V posledních několika týdnech jsem se ocitl v nekonečném kolotoči schůzek, událostí a pracovních úkolů, ale nestěžuji si, protože, upřímně řečeno, mám vlastně velmi hektický život rád. Ve vzácných chvílích, kdy jsem si mohl odpočinout a být prostě sám se sebou, jsem objevil nový televizní seriál, který mě naprosto uchvátil.
Když jsem hledal něco lehkého a klidného bez přílišné hloubky ke sledování, narazil jsem na seriál Lekce chemie, který, upřímně řečeno, není zrovna lehký, protože se zabývá mnohem hlubšími tématy na dobu, ve které se odehrává. Ale o tato hlubší témata zde nejde. Co mě opravdu zaujalo, byl přístup k organické chemii jako odpovědi na mnoho praktických, každodenních otázek.
V jedné z epizod má jeden z předních chemiků silnou alergickou reakci, když ucítí parfém označovaný pouze jako "francouzský parfém." Jelikož je hlavní hrdina alergický na benzaldehyd, rychle se u něj objeví silná nevolnost, svědění a otoky, když ucítí parfém na dámě sedící vedle něj.
I když se o tom seriál nezmiňuje, je snadné předpokládat, že dotyčný parfém mohl být jednou z těchto tří možností: Chanel No. 5, Arpège nebo Madame Rochas, všechny pouze na základě doby, ve které se seriál odehrává (počátek 60. let). Pravděpodobně vás zajímá, co mají tyto tři parfémy společného, protože váš nos vám říká, že jsou si podobné, a ve skutečnosti je spojuje jen otázka chemie.
Chanel No. 5, Arpège a Madame Rochas mají dávku jedné z nejoblíbenějších chemických látek v klasické parfumerii po zpopularizování této složky uvedením Chanel No. 5 na trh na počátku 20. let 20. století. Z chemického hlediska existuje několik aromatických molekul, ale my máme co do činění se směsí benzaldehydů C10, C11 a C12. Tato směs se izolovaně může zdát bílá, ledová, jemná, kovová a čistá, ale zároveň zvýrazňuje všechny pudrové nuance bílých květů a růží, které jsou ve složení všech tří parfémů.
Je to čistě otázka chemie: různé varianty dávkování nebo to, jaká kombinace aldehydů se použije, může změnit celý parfém a jeho chování na kůži. Když víno zkysne a stane se z něj ocet, v kyselé, štiplavé vůni octa ucítíte přesně vůni aldehydů, a můžete si představit, jak hrozně by působily, kdyby se v parfumerii používaly samostatně. Jako alternativu k některým ovocným nebo kořeněným tónům chemici a parfuméři syntetizovali také některé aldehydy, například C18 (připomínající kokos), vanilin (syntetická vanilka), cinnamaldehyd (připomínající skořici a hořké mandle).
Každý aldehyd má svou charakteristickou vůni a podle toho, jak jsou použity v určitých čichových pyramidách, mohou být jemnější, krémové, teplé nebo zcela bílé a průzračné. Mají schopnost měnit naše vnímání parfémů, které cítíme.
Zmíněné aldehydy jsou jen malou částí všeho, co se v současné parfumerii používá. Bylo zábavné si uvědomit, jak mě sitauce, na kterou jsem náhodně narazil, přivede k psaní o tom, jak chemie ovlivňuje parfémy a jak je vnímáme.
Máte zájem přečíst si o chemii v pozadí parfémů více? Podívejte se na články o surových složkách na stránkách Fragrantica zde. Matvey Yudov z Fragrantica se do hloubky ponořil do problematiky aldehydů zde.
