Už ani nevíte, kolikrát jsem své články začínala slovy "Vždycky jsem milovala parfémy Tom Ford...", ale udělám to znovu: Vždycky jsem milovala parfémy Tom Ford. Jakmile se dozvím o nové verzi, začnu hledat způsoby, jak ji vyzkoušet. Naštěstí spolu s uvedením jeho drahých (velmi drahých!) vůní na trh Tom Ford vydává 2 ml vzorky.
Vím, že v posledních letech Tom Ford stále častěji zklamává i dlouholeté fanoušky. Myslím si ale, že to souvisí hlavně s přemrštěnou cenou, kterou si značka pro své vůně stanovila, a méně už s tím, že se současný držitel licence, Estee Lauder, snaží rozšířit sortiment a zaujmout publikum, které nemá zájem o složité parfémy Toma Forda, ale dokáží ho zaujmout rozpustilé názvy a sladké, bobulovité, dezertní vůně, jako Electric Cherry nebo Rose D'Amalfi.
Mně osobně rošťácké názvy nevadí. Je mi jedno, jak se parfém jmenuje, pokud příjemně voní.
Tolik nenáviděnou Bitter Peach mám upřímně ráda! Je to jiný druh lásky než luxusní Noir de Noir a Amber Absolute, Sahara Noir a London nebo dramatické temné květiny Ombre de Hyacinth, Black Violet, Jonquille de Nuit. Bitter Peach je výstřední, nepředvídatelná, cizí, ale radostná, pikantní a svůdná. Velmi ráda ji nosím na podzim pro potěšení z kombinace ostré hořkosti se sladkostí broskvového krému, jedovatosti, svůdnosti a fluorescenčních plodů vypěstovaných z marťanské půdy na vesmírné stanici budoucnosti.
A stále mě zajímají novinky.
Všechny.
Zatím jsem neochutnala nové Café Rose (2023). Staré Café Rose z roku 2012 dobře znám a ráda bych je porovnala. Nicméně jsem vyzkoušela Myrrhe Mystère od Toma Forda. Tuhle vůni jsem očekávala víc než novou Café Rose, protože myrhu zbožňuji a byla jsem zvědavá, co s ní Tom Ford, odborník na práci s vonnými pryskyřicemi a kořením, udělá. Nebo ne Tom Ford jako takový, ale tým parfumérů, elfů a mimozemšťanů, které zaměstnává. Bez elfů a mimozemšťanů by vůně Toma Forda v minulosti jistě nemohly vzniknout. Stejně jako pro Serge Lutense tajně pracují géniové, undiny a ano, ti samí elfové.
Bohužel při tvorbě vůně Myrrhe Mystère odsunul Tom Ford elfy a mimozemšťany na vedlejší kolej. Škoda. Tento parfém je velmi lidský a velmi relativní. Obávám se, že už potřetí mám pocit, že Tom Ford vydal něco, co neodpovídá vysokému standardu, na který jsou jeho fanoušci od této značky zvyklí. Samozřejmě je to jen můj subjektivní názor. Rose D'Amalfi se mi příliš nelíbila a Electric Cherry se mi nelíbila vůbec, přesto mají své fanoušky. Takže vyzkoušet novinky Toma Forda je stále nutností. I vůně, která se zdá být pro Toma Forda trochu obyčejná a zaběhnutá, by působila rozkošně, kdyby ji vydal někdo jiný... A kdyby její cena nebyla tak vysoká. Cena a kvalita by měly odpovídat.
Od Myrrhe Mystère jsem očekávala myrhu - sladkou balzamickou myrhu. Jen jsem byla zvědavá na její prezentaci: Byla by provedena v monumentálním stylu starých vůní Tom Ford, nebo v novém lehkém a hravém stylu značky?
Po stisknutí rozprašovače se z flakonu Myrrhe Mystère vyvalí vanilkový kouř. Nevím, jak by to vonělo, kdyby někdo zapálil vanilkové lusky na velkém ohni (doufám, že by se takové svatokrádeže nikdo nikdy nedopustil), ale vanilkově-dýmový tón v Myrrhe Mystère nevoní jako kombinace kouře a vanilky, ale spíše jako by vanilka hořela a kouř byl prosycen její olejovitou sladkostí. Je to téměř nepopsatelné, ale výsledek je neuvěřitelně krásný. Je to nejkrásnější tón v Myrrhe Mystère: nic jiného ho nepřekoná.
Myrha je zde tak lepkavá a balzamická, jak jsem si představovala. Byla však přeslazena, hustě smíchána s vanilkou a jantarem, čímž myrha přišla o svou individualitu: všechny ty rafinovaně sladké, slaně sladké a houbové aspekty, díky nimž ji milovníci myrhy oceňují.
Pokud hledáte parfém s vůní myrhy, bude lepší hledat jinde. Můžete například vyzkoušet čistou a autentickou myrhu z bílého flakonku Allegra Magnifying Myrrh Essence od Bulgari, který připomíná bonbón. Nebo myrhu s černým čajem a nádechem vanilkového prášku v Myrrhiad od Pierre Guillaume Paris. K dispozici je také myrha s mořskou solí v Ambra Aurea od Profumum Roma. Nebo myrha s kadidlem v Myrrhe & Merveilles od Keiko Mecheri a Messe de Minuit od Etro. Nádherná medová Myrrhe Ardente od Goutala... Nebo možná sáhněte po myrhách v La Myrrhe od Serge Lutense: nejlepší myrha v parfumerii, opravdový zázrak třpytící se v aldehydech a zářící pomeranči!
Když se parfém usadí na kůži a jeho počáteční vanilkově-dýmový nádech odezní, objeví se nejen nadměrná sladkost myrhy, ale také bohatá, kouřová hořkost, která Myrrhe Mystère spojuje s Ébène Fumé. Hořkost Ébène Fumé se však zdá být organičtější. Od počátku byla koncipována jako kouřová a hořká, s bohatými pryskyřicemi a překvapivě svěžím tónem palo santo, spojeným s jemným, sametovým podtónem. Obdivuji ji; miluji ji.
V případě Myrrhe Mystère hořkost kouře (různých druhů a odstínů) ostře kontrastuje se sladkostí myrhy, která stále více připomíná zkrystalizovaný med. Nebo hnědé krystalky cukru na tyčince, které se někdy podávají ke kávě.
Vanilka vyhořela a zůstaly jen obyčejné uhlíky, které však stále doutnají a kouří...
Kontrast mezi hořkostí a sladkostí může být nesmírně přitažlivý, jako v Bitter Peach nebo Mandorla di Noto od Simone Andreoli, která je pro mě příkladem vůně postavené na ostrém střetu sladké mandlové marcipánové sladkosti a jedovaté, téměř nesnesitelné hořkosti. V Myrrhe Mystère však jako by byla snaha ne kontrastovat, ale spojit sladkost s hořkostí a naopak. Zde cítím jistou disonanci.
Vadí mi také podobnost mezi Myrrhe Mystère a Ébène Fumé. Je to příliš zjevné. Až tak, že mi Myrrhe Mystère připadá jako jakýsi doprovod Ébène Fumé. Sladší verze Ébène Fumé.
Přiznávám, že jsem zklamaná. Škoda, že jsem si Myrrhe Mystère nezamilovala a nezáleželo mi na její vysoké ceně, protože je mnohem nepříjemnější být zklamaná dalším zklamáním od oblíbené značky.
