Obecně mě zajímají všechna uvedení parfémů Issey Miyake na trh. Všechny bez výjimky mi připadají krásně zabalené, a i když nejsou podle mého gusta, vždy v nich dokážu ocenit některé prvky. Proto mě potěšila zpráva o novince Le Sel d'Issey. Tentokrát mi flakon nepřišel nijak zvlášť zajímavý, takže jsem si říkal, že vůně musí být. Po přečtení recenze kolegyně Eleny jsem si řekl: "Tohle může být buď skvělé, nebo nudné." Když jsem si ji přečetl, byl jsem zrovna na letišti v Amsterdamu, takže jsem se rozhodl vstoupit do bezcelního obchodu a vyzkoušet ji. Ukázalo se, že je to možná první vůně Miyake, která se mi hnusí.
Nejprve zopakuji, jak značka vůni prezentuje: "Mořské se potkává s dřevitým: kontrast živlů dává vzniknout Le Sel d'Issey, oživující vůni zrozené mezi oceánem a zemí jako pocta soli života. Objevte kontrastní vůni zkoumající interakci mezi svěžestí jódu, slanými tóny s jiskřivým charakterem a kořeněnými dřevitými tóny. Probuďte smysly zářivou kombinací teplých a svěžích tónů v moderní mužné vůni, díky níž se budete cítit jako živý. Pociťte na své kůži živoucí interakci mezi mořem a zemí ve vůni jiskřící životem. Vychutnejte si jemné umění designu: absolutní čistoty, mužné křivky flakonu Le Sel d'Issey odhalují záři světla a energii soli. Eliptický tvar se postupně ztrácí směrem ke dnu sklenice v dokonalé plynulosti. Světlo odrážející se od chromovaného kovového uzávěru dodává designu dojem energie a pohybu."
Začněme lahví: není ani cool, ani ošklivá. Je to prostě láhev, která nepotřebuje žádnou pozornost. Líbí se mi, ale to je vše. Teď už ale k samotnému džusu: Nastříkal jsem a pár vteřin počkal. Moje myšlenka: "Tuhle vůni jsem za posledních 34 let cítil pořád dokola, přinejmenším." Podle mého nosu a zpracování mým mozkem je to obvyklý vodní mořský akord z 90. let, vyrobený v nejvyšší intenzitě bez přidání čehokoli dalšího. Necítil jsem nic jiného – nic ovocného, květinového ani dřevitého. Jód byl na nulové úrovni a jódové pláže v Portugalsku znám velmi dobře. Cítil jsem jen molekuly související s mořem, což znamená, že jsou to jen náznaky toho, co je slaná voda v přírodě, nikoli její skutečná vůně. Nenašel jsem ani slavný akord Aqua di Sale, tvořený hlavně Calone a Benzyl Salicylate s Tonalidem (který mám velmi rád). Ne, byla to jen chemicky silně a lineárně vybuchující věc, která se mnohem víc hodí jako osvěžovač toalet než jako osobní parfém. Není to přizpůsobené člověku ani příjemné či elegantní na kůži. Mohl by se z toho udělat sprchový gel, protože by na kůži zanechal jemnější stopu, a to by mohlo být příjemné.
Značka uvádí v Le Sel d'Issey následující prvky: mořská řasa Laminaria (nemohu ji detekovat, ale možná je tam Ultrazur), dubový mech (jsem si jistý, že je tam hodně Evernylu/Veramossu), zázvor (nepostřehl jsem ho), cedrové dřevo (možná nějaký Cedramber nebo Iso E Super), vetiver (možná Vertofix). Nevěřím, že by tam byla některá z těchto přírodních složek, ale syntetické molekuly ano. Ne že by to byl problém, ale jsou dobré a špatné způsoby, jak udělat čistě syntetickou vůni. Podle mého vkusu je nejlepší způsob přidat k ní něco přírodního a krásného.
Celkově vzato je to jen další z technických specialit Quentina Bische: vytvořit něco tak hlasitého a vytrvalého, že to zastíní jakoukoli jinou vůni v okolí a vymýtí jakoukoli možnost smýt ji. Ve skutečnosti ji ještě dva dny poté, po dvou sprchách a dokonce i po exfoliaci paže na kůži stále cítím.
Většina lidí hledá komplimenty na svou vůni, ale tohle mělo zcela opačný efekt. Můj přítel mě prosil, abych si ruku v letadle zakryl. Během celého letu se mi dělalo nevolno, a to při pouhých dvou stříknutích! Představte si, jaké znečištění vzduchu to může způsobit při vydatnější aplikaci. Chápu, že možná nezanedbatelná skupina spotřebitelů tuto vůni ocení, protože to jsou lidé, pro které je u vůní důležitější účinnost a dlouhá výdrž než krása. A to tato nepochybně má.
Pointa je pro mě v tom, že sůl sama o sobě nemá vůni. Když otevřete sáček soli, téměř nic neucítíte. Pláže ale vůni mají a je bohatá a úžasná, s rostlinami, minerálními aspekty, mořskými řasami... To je pro mě vůně soli a oceánu, pokud si mám nějakou představit. Ale kdyby takhle voněla slaná mořská voda, nikdy bych do ní neskočil. Na druhou stranu se zamyslete nad jídlem: Kdyby sůl byla tak silná a umělá jako tato, nebylo by na světě tolik slaných jídel, protože by všechna chutnala jako jed.
