Za mým oknem leží sníh jako zvlněná bílá přikrývka. Padal celou noc i celý den a proměnil šedé město v cosi pohádkového, úchvatného a magického. Vítr smýká a víří prachové závěje, rozvíjí je do širokých bílých závojů, které se míhají a kloužou jako hbití malí hadi. Na skle — složitá filigrán krystalických vzorů. Přiložím dlaň ke studenému oknu a ledová krajka se rozpustí v čiré pramínky.
Kvílení větru je smutné a žalostné, nese ozvěny minulosti a nářek nad tím, co je pryč…
Ale právě teď nechci myslet na minulost. Pro mě je zima se sněhem vždy prázdnou stránkou — stránkou, která mě pobízí a inspiruje začít novou kapitolu mého příběhu.
A v tom mě doprovázejí mé oblíbené vůně. Obrazy, které malují, a myšlenky, které vyvolávají, se srážejí, ozývají se v sobě a proplétají s novou zkušeností; někdy mutují nečekanými způsoby, obnovují se, nebo se dokonce promění ve své podstatě. Nad známými vzpomínkami a asociacemi se vrství nové vrstvy — mění barvy i melodie, odhalují to, co dřív zůstávalo neviditelné, vyjasňují a doplňují to, co bylo neurčité, rozsvěcují a oživují to, co bylo mdlé.
Totéž se děje s hudbou, literaturou i malířstvím. Umělecké dílo je jako nádoba, v níž vedle sebe existují — a někdy i zápasí — významy vložené tvůrcem a významy, které objevujeme my, když se dotkneme produktu cizí mysli a fantazie. Čas a všechno, co s sebou přináší, se stává další dimenzí vyjádřeného: proměňuje je a prohlubuje, někdy mu dává mnohovrstevnatost a dvojznačnost. A jak fascinující je po letech porovnávat své dojmy z určitého díla — filmu, knihy, obrazu… nebo vůně — a sledovat jejich proměnlivé podoby, zrozené, nesené a smývané proudem času.
Leden a únor jsou časem rozjímání a obrácení se dovnitř, přinášejí na mysl podivné myšlenky.
Zdá se, že Gamelion je doménou, kterou mu svěřil Architekt.
Blanc Polychrome od Atelier des Ors
Vůně pro Sněhovou pannu
Uživatelé Fragrantica vnímají tuto průzračnou kompozici hlavně jako letní, jenže v červencovém horku se nedokáže správně rozehrát. Na mně působí ploše: vydává mýdlově sladké neroli, hořké byliny a citronovou kůru, poměrně rychle vyprchá a připomíná Eau Sauvage Cologne od Diora. V suchém, mrazivém počasí se však chová úplně jinak a dokáže navodit pocit skutečné zimní pohádky: vstupuje do složité a podmanivé interakce s krystalickým zimním vzduchem, sněhem a jinovatkou.
V takové dny působí ohromně svěže a jiskřivě, bohatě a kouzelně; pohrává si s jemnými nuancemi ledových citrusů, čerstvé zeleně, odtažitého chladného jasmínu, něžné levandule, zvonivé nakysle ovocné rebarbory a olejnaté, usušené kůry.
Je tu snová hořkost petitgrainu a kořeněná chladivost elemi. Ale i tóny, které v pyramidě nenajdete — svíravý černý čaj a zemitý hořec. A fík — mléčná míza jeho listů a krémová sladkost zralého plodu. Občas prosvitne čistá ozonová nota a pikantní aldehydická ostrost. To všechno spočívá na loži bujných mechů a teplého bílého pižma.
Krétské zimy odhalují Blanc Polychrome trochu jinak: do popředí vystoupí čerstvě vymačkaná citronová šťáva, hutný oblak bílých květů a silné levandulové pižmo — vůně se stává monolitickou a soudržnou, připomíná vintage kolínské vody Paula Tranoye a Yardley.
Třpytky suspendované v aromatické tekutině jsou zlaté, ale charakter kompozice napovídá, že by měly být stříbrné — ne hvězdný prach, nýbrž jiskřivý vánoční sníh.
Po sto letech stále bez známek stáří...
Vintage vůně z historického domu Corday jsou skutečnou radostí pro parfémové estety. Mezi mé oblíbence patří „kaleidoskopické“ chypré Rusé, orientálně-květinové v koncentraci Parfum a zelené v Eau de Toilette. Vede rafinovanou hru s kořeněnými, bylinnými, hořce mechovými, pryskyřičnými, koženými a dřevitými tóny.
Je tu také květinově-aldehydová extravagance Possession s nápadně krásným pudrovým kosatcem, bujnou fialkou, opojným krémovým jasmínem a barokním karafiátem z Provence (který zřejmě posloužil jako předobraz karafiátové noty v parfémech Christian Lacroix), rozkvétajícím mezi šalvějí a galbanem a poprášeným kakaovým práškem — to vše na monumentálním podstavci z indického santalového dřeva a atlasového cedru.
A elegantní letní zimolez Chèvrefeuille doprovázený čajovými růžemi a bílými liliemi (minulé léto jsem jeho sladký dech poznala v Pure Honeysuckle, nové vůni od Manos Gerakinis). A také velkorysá medově animální kytice Fame.
Fragram: MissKamikatze
Corday má také svůj vlastní Gamelion — Toujours Moi — který se dá snadno sehnat u prodejců vintage. Je to dřevitě-balzamická, ambrově kořeněná, santalem bohatá a mechová, jemně květinová a vanilkou protkávaná vůně, uzavřená v okouzlujícím dekorativním flakonu, který by klidně mohl zdobit toaletní stolek Isadory Duncan, Marietty Shaginyan nebo Tamary de Lempicka.
Parfém okamžitě zvedne náladu a navodí pocit svátku — je to samé kouzlo, úžas a radost.
Ve vlhkém teple vystupují do popředí květiny, vedené karafiátem a růží nad jezerem tmavých, vonných pryskyřic — mořský krétský vánek dodává darům Flóry ženský půvab a eleganci. Moskevské mrazy naopak zdůrazňují vanilkovo-mandlovou ambru, bohatá dřeva a zemitě kouřový vetiver a dávají vůni téměř mužský ráz.
Značka Corday dnes existuje v jakémsi spánku — není zlikvidovaná, ale její současný majitel ji sotva považuje za perspektivní. Nezbývá než snít o tom, že ji jednou někdo znalý a s úctou k jejímu dědictví oživí, jako se to stalo s Bienaimé, Violet a Lesquendieu.
Dvě tváře ledna
Tato vůně bývá obvykle považována za podzimní a často se ozývají stížnosti na výrazné rozdíly mezi šaržemi. Zdá se, že jsem měl štěstí: obsah tří flakonů, které jsem vypotřebovala, a toho, který mě doprovázel v ten ponurý lednový večer, se lišil jen minimálně — pokud vůbec. Možná jen nepatrně v některých nuancích a v koncentraci aromatických látek.
Pro mě je Mystère zimní vůní — ne však drsné ruské zimy, ale mírné balkánské, spíš makedonské než krétské či attické. Nacházím v ní vlhkost spadaného listí, dech mokré země, zimou kvetoucí růže a občas i fialky, které nejsou v okolí Skopje nijak vzácné.
V úvodu je to vzdušná směs koriandru a kořenitě svíravých pelargoniových listů, houbový chlad pačuli a syrovost sena — jako by roztátý sníh prosakoval blátivými pramínky do seníku děravou, zchátralou střechou. Po okrajích se mihne čerstvá zeleň a hořký mech, lehká, téměř průsvitná dřeva, chladné pižmo a napůl rozpuštěné náznaky máty a bobkového listu.
Pak rozkvétají růže — šarlatové a temně vínové, medové a malátné, lehce rtěnkové, líné a zasněné, pohrávající si s chladnými ovocnými tóny a teplým kořením. Vůně se pomalu posouvá ke sladkosti a na scénu přivádí hutnou, útulnou ambru spolu s jemnými aromaterapeutickými nuancemi, sametovou krémovostí a ušlechtilými balzamickými fasetami. K čerstvým růžím se přidá vůně sušených růžových plátků z čajovny a jak se pačuli zahřívá, získává lákavý, čokoládový tón.
Někdy vlhký vzduch řecké zimy odemkne nuanci staré kazety s vintage pudrem, ruměnkou, talkem a lahvičkou vonné vody — a pak Mystère voní historií. A nostalgií.
Fragram: lautar
Moskevské mrazy odhalují další tvář vůně — nepůsobí rozjímavě a uklidňujícím dojmem, ale mladistvě a povzbuzujícím; hraje si s jasnými dřevy a terpentýnovými fasetami, s napařeným koupelovým „koštětem“ z dubových a březových proutků, s lehce mýdlovou růžovou nakyslostí a veselou vůní čerstvě uvařeného bylinného čaje s ohnivcem a řepkovým medem. Pozoruhodné je, že ruská zima vytahuje podobnosti s Terre d'Hermès a Red Vetiver Montale — díky Mystère, jehož první flakon se v mé sbírce objevil v roce 2002, mi tyto vůně při prvním setkání připadaly povědomé a pokud jsou „mužské“, tak jen v tom nejpodmíněnějším smyslu. Mystère mužům sedí dokonale — je blíž niche unisexu než klasické ženské parfumerii.
Moje kamarádka z Rostova má flakon s jinou verzí vůně. Její Mystère voní dřevitě-listovou podzimní hořkostí a chryzantémami (připomínajícími ty z Private Collection od Estēe Lauder), vyrůstajícími z kořením posypané, vlhké, černé půdy. Nevím, proč ten rozdíl vzniká — zda jde o přehlédnutí, nebo o jakousi postmoderní hru s „alternativními formulacemi“ — ale i tato edice Mystère se mi líbí.
Mystère je luxusní a všechno, jen ne banální, což je vzhledem k jeho nekompromisně demokratické ceně překvapivé. Za ta léta jsem si často všimla, že když nosím některé vůně The New Dawn (kromě Mystère také Or des Scythes, La Belle de Russie, Patchouli d'Or a Tête-à-Tête), moji evropští přátelé si je často pletou s něčím drahým, exkluzivním a „statusovým“ a obvykle tipují autorství Manos Gerakinis, Angelos Créations Olfactives, The Greek Perfumer nebo dokonce Roja Parfums. Nejspíš proto, že tyto vůně jsou skutečné klasiky — relevantní a nadčasové, vytříbené a okamžitě srozumitelné. Alespoň tak je vnímám já.
Začarovaný hrad
Blask patří k těm vůním, v nichž pokaždé objevím něco nového — něco dřív nepostřehnutého, krásného a ohromujícího. Pro mě je celoroční, ale nejživěji a nejvíc mnohorozměrně se ukazuje v zimě. Ve vlhkém řeckém počasí nabízí složitý vývoj s výraznými „změnami scén“ a rozmarnou hrou, zatímco v ruském mrazu potěší pocitem koncentrovaného luxusu a svátečnosti.
Parfuméři Christophe Hornetz a Christophe Laudamiel vytvořili pro švýcarskou niche značku Humięcki & Graef skutečný alchymistický elixír, jehož tajemství se snažím znovu a znovu rozplétat — a je to jeden z těch případů, kdy je cesta důležitější než cíl.
Pro mě má Blask v sobě něco starobylého, spíš římského než helénského, s přidanou vrstvou středověku. Přišel mi jako dokonalý společník ke čtení Parandowského esejů a Sienkiewiczových románů. Vůně je zároveň živá i podivná, průbojná i svůdná, bohatá a lehce odtažitá. Melancholická dekadence a malířská bohatost se proplétají s mistrně dávkovanou drsností; historický patos se potkává s charakterem a ambicí. Blask udivuje a rozněcuje představivost, a jeho působivá výdrž dovolí prožít jej jako celé čtyřaktové představení.
Fragram: OvidiuH
Tato nadpozemská parfémová fantazie maluje interiéry starobylého hradu: sály s podlahami z drahých parket, jejichž zestárlý lak protínají jemné prasklinky; masivní vyřezávaný nábytek z dubu a cedru; knihovnu plnou starých folií vázaných v kůži a brokátu; rozlehlé sklady a vinné sklepy; sametová křesla a skříně ukrývající podivuhodné předměty přivezené z neznámých zemí.
Ve vůni lze rozeznat složitě propletené vinné, ořechové, dřevité, květinové a fougère akordy, které vedou polyfonní dialog s tekutými nuancemi gurmánských tónů, sladké „zimní“ ambry a koření. Je to kombinace nepochybně nekonvenční, a přesto přesvědčivá — vzrušující a bez námahy okouzlující, jako virtuózní, mnohovrstevnatá detektivní zápletka, kterou chcete rozplétat pomalu a s chutí.
Hořký, vlhký úvod spojuje vůni nasáklých, lehce zkvašených jablek, hrušek a švestek, aroma tinktury z ořechových přepážek a jehličnatý závan. Zpočátku působí ostře a ne úplně „parfémově“, zdánlivě lineárně a staticky — dokud se náhle nezačne proměňovat a neodhalí temný, vlhký sklep s dubovými sudy plnými starého vína. Víno je červené, suché a intenzivně aromatické, jenže pryskyřičná nuance, která se objeví s mírným zpožděním, nečekaně připomene řeckou retsinu. Víno se vsáklo do ušlechtilého dřeva a nasálo jeho vůni. Někdy mořský vánek odhalí hravou bergamotovou nuanci a náznak vlhké soli.
Později přicházejí ořechy — známé vlašské a stopa aromatických mandžuských. K hořkosti „domácího koňaku“ se přidá sytá sladkost zralých jader, svíravost jejich tenkých slupek a drsná suchost skořápek se zbytky ztmavlé slupky. Ořechové aroma zjemňují jemné květinové náznaky: hravý zahradní karafiát, bledá, plachá růže a cosi abstraktně sladkého a bolavého, znějícího jako vzpomínka na dávno minulé léto. Cítím i sladkost kaštanů — kouřovou, právě staženou z ohně: gurmánské téma, ale podané s takovou finesou — vytříbené, mimo vyšlapané cesty a vůbec ne prvoplánové.
Fragram: Frutella
Ještě zajímavější to začne být ve chvíli, kdy na scénu vstoupí stepní a horské byliny — čerstvé, sušené i vinně naložené, které teď evokují vermut. Z nich nejzřetelněji poznávám galbanum, jaké je ve vintage Vent Vert od Pierra Balmaina a Miss Dior od Christiana Diora (1947). Následuje pikantnost bobkového listu — římský vítězný věnec položený na loži hustých, vonných pryskyřic. Je to pozoruhodně elegantní interpretace vavřínu, neméně zdařilá než v Bay Rum od St. Johns, Trophée od Lancôme nebo Arabie od Serge Lutens.
Závěrečný akt patří dřevitým tónům — lehce suchým, pryskyřičným, kouřovým, s balzamickými fasetami a hořkosladkostí vyzrálého pohankového medu. Uvedený oud tu nevnímám; pokud je přítomen, leží hluboko v základním akordu a nehraje žádnou samostatnou roli.
V moskevském mrazu se vůně rozvíjí s menším množstvím detailů, ale působí překvapivě hluboce a opulentně — jako spíž plná podzimní úrody, z níž se dá čerpat po celou dlouhou zimu. Pokud je tu hořkost, je sotva znatelná; vavřín i kaštany jsou ztišené, aby mohly do popředí vystoupit pražené ořechy a hutná směs balzámů s květinovými oleji. K vínu se přidá kůže, připomínající měch Silenův, zatímco semiš — silný a pískově zbarvený — obohatí dřevité fasety. Samotné víno získá kořeněné nuance a promění se ve svařené víno.
Co do dojmu Blask spojuje rysy vůní mých oblíbených řemeslných značek Slumberhouse a Fueguia 1833. A pro mě je to bezpochyby nejlepší výtvor Humięcki & Graef.
Vůně je dynamická, a přitom zní pozoruhodně celistvě — všechny její složky mluví jedním jazykem. Je intelektuální a náročná. Řekla bych, že její pravý čas je večer, ale překvapivě se nosí úplně snadno.
Část 1 si přečtěte zde
