Anthesterion (Ἀνθεστηριών) je osmý měsíc attického roku ve starořeckém kalendáři. Odpovídal únoru až březnu a jeho pozice v kalendáři se značně měnila. Tento měsíc byl známý především v Athénách, ale také v Iónii na západním pobřeží Malé Asie.
Anthesterion je pojmenován po Anthesteriích (Ἀνθεστήρια), jednom ze čtyř athénských svátků na počest Dionýsa. Tradičně značil začátek jara, a to zejména dozrávání vína uskladněného z předchozí sklizně, jehož pithoi (skladovací nádoby) se nyní slavnostně otevíraly. Během svátku se zavedený řád obrátil naruby: město se zaplnilo hlukem a barvami slavnostních průvodů, kterých se směli účastnit svobodní občané i otroci, jak bylo zvykem v dobách bohů a hrdinů.
Anthesterie byly svátkem jarních květin, jež sloužily jako obětiny veselému bohovi. Trvaly tři dny, od 11. do 13. dne měsíce, a každý den měl své vlastní jméno.
První den se nazýval Pithoigia (Πιθοίγια – „otevírání sudů/džbánů“). Hellénové tehdy naráželi nádoby s loňským vínem, které přes zimu dozrálo, a po úlitbě na počest Dionýsa usedali k slavnostnímu stolu s celou svou rodinou. Všechny místnosti v domě, nádoby na pití a všechny děti starší tří let byly podle zvyku ozdobeny jarními květinami.
Druhý den byl známý jako Choes (Χοαί – „den džbánů, nalévání vína“): veselí pokračovalo – lidé se oblékali do zářivých šatů a někteří ztvárňovali Dionýsovu družinu – pany, satyry a mainady – tančili za doprovodu veselé hudby a navštěvovali přátele a sousedy. Bylo zvykem se navzájem obdarovávat a pořádat veselé soutěže – kdo vypije víno nejrychleji a vypije ho nejvíc, což se nazývalo άδειασμα των φλιτζανιών („obřad vyprazdňování pohárů“).
Choes byl státní svátek: ve svatyni Dionýsa „v bažinách“ (ἐν λίμναις), která byla po zbytek roku uzavřena, se konal obzvláště slavnostní a tajný obřad. Navzdory názvu se v bezprostřední blízkosti Athén žádné skutečné bažiny nenacházely a svatyně byla umístěna v búleutériu (budově rady) na athénské agoře. Rituální královna Athén, basilinna, podstoupila s bohem svatební obřad. Pomáhaly jí gerarai – čtrnáct athénských matrón, které vybral její manžel, archón basileus, a jež složily přísahu mlčenlivosti. Tento obřad byl pravděpodobně rekonstrukcí scény, v níž Théseus po útěku z Kréty odevzdal Ariadnu Dionýsovi.
Dny, kdy se slavily Pithoigia a Choes, měly i svou odvrácenou, „temnou“ stranu – byly považovány za apofrades (ἀποφράδες – „nešťastné“) a miarai (μιαραί – „poskvrněné“). Věřilo se, že v této době duše mrtvých vstávají z podsvětí a vycházejí na povrch. Aby se lidé chránili před druhým světem, žvýkali listy hlohu nebo řešetláku a prováděli očistné úlitby. Bylo zvykem potírat dveře smolou k odehnání zlých duchů a věnovat čas modlitbám. Přesto si tyto dny zachovávaly slavnostní ráz.
Třetí den Anthesterií, zvaný Chytroi (Χύτροι – „den hrnců“), byl svátkem předků. Ovoce a vařené fazole se obětovaly Hermovi v jeho hypostázi jako Hermovi Chthoniovi, bohu podsvětí, a také duším mrtvých, kterým se poté dalo znamení, že je čas, aby odešly. Konaly se soutěže komických herců a vítěz obdržel povolení vystoupit na nadcházejícím divadelním festivalu.
Na Anthesterion připadala také Malá eleusínská mystéria – tajné iniciační obřady v kultu bohyň plodnosti Démétér a Persefoné, které se každoročně konaly v Eleusíně od 20. do 26. dne měsíce. Je o nich známo jen málo, neboť většina informací nebyla nikdy písemně zaznamenána a předávala se z generace na generaci ústně, a proto mnohé z těchto mystérií zůstává předmětem spekulací a dohadů.
Podle Platóna „...konečným cílem mystérií... byl návrat k pramenům, od kterých jsme zbloudili, ...k dokonalému vychutnání duchovního požehnání.“
Podle domněnky Thomase Taylora, britského novoplatonika 18. a 19. století, „...dramatická představení Malých mystérií symbolizovala utrpení duše, zatímco je v područí těla, a představení Velkých mystérií v mystických a majestátních vizích naznačovala blaženost duše jak v tomto životě, tak v posmrtném, kdy je očištěna od poskvrny hmotnou přirozeností a povznesena do reality duchovního vidění.“
Malá mystéria se konala pod vedením athénského archónta basilea – takzvaného „krále-úředníka“. K podstoupení iniciace obětovali kněží Démétér prase, rituálně očistili kandidáty na zasvěcení a poté očistili i sami sebe tím, že se třikrát ponořili do vod řeky Ilissos. Po dokončení Malých mystérií byli účastníci považováni za mystai (zasvěcence), hodné být svědky Velkých mystérií, která připadala na podzimní měsíc Boédromión.
*
Jaro je blízko, ale zima se nevzdává. Oblevy se střídají se sněžením, větry rozhánějí mlhu a občas zpoza mraků vysvitne slunce.
Anthesterion je obdobím splínu a únavy z dlouhé zimy, ale také časem naděje a nových začátků; časem, kdy celou duší čekáte na jaro, jeho teplo a laskavou magii a hledáte známky jeho příchodu, upřímně se radujete z čilého ptačího trylku, první květiny vykukující na roztátém kopečku, závanu teplého větru, který přináší slunečnou vůni...
V těchto churavých dnech tak moc toužíte po teple a jarních květinách! A levanduli! A růžích! A slunečných, veselých vůních – z nichž některé dokážou vytvořit iluzi, že jaro už dorazilo.
Můj parfémový anthesterion je přesně takový.
Má podpisová vůně!
Vétiver Tonka je můj nejoblíbenější parfém, moje „voňavé já“, jak říkáme na Fragrantice – jeden z mála parfémů, jehož podstatu je obtížné vyjádřit. Je mimo slova a nad slovy: ta vůně je dokonalá a nevýslovně krásná! Když vdechuji toto Ellenovo mistrovské dílo, vždy si vzpomenu na slova Davida Mitchella: „Kdyby se tato hudba dala popsat slovy, sotva by stálo za to ji skládat...“
Vétiver Tonka je dokonalou kombinací suchého, dřevitého vetiveru a oříškových pyrazinů, zlatavých tabákových listů tajících na slunci a krémového santalového dřeva, senového kumarinu a znamenitého koření – zarámovanou hravými sladkými tóny pralinky, skořicového cukru a lehce nahořklého karamelu, s voňavým proužkem kouře a jemným ambrovým nádechem. Vůně je bohatá a štědrá, lehká a vzdušná, láskyplná a uvolněná. Všechny tóny zní souzvučně – kulatě, jemně a poddajně; kompozice ve všech fázích svého vývoje zůstává věrná charakteristickému duchu delikátnosti, který její tvůrce položil jako základ kolekce Hermessence.
Tato vůně je ideální pro období únorových mrazíků a časného jarního šibalství – hřeje a halí vás do beztížné slunečné aury, přesto je lehká a útulná i v dubnu, květnu a v létě, pokud není příliš horko. (Před pěti lety se Vétiver Tonka stala mým společníkem pro norské léto a krásně se osvědčila jak ve větrném Tromsø, tak v deštivém Bergenu.)
V kompozici je jeden zajímavý moment: konvalinka je zde použita jako nečekaný akcent. V teplém a suchém počasí je téměř nepostřehnutelná, ale ve vlhkém větru, zvláště když vyjdete z vytopené místnosti do chladu a vlhka, „konvalinka“ doslova vystřelí se svěží májovou sladkostí – zářivá, šťavnatá, magická – a připomíná konvalinky vintage Diorissimo od Diora, Jessica McClintock a Lily of the Valley od Woods of Windsor, čímž nám připomíná, že zima netrvá věčně: za dálavou chladu a špatného počasí čeká zázrak nového jara!
Vétiver Tonka navozuje snovou náladu. Tím, že vypráví laskavý příběh o domácí útulnosti a tichých radostech odměřeného života, mi projasňuje můj nomádský, cikánský každodenní život.
Potomek, který předčí svého předchůdce
V posledních několika letech prožívá britská značka Ormonde Jayne další renesanci. Nové vůně jsou dobré a koncepčně svěží; jejich rozmanitost a spletitost udivuje a přitahuje. Mým favoritem současné „éry“ značky je Montabaco Cuba: zjemnělý, sametový a překvapivě harmonický jarní flanker k původnímu Montabacu. Jedná se o reedici vzácné limitované edice uvedené na trh v roce 2022 exkluzivně pro londýnský obchodní dům Selfridges, která způsobila ve specializovaných publikacích a blozích značný rozruch. Před dvěma lety se vůně stala dostupnou širšímu publiku a potvrdila svůj úspěch jako mezinárodní vydání.
Montabaco Cuba začíná ledovou citrusovou svěžestí doplněnou jalovcem a frézií, což vytváří pocit, jako byste vystoupili ze zasněženého jehličnatého lesa na rozkvetlou jarní louku. Zde čeká čajový akord oslazený kumarinem – zcela v duchu Eaux Parfumées Bvlgari, který je následně vystřídán vzdušným tabákem ve společnosti luxusního, mírně tlumeného jasmínu a magnólie. Dřevitě-semišový základ je prohřátý ambrovým teplem a jemně akcentovaný vanilkovým absolutem, vnímaným zde jako polibek jarního slunce. Klasické Montabaco by se ve srovnání s touto novinkou mohlo zdát ostré a pronikavé. Zvláštní zmínku si zaslouží neobvyklý flakon ve světle tyrkysovém odstínu, který k vůni dokonale ladí.
Montabaco Cuba je jednou z „nejchválenějších“ vůní v mé malé sbírce: mezi mými známými se nenašel jediný člověk, kterému by se nelíbila.
La Fille Tour de Fer Serge Lutens
Prvotní růže
Serge Lutens je známý především svými bohatými orientálními vůněmi s nádherně zahraným nádechem dekadence, ale v jeho sbírce se najdou i něžné jarní růže. La Fille Tour de Fer je přesně taková. „Královna květin“ je pro značku známým tématem, avšak tato inkarnace dopadla nečekaně jednoduše a přímočaře, a hlavně – lehce a přirozeně, bez intrik a bez Sheldrakeova klasického dřevitě-kořeněného nebo dřevitě-balzamikového základu. To druhé mě na ní přitahovalo: svěží růže jsou mou dlouholetou slabostí.
La Fille Tour de Fer je tak poupětem růže v ranní rose s jemnými medovými a zelenými nuancemi a lehkým kovovým tahem růžového oxidu, který je už známý fanouškům její „starší sestry“ La Fille de Berlin, ale není tu tak zjevný. Je postříkána lehkou, zvonivou veselostí bergamotu a citronu, políbena chladem aldehydů, okořeněna voňavým čerstvě mletým pepřem, utopena v malátné něze pižem a zlehka poprášena kosatcovým pudrem. Venku, v chladném a vlhkém počasí, je vůně schopna vytvořit krásnou dřevitě-kadidlovou nuanci – což jsou pravděpodobně triky růžového pepře, který si pohrává s pižmem. Zdálo by se, že na ní není nic zásadně nového, ale, při krétských nymfách, kolik radosti přináší tato chladná, lehce melancholická růže – růže Hésiodova zlatého věku a zahrady Edenu – ta, která podle legend neměla na počátku věků žádné trny!
Mezi mořem a lesem
Obrazem této vůně je oheň hořící na břehu moře, postavený z mořských řas vyplavených příbojem a větví stromů vysušených sluncem. V pozadí je napůl rozmazaná skvrna chráněného lesa. A slabá vůně vodových barev, která naznačuje uměleckou povahu této krajiny.
Slaně jódové nuance Painter mi připomínají řecké ostrovy a nostalgicky hřejivý kouřový vetiver mi evokuje první verzi Sycomore Chanel představenou v kolekci Les Exclusifs – toaletní vodu z roku 2008.
Je to jedna z mála vůní balancujících na hraně dřevitě-kořeněného a akvatického žánru. Mořská, kořeněně-zelená a kouřová, zpočátku navíc kouřově-vetiverová a pepřově-kořeněná, a teprve poté přecházející do thalassického tématu. Vůně je zároveň překvapivě harmonická – její akordy se navzájem nehádají ani si neodporují, ale snadno se skládají do poněkud neobvyklého celku. Její pelagické fasety, připomínající jak populární Aqva pour Homme Bvlgari z konce nultých let, tak nedávný hit Le Sel d'Issey Issey Miyake, dodávají tradičnímu dřevitě-kořeněnému profilu novost a umožňují vůni Painter vyniknout z řady podobných vůní. Vyznačuje se také zdrženlivostí a kultivovaností.
Painter je univerzální: bude slušet ženám i mužům, bude se hodit jak ve všední dny, tak i večer, nevyžaduje žádnou zvláštní příležitost a je dobrá jak pro chladné období, tak pro nabírající sílu jara.
A také:
Eau des Sens Limited Edition Diptyque – sladká, jiskřivá, nekonečně optimistická arieta pomerančového květu a neroli, bez námahy rozhánějící splín mezidobí.
Psychédélique Jovoy Paris – království pačuli: odvážná, nekompromisní a ponurá vůně čokolády a lanýžů, koňaku a rumu, hutné ambry a dubových sudů, vlhké země a černých růží, která vás přenese hned do dob mušketýrů a korzárů, hned zase do éry hippies a Woodstocku.
Gisada Donna Gisada – kuriózní gurmánská květinovka od Andrease Wilhelma: pestrobarevné květiny rašící z cukrové vaty, nakousnutá broskev a šálek vychladlé kávy.
Delphinus Creed – oslava vůně: radostná, hřejivá a láskyplná. Příběh velké a vzájemné lásky mezi kosatcem a mandlí. Svatba Kadma a Harmonie před tvářemi dvanácti bohů. Beztížný pudr na plátku sladce vonícího dřeva, marcipán a nugát, blamanže a sušenky amaretti. Hlouběji – jemně zpracovaná kůže, sherry „Palo Cortado“ a hlasy neznámých květin. Pod nimi – pačuliová černozem, tabákovo-karamelový absolut fazolí tonka a nádech třešňové pecky. A nad tím vším – kadidlový kouř, opar heliotropu, zlatavá vanilková aura. Lehkost, vzduch a magie lásky v každém akordu a dějství. Delphinus povzbuzuje a prorokuje slovy Michalise Ganase: „Zima není věčná; my ji porazíme!“
*
A jaký je váš parfémový anthesterion?
Jaké vůně vám dělají radost na prahu jara?
