Nechte mě plakat: Lascia Ch io Pianga od Filippa Sorcinelliho

Kdybych měl vyjmenovat sto největších operních árií v dějinách hudby, Lascia ch'io pianga by byla mezi prvními.

Hudební umění nás překvapuje svými proměnami a Lascia ch'io pianga je ukázkovým příkladem této proměny. Původně se zrodila jako skromná sarabanda v opeře Almira Georga Friedricha Händela (1705), poté se proměnila v árii Lascia la spina v opeře Il trionfo del Tempo e del Disinganno (1707) a svou konečnou podobu našla v opeře Rinaldo (1711). Cesta to byla dlouhá a namáhavá, ale právě ona učinila árii Lascia Ch'io Pianga dokonalou, dovedla ji k nesmrtelnosti a nyní i k vtělení do podoby parfému.

Slavná melodie debutovala v roce 1705 v opeře Almira, kde se poprvé objevila jako sarabanda v italském stylu. Není divu - Händel žil a tvořil v Itálii, kde hledal inspiraci, poučné nápady... a zvláštní hlasy.

Později, v roce 1707, skladatel melodii přepracoval do árie Lascia la Spina pro oratorium Il trionfo del Tempo e del Disinganno. Poslechněte si, jak složitá a dramatická se stala. Ze všech provedení dávám přednost tomu, které nahrála mezzosopranistka Cecilia Bartoli. Nelze neocenit měkkost, kterou její hlas za ta léta získal.

Skutečná krása a hloubka této melodie se však měla projevit v roce 1711 v árii Lascia ch'io pianga z opery Rinaldo, první Händelovy opery napsané pro londýnské publikum.

Ano, Händel, který se narodil v Německu a dlouhá léta žil v Itálii, byl v Anglii skutečně žádaný. Rinaldo sehrál ve skladatelově kariéře obrovskou roli a stal se jeho vstupenkou do světa velké hudby.

K jeho úspěchu významně přispěla árie Lascia ch'io pianga, která se stala skutečným hitem té doby.

Jak možná víte, árii zpívá postava Almireny, Rinaldovy milé, která je unesena a uvězněna v zakleté zahradě. Tento okamžik je naplněn tragédií a zoufalstvím a árie tyto emoce nádherně zprostředkovává.

První interpretkou árie byla sopranistka Isabella Girardeau a roli jejího druha Rinalda ztvárnil slavný kastrát Niccolo Grimaldi, známý jako Nicolini. Kastráti, pěvci, kteří kvůli zachování dětského hlasu v mladém věku podstoupili brutální operaci, byli v té době hvězdami operní scény.

Podle mého názoru se nejzdařilejšího současného provedení této árie ujaly ženy: výše jsem citoval nahrávku americké mezzosopranistky Joyce Didonato a níže je provedení skvělé sopranistky Simone Kermes.

Příznivci autenticity ocení nahrávky kontratenorů. Chcete-li si rozšířit obzory, doporučuji vám poslechnout si provedení árie v podání Philippa Jarousského.

Lascia ch'io pianga se díky své dramatičnosti ideálně hodí pro uvádění v divadelních hrách a filmech. Snad nejvýrazněji se objevuje ve scéně z filmu Farinelli (1994). Tento film vypráví příběh slavného kastráta Carla Broschiho, známého pod uměleckým jménem Farinelli.

Zajímavé je, že tvůrci filmu zkonstruovali Farinelliho hlas pomocí moderní technologie a zkombinovali barvy hlasů dvou zpěváků: kontratenoristy Dereka Lee Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské.

Ale jakkoli je filmová scéna působivá, chápeme, že se pravděpodobně jedná spíše o předpoklad než o skutečnost. Árie byla napsána pro soprán. Je možné, že Farinelli provedl Lascia ch'io pianga během své kariéry, ale nemáme o tom žádný dokumentární důkaz. Přesto není překvapením, že po uvedení filmu Farinelli se árie rychle dostala do repertoáru nejlepších světových kontratenoristů.

V moderním povědomí je tedy Lascia ch'io pianga úžasně krásným a tragickým příběhem proměny sarabandy v árii, chlapce v kastráta... hudby v parfém?

Zásadní je začít tím, že Händelova árie Lascia ch'io pianga a vůně Lascia ch'io Pianga od Filippa Sorcinelliho působí na různé smysly. Vůně může jen těžko konkurovat hudbě v emocionálním působení. Ale alespoň se k tomu blíží?

Lascia ch'io pianga je procítěná a dojemná skladba plná hlubokých emocí a dramatu. Vyjadřuje smutek a naději zároveň.

Vůně Lascia ch'io pianga voní po nazelenalé tuberóze a tělovém jasmínu. Nejsou v ní žádné kontrasty. Společně vytvářejí bohatý květinový akord, který slibuje být stejně silný a pronikavý jako árie... Očekávání však nenaplňuje.

Tuberóza v Lascia Ch'io Pianga má plastický podtón a jasmín, který by měl do kompozice vnést život a vzduch, ji zjednodušuje na úroveň nejobyčejnější ženské vůně. Lascia Ch'io Pianga nevoní špatně, to vůbec ne; jen pro Filippa Sorcinelliho a zdroj inspirace, který si vybral, nevoní Lascia Ch'io Pianga dostatečně hluboce.

Místo aby vůně doplnila árii tím, že jí dodá další úroveň vnímání, zdá se, že posluchače odvádí od emocionální hloubky, kterou hudba nabízí.

Zatímco árie Lascia ch'io pianga již po staletí působí na posluchače svou upřímností a hloubkou, vůně Lascia Ch'io Pianga naopak zklamala svou plastickou nepřirozeností a nekomplikovaností.

Jedním z nejkrásnějších půvabů umění je, že vždy existuje prostor pro nové interpretace, nové kombinace a nové vjemy. Tentokrát však k setkání hudby a parfumerie nedošlo - laťka nastavená árií byla příliš vysoko.

Na závěr vám poskytnu soundtrack, který se k vůni hodí.

Které provedení árie Lascia ch'io pianga se vám líbilo nejvíce? A který parfém by podle vás dokázal zprostředkovat náladu této árie?

Fotografie flakonu: Filippo Sorcinelli