Značku M.Micallef založili v roce 1996 umělkyně Martine Micallef a její manžel, finanční poradce Geoffrey Nejman, který se ujal role kreativního ředitele značky. Ve spolupráci s parfumérem Jeanem-Claudem Astierem vytvořila značka většinu svých vůní a z "pouhého" rodinného řemeslného podniku s ručně malovanými flakony v Grasse se rychle stala jednou z klíčových niche značek určujících trendy. M.Micallef se může pochlubit zejména tím, že jako jedna z prvních ve Francii vydala vůni zaměřenou na oud.
Nedávno byly nejvyšší manažerské pozice ve společnosti M.Micallef předány mladším zaměstnancům, což vedlo k postupným změnám, které mnozí vítají. Novinky z posledních let stojí za zvýšenou pozornost – vyzkoušejte je, pokud jste tak ještě neučinili.
DesirToxic, vydaná v roce 2019 v kolekci Jewel a popisovaná jako "óda na zakázané", přirozeně vyvolala značný rozruch. Tuto kompozici, založenou na akordu konopí a obohacenou o tóny černého rybízu, lze klasifikovat jako moderní verzi vůní z doby před 50 lety. Je to hranatá a štětinatá dřevitě-kořenitá fougère-chypre v kontrastu se současnými gurmánsko-jantarovými pánskými vůněmi. Stačí si vzpomenout na tehdejší reklamní plakáty s neoholeným mužem s cigaretou v ústech a županem ležérně přehozeným přes chlupatou hruď, porovnat je se současnými reklamními obrázky (i s dnešními drsňáky) a rozdíl bude zřejmý. Dá se říci, že uplynulo poměrně hodně času a ty divoké vůně oblíbené u vrstevníků mého otce jsou dávno zapomenuty. Mnoho lidí je prostě nezná. Proto je lze s mírným moderním nádechem znovu představit jako něco nového, alespoň na niche trhu. Mohou snad dokonce vytlačit elegantní, luxusní a sladkobolné vůně.
Po analýze úspěchu a pečlivém prostudování všech našich připomínek se značka rozhodla napravit své chyby a vytvořit aktualizovaný DesirToxic s ohledem na požadavky publika a pět let, které uplynuly.
Úkolem byl pověřen parfumér Thierry Romeo, který pracuje v grasské společnosti Romessence a předtím dlouho působil ve firmách Robertet a Argeville.
Rozumně uvážil, že konopný akord je již poněkud z minulé sezóny, výrazně zredukoval konopný opar původní kompozice a vnesl další kontrasty. Svěží zelené tóny a chladivé koření kardamomu na začátku doplnil planoucím šafránem a ústřední bylinně-konopný akord orámoval sirno-ovocnými tóny černého rybízu a sladké máty, jako by je právě rozdrtila nemilosrdná ruka barmana.
Thierry Romeo ještě více zintenzivnil pačuli, posílil koženě-kastorově-živočišný aspekt konopného akordu a chladnokrevně odstranil z kompozice všechny náznaky vanilky a sladkosti, ponechal pouze technické množství benzoinu a balzamických pryskyřic, které jsou nezbytné pro harmonické fungování celé kompozice. Současně byl objem vůně doveden na úroveň vybuchující Krakatoy. Její pronikavost se stala srovnatelnou s ionizujícím zářením. To vše je zabaleno do ještě tmavšího modrého - téměř černého - flakonu: seznamte se s DesirToxic L'Intense.
Svrchní tóny: bergamot, šafrán, kardamom, citron
Srdcové tóny: černý rybíz, máta, skořice, fazole tonka
Základní tóny: ambra, pižmo, benzoin, pačuli, konopí
Je pozoruhodné, že pro vůni s názvem DesirToxic - nekonečně vzdálenou mořské svěžesti a jiným ozónovým vodním vůním - byl zvolen modrý flakon. V přírodě nejsou intenzivní modré barvy příliš běžné, s výjimkou vzduchu a vody, které v silných vrstvách získávají modrý odstín. Barva vody souvisí s kmitáním vazby vodík-kyslík, a přestože hlavní absorpce probíhá v infračervené oblasti spektra, jeden z podtónů odpovídá vlnové délce 698 nm. Zajímavé je, že u těžké vody se tento pás pohybuje kolem 950 nm, což je důvod, proč je D2O na rozdíl od H2O zcela bezbarvý.
Pro rostliny je poměrně obtížné syntetizovat modrý pigment (stálo by za to samostatně probrat, jak obtížné bylo vytvořit modrou LED diodu), ale podařilo se jim to, aby účinněji lákaly opylovače, jejichž zrak je posunut směrem k ultrafialové oblasti. Nedávná studie ukázala, že mezi květy, které jsou opylovány bez zásahu včel nebo jiného hmyzu, nebyl žádný modrý. Naopak v poměrně drsných podmínkách, kde květy musí soupeřit o pozornost hmyzích opylovačů, například v Himálaji, je modrých květů poměrně dost.
Protože v přírodě není mnoho modrých rostlin, máme tendenci vnímat vše modré jako nejedlé, ne-li jedovaté. Někteří dietologové dokonce doporučují pořídit si modré nádobí: Tímto způsobem můžete sníst o něco méně než obvykle. Na druhou stranu je modrá barva jasnou oblohou a vodními plochami s čistou vodou, což jsou známky dobrých podmínek, takže ať vše toxické zůstane jen v názvech vašich vůní.
