Ó můj bože! Olé od Ramona Monegala!

Je možné zjistit, co nás těší? Jaká je podstata tohoto pocitu? Co ho v nás probouzí? Jedno víme jistě - za rozkoší se vždy skrývá hluboký zážitek, který uchvacuje duši. Může to být prožitek čisté lásky, upřímná radost, zážitek ze setkání nebo úžasný objev. Samotným základem potěšení je zážitek novosti. Proto nás tak často potěší umění: krásný obraz, dojemný film, dojemná hudba nebo parfém, který je tak blízký hudbě... Všechny tyto formy umění jako by oživovaly duši, dodávaly jí pocit oné vytoužené svěžesti a novosti, které jsou nám v každodenním životě nedostupné. Umění je nástrojem, jímž se lidstvo odjakživa snaží vytvořit krásný, platónský ideální svět, lepší svět, do něhož je člověk schopen vnést kapku dokonalosti, harmonie a krásy. A rozkoš je věrným průvodcem tvořivosti a radostných zážitků s ní spojených.

Pravděpodobně ve všech jazycích světa existují slova, která nějakým způsobem vyjadřují pocit rozkoše. Například ve španělštině existuje zvláštní interjekce "Olé", která vyjadřuje radost. Nejčastěji ji můžeme slyšet ve chvílích velkého vzrušení nebo radosti, například při corridě, býčích zápasech, které pocházejí od dob Iberů, kteří kdysi obývali stejnojmenný poloostrov. V iberské kultuře byl býk posvátným zvířetem a boj člověka s tímto vzpurným zvířetem měl posvátný, mystický charakter. Možná to vysvětluje úctu, kterou Španělé k býčím zápasům chovají. V mnoha starověkých středomořských kulturách, například řecké nebo krétsko-mykénské, hrál býk se svou posvátností a příjemností pro pohanské bohy důležitou roli také jako oběť.

Španělé vždy volali "Olé!", když viděli flamenco, tanec, který do Španělska přinesli byzantští Cikáni, když utíkali před osmanskou invazí. Již dříve jsem psal o Flamencu Ramona Monegala, věnovaném tomuto tanci. Dnes vám chci povědět o další vůni Ramona Monegala s názvem Olé, která je stejně jako Flamenco inspirována Španělskem, jeho kulturou a složitou paletou pocitů, které Španělé vkládají do hlasitého "¡Olé!".

Interjekce "Olé" má ve španělštině velmi zajímavou historii. Etymologicky pochází z arabského الله (allāh, "Bůh!"), což je univerzální zvolání vyjadřující silnou míru překvapení a potěšení, a stejné "Olé" je spojeno s příbuzným "الله" ("Přísahám Bohu!"), které se používá jako přísaha nebo prostředek vyjádření pevného souhlasu. Někteří lingvisté však označují "Olé" za falešný arabismus, tedy slovo mylně přisuzované arabské lexikální vrstvě španělského jazyka. Ať už je to jakkoli, samotný fakt sporů o tak běžnou španělskou interjekci opět ilustruje, jak hluboce jsou Východ a Západ ve španělské kultuře provázány. Historie tohoto prolínání byla podrobně popsána v mém článku o Flamencu, proto vás na něj znovu odkazuji.

Vůně Olé a Flamenco se překrývají nejen koncepčně, ale i kompozičně, což mi přijde naprosto logické. Jejich koncepční blízkost spočívá v tom, že obě vůně jsou inspirovány španělskou kulturou, která je vyjádřena silným a širokým gestem tance nebo nadšeným zvoláním, které vystihuje ducha této kultury. Kompozičně tyto vůně sdílejí stejné široké gesto parfuméra, což však neznamená, že jsou stejné. Ale pěkně popořadě.

Hned musím říct, že Olé je vůně pro ty, kteří chtějí hlasitě vykřiknout "¡Olé!" na všechno dobré, ale bojí se vyděsit okolí, a tak hledají jiné způsoby, jak se vyjádřit stejně živě. Když jsem vůni nanesl na testovací proužek, nedokázal jsem si ani představit, jak rychle zaplní celý prostor mého bytu. Nemohu však říct, že by Olé byla nepříjemná.

Je zajímavé studovat Olé. Najednou se zde objevuje řada témat, která se spojují v jednu komplexní strukturu. Vůně se otevírá šťavnatým ananasem, zvýrazněným křupavými ambrovými dřevy; spolu s ním vstupuje na scénu hutný semišově-dřevitý akord, který si "pohrává" s překvapivě svěžími odstíny borovice, aby nakonec přešel do chladivé minerální svěžesti. Jako výraz potěšení se vůně hlásí skutečně kategoricky, okamžitě a hlasitě. Dalším důležitým tónem, díky němuž je Olé příbuzná Flamengu, je malina - v obou kompozicích voní spíše po hroznech, hravě naivně a přirozeně. Hrozny nás odkazují na víno, další důležitou složku španělské kultury, která rozveseluje srdce a při každé hostině teče jako řeka. Je důležité poznamenat, že v Olé tento malinovo-hroznový akord voní méně sladce než ve Flamencu, takže se bude líbit těm, kteří mají rádi Flamenco, ale dávají přednost vůni s menší sladkostí a více balzamicko-dřevitými tóny.

Přestože je Olé příběhem o horkém Španělsku, dokonale odhaluje jeho horoucí temperament v pozdním podzimu, zimě a časném jaru. V zoufalém boji s chladným vzduchem voní Olé ještě hlasitěji, ještě expresivněji. A víte, že nad chladem vítězí.

Olé na dobrou vůni! Olé na nádhernou náladu! Olé na život!