bling!
V úvodu nás přivítá klasický, téměř učebnicový zelený chyprový akord připomínající Givenchy III, ale mátový tón nás rychle zasadí pevně do 21. století. Postupně se na povrch vynořuje akord osmanthusu, semiše a meruňky, který se prolíná s hřejivým kořením masala: ústředním bodem úvodu je trpký, sladce citrusový zázvor. Brzy máta nachází harmonii s dotekem kafrově chladivého kardamomu a přidávají se hlubší tóny – skořice a hřebíček přinášejí své bohaté barytonové a basové linky.
Akord tuberózy se zde prakticky skládá sám: máte jeho mátově-eukalyptový aspekt, mléčně-laktonický rozměr a kořeněný. Černý čaj je už sám o sobě poměrně indolický a stačí pár dalších tahů, aby tyto nesourodé prvky zapadly na své místo jako soudržný celek.
V závislosti na tom, z jakého úhlu vůni v danou chvíli obdivujete, mohou konkrétní aspekty (tuberózový akord, koření, čaj, meruňka-osmanthus, mléko) připomínat řadu předchozích výtvorů Bertranda Duchaufoura. Připomněla mi například Penhaligon's Lothair, Olibere Parfums Paradis Lointains, Majda Bekkali Fusion Sacrée Clair, Faberlic Pont d'Or, Les Bains Guerbois 1986 Eclectique, L'Artisan Parfumeur Skin on Skin a další. To však vypovídá spíše o tom, jak funguje naše paměť a rozpoznávání vzorů, než o parfému samotném. Nevyhnutelně vyhledáváme to, co je nám známé. Jedná se o podpis, nikoli o sebeopakování. Vlastně první, co mi vytanulo na mysli, byl L'Elephant od Kenza – jako archetyp těch kořeněně-sušeně-ovocných orientálních parfémů ze samého konce minulého století.
Blanc Sada
Myšlenku na tuto vůni podnítil nechvalně známý příběh Sady Abe – japonské gejši (ne přesně, ale často se tak popisuje), která uškrtila svého milence. Příběh je plný šokujících detailů, a jakmile vstoupil do povědomí veřejnosti, nabyl polomytických rozměrů. Inspirovala se jím řada umělců, hudebníků a filmařů. Bertrand Duchaufour také nabídl své pojetí příběhu a vytvořil vůni, která obsahuje mimo jiné tóny rýžové mouky a rohoží tatami (rodina Sady mimochodem vyráběla tatami – slaměné rohože, které se používají k pokrytí podlah tradičních japonských domů).
Od počátku se objevuje kontrast mezi pudrovým fialkovo-kosatcovým kosmetickým akordem a zeleným, lehce kovovým, bíle květinově-vodním akordem (materiál často používaný v kosatcových akordech – také klíčová složka fialkového listu – je nenasycený aldehyd, který ve své čisté podobě voní jako vodní okurka). Skrze tento kosmeticko-pudrový závoj začíná prosakovat sladký mléčný tón – evokující kondenzované mléko nebo sušené mléko. Ale když už je vaše mysl připravena motivy gejš a tatami, je vám rychle jasné, že jde o mochi – žvýkací pečivo z rýžové mouky.
Hladký vodní akord – použitý zde především proto, aby pudr působil ještě pudrověji a hmatatelněji – nabývá nečekaného objemu díky tónu liči (tentýž akord byl výraznější v L'Artisan Parfumeur Mon Numero 6). Objevují se šťavnaté ovocné aspekty a růžovo-geraniový kovový chlad. Kontrast mezi sladkým mlékem a kovem udává lehce strašidelný, fyziologický tón, který je v základu ještě umocněn výrazným slaným pižmem.
Každá jednotlivá část této vůně vyvolává v mé mysli abstraktní asociace, přesto jsem se jako s celkem nikdy nesetkal s podobnou strukturou. Sladký kosatcový akord Blanc Sada mi připomněl Lolitu Lempickou L'Eau en Blanc od Annick Menardo, stejně jako Alex Simone Après Vous od Duchaufour a The Vagabond Prince Swan Princess. Její "vyčištěný" pudrový kosmetický akord s aldehydicko-vodní omáčkou mi připomněl Faberlic Mur Mur; živé ovocné tóny na mléčném základu – UERMI OR White od Cécile Zarokian (i když v té je pomeranč, nikoli liči); její abstraktní a nadpozemský charakter – Puredistance White No. 2 od Cécile Zarokian. 06 od Antoine Lie; a její nezaměnitelný sexuální, tělesný podtón – Frederic Malle Dans Tes Bras od Maurice Roucela.
Je až s podivem, jak může být kosatcová pudrová vůně tak hluboce tělesná a zlověstná.
Opravdu žasnu nad tím, jak pečlivě Bertrand Duchaufour vytváří svá čichová vyprávění. Vždy ví, kam příběh směřuje, a záměrně vás provede každým zvratem. Většina moderních parfémů vám hned na začátku vyblekotá seznam ingrediencí a pak vás nechá hodiny o samotě s nějakým náhodným základním akordem – jako tupá melodie z rozbité desky, která zní ve smyčce, zatímco čekáte na zákaznickou linku. Naproti tomu každý výtvor L'Entropiste je v každé fázi svého vývoje zřetelný a rozpoznatelný. Každá proměna má svůj účel, svou logiku. Základ působí spíše jako rozuzlení detektivního románu než jako hromada těžkých, dlouhotrvajících základních tónů přidaných na poslední chvíli.
