Ne kvůli penězům: Arpège Lanvin jako životní styl
Recenze parfému

od Alex (Sane-Witch) Osipov
07/04/24 12:15:02

Vše, co jste chtěli vědět o historii a provedení historické verze Arpège, ale báli jste se zeptat, se dozvíte z úžasného článku Eleny Prokofjevové. Zbytek jsou pouze mé vlastní dojmy a fantazie.

Onehdy jsem na poličce našel malou knížku z druhé ruky, Debrett's In and Out, 1980-81 Neila Mackwooda, kterou jsem koupil v Anglii nebo možná v Praze (uvnitř byla vstupenka do Muchova muzea). Jak název přímo napovídá, jde o "příručku pro společenské šplhouny" – vysoce ironickou brožurku ve výrazně britském duchu, s populárními eseji o sociální antropologii třídního systému a seznamy, co dělat a nedělat, pro ctižádostivé parvenu, kterým se nejen podařilo proniknout do společenských kruhů, ale také chtějí vypadat, jako by tam byli odjakživa (přinejmenším od minulého úterý).

Navzdory svému sarkasmu je brožurka docela upřímná. Předmluvu napsal jeden lord a seznamy "přijatelných/nepřijatelných" autor konzultoval s několika dalšími lordy a dámami – jeden z nich poskytl doporučení ohledně parfémů.

Zde je třeba si uvědomit tři věci: jedná se o snímek z přelomu 70. a 80. let; obě později zmíněné vůně si navzdory všem reformulacím dokonale zachovaly svou "lyrickou image"; a vkus se v tomto prostředí skutečně mění velmi pomalu.

Jak a proč se parfémy ocitly v levém nebo pravém sloupci, nám není známo. Je to něco jako idiom, všeobecně přijímané užívání. Je zřejmé, že vůně parfému byla a zůstává dostatečným signálem pro společenské zařazení jeho nositele.

A ještě čtvrtá věc.

Neberte všechno, co se říká, příliš vážně.

Z knihy Debrett's In and Out, 1980-81 od Neila Mackwooda.

Jak vidíte, Arpège se dostal do kolonky "ano", zatímco Chanel No. 5 skončil v kolonce "ne". Jak se to stalo, když jsou si tak podobné? Kde je čichová hranice mezi "U" a "ne-U"?

Z marketingového hlediska je rozdíl jasný: Arpège, ačkoli byl pro značku bestsellerem, nikdy nebyl divoce módní, a tudíž ani masově rozšířený. Naproti tomu No. 5 byla v sedmdesátých letech považována za natolik vulgární a zastaralou, že si vyžádala radikální rebranding a umělé povýšení na nadčasovou klasiku (což se docela povedlo).

Z olfaktorického hlediska je pozorování podobností a rozdílů v chování těchto dvou velkých dam jedinečným potěšením.

Ačkoli by se v paměti mohly navzájem zaměňovat, srovnání vedle sebe odhalí velmi zajímavé věci.

Přestože obě mají "aldehydový květinový model staré školy", No. 5 je čistší, jasnější a energičtější, zatímco Arpège je vážnější, klidnější a hlubší. Chanel povzbuzuje, projasňuje mysl, narovnává ramena a téměř pohání do akce (stačí trochu víc a dostanete "narovnávač páteře"); Lanvin zhluboka dýchá a pohodlně se usadí do křesla s křídlovým opěradlem u otevřeného okna, kterým právě prošla bouře.

Dokonce i aldehydy v nich působí odlišně: sušší a elektrizující v první a svěžejší a vlhčí v druhé.

Květinový buket v těchto téměř současných vůních je velmi podobný – dalo by se říci standardní: jasmín/růže/kosatec/konvalinka – a stejně jako v mnoha francouzských mistrovských dílech mohou zpívat jak ve sboru, tak sólově, náhodně přebírají vedení. Každá květina zvlášť i všechny dohromady jsou velmi dobré, ale barvy Chanel jsou čistší s menším množstvím podtónů. Ve srovnání s ní má Lanvin nižší témbr a bohatší zvuk – hlas vůně je temnější a sametovější, jako dramatické mezzosopráno vedle koloratury.

Obě divy mají broskvové tóny, ale v No. 5 jsou tak nepodstatné, že působí uměle. Celkově se ani nejedná o ovocný, ale ovocně květinový odstín – stejný jako jasmín nebo ylang-ylang, sám o sobě velmi krásný. V Lanvinu má kůži i dužinu, nepříliš zralou, ale docela hmatatelnou. Můžete se do ní zabořit.

Tradiční chypre základy jsou v obou případech dámské a jemné. Nicméně Lanvin má více jemných sladkých pryskyřic vezoucích se na chvostu ovocných tónů a květinového jasmínového indolu, zatímco u Chanelu převažují suché dřevité frakce santalového dřeva, vetiveru a pačuli. Zajímavé je, že Arpège (na mé kůži) v samém závěru uvolňuje charakteristickou lehce nakysle-hořkou vůni mokrého sena, stejně jako Aromatics Elixir, ale ne tak prudkou. V této zkrocené verzi není vůbec otravná.

Vše se pozná podle srovnání a právě srovnání mi pomohlo lépe poznat krásu Arpège a bezvýhradně si tuto vůni zamilovat.

Dokázala nemožné: Okouzlila mě jasmínem, kterému se obvykle při každé příležitosti vysmívám. V Arpège se tato květina jevila jako zcela nevulgární a nebanální, ale naopak krásná, vznešená, zároveň jemná a svěží, s broskvovými, pomerančovými a smyslně živočišnými odstíny.

Nejde však jen o jasmín. Na to poukazuje řada recenzí a já s nimi plně souhlasím. Arpège je jedinečná v kombinaci konzervativního klasicismu a výrazné útulné pohody. Dokonce bych měl problém říci, komu jinému z velkých či moderních parfémů se tato role daří s takovou brilancí. Chanel No. 5 je považována za vůni pro velkolepý výlet nebo zvláštní příležitost. Arpège je pro život, a to je zatraceně dobrý život.

Je jemná, uklidňující a jednoduše ďábelsky příjemná a zároveň rodokmenná a hrdá, jako by její předkové nosili vévodskou korunu po deset generací a stále mají právo procházet se po Corsu pod baldachýnem.

Zároveň paradoxně postrádá jakoukoli aroganci a domýšlivost, kterých je mimochodem v No. 5 hojně, a to zcela oprávněně. Arpège je vskutku lehké, uvolněné, i když nesmírně opulentní – vzácná a podmanivá kombinace vlastností.

V dnešní době je také ostře výstřední, protože kategoricky "není ze současnosti". Nosit takovou relikvii z doby před téměř sto lety je zábavný a odvážný tah, a opět velmi pohodlný, protože kolem sebe jako sémantickou osu shromáždí jakýkoli fantaskní nebo postmoderní "look".

Víte, jaký je to pocit?

V roce 2008 byla jistá skotská herečka nemile překvapena nominací na Oscara. Nutnost účastnit se takové společenské události ji příliš nepotěšila, a tak si vyžádala šaty, "aby na sebe strhávala co nejméně pozornosti a cítila se pohodlně, jako v pyžamu".

Výsledkem bylo, že se ona i šaty dostaly do všech hodnocení "nejhůře oblečených", a dokonce se jim přezdívalo "Smrt v pytli na odpadky." (Hodnocení „nejlépe oblečených“ bylo nepřekvapivě naplněno sérií identických lehkých padnoucích šatů na ramínka.)

Mezitím byly šaty nádherné a, což je zábavné, také od Lanvina.

Zároveň uzavřené, konzervativní, aristokratické, výstřední, uvolněné, jednoduché a "s twistem" – zkrátka megastylové. Nic podobného – a na nikom podobném – nebylo na Oscarech nikdy k vidění.

A je z černého sametu, připomínajícího moderní lakonickou lahvičku Arpège.

Mimochodem, vůni – nikoli šaty – si lze snadno představit i na muži. Je nepravděpodobné, že by vyvolala sbor ženských nářků, jako tomu bylo v případě, kdy Brad Pitt spolu s No. 5 připravil zákaznice o jejich ceněnou ženskou esenci. Důvod zde pravděpodobně není v parfému samotném, ale v jeho „přepálené“ veřejné image. Naše dnešní postava je svobodnější ve výběru svého nositele, protože je ušetřena přemíry mediální expozice.

A poslední věc, kterou k tomu chci říci: Ano, vintage verze jsou často mnohem lepší než ty moderní, ale současná Arpège je podle mého názoru naprosto úchvatná. Je to právě krásná, luxusní vůně, nyní nabízená za zcela směšnou cenu.